Ing. Evžen Topinka ( Lvov)

ČEŠTÍ VOJENŠTÍ HUDEBNÍCI V HALIČI 1

Halič pro Čechy nikdy nebyla zemí neznámou. Bylo to dáno blízkou vzájemnou polohou těchto zemí. Český živel i když v skrovném počtu byl ale přítomen v Haliči vždycky. Kardinálně se stav změnil po prvním záboru Polska v r. 1772, kdy Halič byla připojena k říši Habsburků, ve které zemi Koruny české přebývaly už delší dobu. Zaostalý novonabytý kraj potřeboval velké množství odborníků nejrozmanitějších povolání, kteří se do značné míry rekrutovaly akorát z Čechů pro jejích schopnost snadně se naučit polštině a ukrajinštině. Bylo hodně Čechů i v armádě. V naprosté shodě s pořekadlem "co Čech - to muzikant" bylo mezi "haličskými" Čechy samozřejmě mnoho hudebníků. Dáme ale slovo předsedovi lvovského krajanského spolku Česká beseda v meziválečném období Ludvíku Feiglovi, jenž bydlel ve Lvově od r. 1887 a byl očitým svědkem tehdejšího hudebního života v Haliči. "[…] bylo a jest zde hudebníků českých, hlavně výkonných do tisíců! Přišli jako hudebníci-učitelé soukromí, učili v šlechtických domech po venkově, byli a jsou členy městských kapel, divadelních orchestrů, hrají v kavárnách, v kinech, ale byli také a jsou profesory na konservatořích, dirigenty a kapelníky ve filharmoniích a v divadlech! Ovšem největší počet českých hudebníků měly někdy vojenské hudby, kde často do 100% členů hudby vojenské, počítaje v to samého kapelníka Čecha, se nacházelo! " Kdo zná jich jména, kde jich rod?" voláme s básníkem!" 2 ( podtržení naše - E. T.). Nezbývá nám než přihlédnout k emotivní výzvě našeho besedního předchůdce a vydat se na klikatou cestu hledání "jejich jmen a jejich rodů."

Prvním doloženým českým vojenským hudebníkem působícím v Haliči byl Václav Roleček ( psalo se i Rolletschek ). I když Kubijovičova encyklopedie 3 uvádí ho jako vojenského kapelníka ve Lvově v letech 1820 - 1830, nevíme však kdy přesně a u hudby jakého pluku sloužil. Více víme ale o jeho působení mimo vojenskou hudbu. Dirigoval orchestr městského divadla ve Lvově ( vyjímaje sezónu 1831 - 1832, kdy byl kapelníkem v divadle v Krakově), pro které napsal hudbu k divadelnímu představení "Tvardovský na Křemínkách" ( 1825 ) a k pantomimě "Zlatý klíč". Zároveň řídil od druhého desetiletí XIX. stol. pěvecký sbor řeckokatolické katedrály sv. Jura ( Jiří) ve Lvově, kam byl pozván aby zvelebil řeckokatolický církevní zpěv, který tehdy stál na hodně nízké úrovně a nemohl, co bylo velmi důležitě, důstojně rivalizovat se zpěvem římskokatolickým 4 , který měl navíc varhanní doprovod. Byl prvním, kdo se pokusil zavést orchestrální doprovázení řeckokatolického církevního zpěvu. Tak v r. 1826 provedl v katedrále sv. Jura svou kompozici - liturgie pro smíšený chór s doprovodem orchestru. 5 Nevíme však, zda byl to orchestr divadelní nebo vojenský, pěvecký sbor byl nejspíš od místního německého divadla (jiné tehdy ve Lvově neexistovalo). Jako sbormistr chrámu sv. Jura Roleček napsal mnoho skladeb na církevněslovanské texty, které se hudebně vysoko hodnotily a široce se používaly při bohoslužbách, a skladba "Елицы во Христа" přežila svého autora a ještě dlouho byla zpívána v řeckokatolických kostelech v Haliči. Psal také Roleček i latinské mše, 6 byl on však prvním Čechem - hudebníkem, jenž vystupoval jako ukrajinský skladatel a sbormistr. 7

Ukrajinští badatelé ( Porfirij Bažanskyj 8 , Zynovij Lys´ko 9 a Fedir Steško 10 ), kteří se zmiňují ve svých pracích o Rolečkovi, uvádějí, že údaje o času a místě jeho narození a smrti chybí. Nám se podařilo najít v kostelní matrice zápis o jeho umrtí 11 , z kterého vyplývá, že Václav Josef Roleček zemřel ( paralisis celebri, totiž ochrnutí ) 23. 11. 1857 v obecní nemocnici ve Lvově ve věku 62 let, z čeho můžeme skoro určitě předpokládat, že on se narodil r. 1795. Podařilo se také zjistit, že v r. 1840 jeho syn František byl ve druhé třídě Akademického gymnázia ve Lvově a pocházel z Olešnice v Orlických horách v okresu Nové Město nad Metuji v Čechách, možná i Václav František Roleček pocházel z těch míst.

V r. 1862 - 1863 působil jako učitel zpěvu v řeckokatolickém bohosloveckém semináři ve Lvově vojenský kapelník Hösslý, jenž komponoval duchovní skladby pro seminářský sbor - bohoslužby, žalm " Днес висит на древі" aj. Z příkazu metropolity Lytvynovyča zharmonizoval pro čtyři hlasy kánon " Волною морскою". 12 Ze zápisu o sňatku z 28.02.1865 ve lvovské římskokatolické katedrále se dozvídáme, že tehdy 30- lety rodák z Loděnic (neupřesňuje se však z jakých) v Čechách Jakob Josef Hösslý si vzal Annu Szegulovou.

Od března 1866 amatérské divadlo Ruská Beseda v Přemyslu angažovalo vojenskou hudbu s kapelníkem Černým. 13 Jde pravděpodobně o Karlu Černém ( 1838 -1891 ), jenž podle údajů Historického ústavu České armády byl kapelníkem c. k. 10. p. p., [i] doplňovací velitelství kterého se tehdy nacházelo právě v Přemyslu. [ii]

O mnohých českých vojenských hudebnících, kteří kdysi působili v Haliči, víme jen tolik, co je o nich zapsáno v kostelních matrikách v souvislostí s jejich sňatkem nebo smrtí. Bývalý vojenský hudebník Marek Matyáš Bachl ( syn Jana a Marty ) z Moravy se oženil 23.05.1837 v kostele sv. Magdaleny ve Lvově s Anežkou Kucharčíkovou, měl tehdy 43 let. Za svědka byl Karel Vyhnánek, hudebník. [iii]

Vojenský hudebník c. k. 15. p. p. Rudolf Černý narozen r.1859 v Třebichovicích , okr. Slaný v Čechách, syn Václava a Barbory Třeské uzavřel sňatek v kostele sv. Antonína ve Lvově 7.05.1891 ve věku 32 let. Svědkem byl c. k. hudebník, feldvébl 15. p. p. Jan Havránek. [iv]

Penzionovaný koncem r. 1866 vojenský trubač Josef Duchon, narozeny ve ves. Bykoš v Čechách, syn Mikuláše a Anny Jansové, bytem ve Vinnikách u Lvova 4.03.1867 ve věku 35,5 let uzavřel v Žovkvě ( Halič) sňatek s Marií Diduchovičovou. [v]

Vojenský penzionovaný hudebník Jan Faust z Vražkova v Čechách, syn Konrada a Anny Titerové 9.07.1865 ve věku 27 let uzavřel ve lvovském kostele sv. Antonína sňatek s Matyldou Silvanovou. [vi]

Bývalý vojenský hudebník Josef Krampera z Janova, okr . Tábor v Čechách, syn Josefa a Marie uzavřel 18.02.1868 ve Lvovském kostele sv. Antonína sňatek. Bylo mu tehdy 34 let. [vii]

Titul princeps decorionum musices c. k. 80. p. p. Josef Metelka ze Sklenařic v Čechách, syn Josefa a Marie Slavíkové - sňatek 7.01.1894 v kostele sv. Antonína ve Lvově ve věku 26 let. [viii]

Penzionovaný vojenský hudebník Josef Pavlovský de Rosenfeld z Vysokého Mýta, Čechy, syn Vincence a Františky Haberkové ve věku 36 let uzavřel 7.11.1847 v kostele Panny Marie ve Lvově sňatek s Kateřinou Burdovou. [ix]

Demobilizovaný vojenský hudebník Ignác Vančura, narozeny r. 1839 v Ronově nad Doubravou, okres Čáslav v Čechách, syn Františka a Marie uzavřel 4.03.1867 ve věku 28 let sňatek ve Lvově s Marií Valáškovou. [x]

Vojenský hudebník, rezervista c. k. 102. p. p. Vojtěch Voňafka, místo narození Přičovy, okres Sedlčany, Čechy, syn Františka a Kateřiny Vlachové, uzavřel 24.11.1888 ve věku 25 let sňatek v kostele Marie Sněžné ve Lvově. [xi]

Vojenský hudebník 33. domobraneckého pluku František Xaver Všetečka, narozeny r. 1855 v Horním Ostrovci, okres Písek v Čechách, syn Josefa a Josefy. Uzavřel 25.02.1881 sňatek v kostele Marie Sněžné ve Lvově. Svědek - Antonín Suda, divadelní hudebník [xii]

Vojenský hudebník c. k. 18. p. p. Josef Vrčka narozený r. 1854 v Nechanicích v Čechách, syn Ignáce a Anny uzavřel 10.10.1882 ve lvovském kostele Marie Sněžné sňatek s Marií Macasovou z Holic u Pardubic. [xiii]

Vojenský hudebník c. k. 28. p. p. Václav Zemla ze Šopky, okres Mělník v Čechách, syn Václava a Marie Dobřinské uzavřel 29.02.1876 v římskokatolické katedrále ve Lvově sňatek s Evou Hinternausovou, [xiv] pak ovdověl a za 5 let jako 29-lety vdovec uzavřel v též katedrále sňatek s Annou Kuźmińskou. Svědkem byl František Münclinger, divadelní hudebník. [xv]

26. května 1886 v obecní nemocnici ve Lvově ve věku 25 let zemřel na tuberkulózu vojenský hudebník František Svoboda ( psáno také i Sloboda) z Prahy. [xvi]

V říjnu 1888 zemřel ve Lvově kapelník lvovského hudebního spolku " Harmonie," bývalý kapelník c. k. 30. p. p. Josef Pistl, vyznamenaný Zlatou medailí zásluhy. [xvii]

Z náhrobních nápisů dnes už neexistujícího Strijského hřbitova ve Lvově: Jan Krejčí (6.10.1863, Kladno, Čechy - 26.11.1891, Lvov) - c. k. šikovatel hudby 30. p.p.; Václav Novák ( 1807 - 1889) - vojenský kapelník [xviii]

Z lvovských novin Slowo Polske se dozvídáme o smrtí v červnu 1903 v Zebřydovicích ( okres Wadowice, Halič) emeritního vojenského kapelníka Františka Kohouta. [xix] Tehdejší noviny informují také, že bubeník c. k. 30. p. p. Plecitý se zdarem zahrál na houslích IX. koncert Bériota v koncertě, který se konal ve Lvově začátkem března 1906 ve prospěch starobince bývalých poštovních zaměstnanců. Křestní jméno hudebně všestranně nadaného plukovního bubeníka bohužel neuvedeno.

V seznamu členů České besedy za rok 1883 nacházíme jména šikovatele hudby Boháče B. a kapelníka Střelec - Reitera. [xx] Bohužel bližší údaje o nich chybějí.

Bývalý vojenský hudebník Josef Hoříca z Vyškova na Moravě se usadil po desetileté službě r. 1856 v Tarnopolu jako učitel hudby a započal tam dotud vůbec neexistující veřejný hudební život. Zemřel v Ternopolu 13. října 1897. [xxi] Gymnazijní orchestr v Berežanech ( teď to je Ternopolská obl.) před rokem 1880 řídil bývalý vojenský kapelník Čech Klíma, křestní jméno kterého pohříchu nevíme. [xxii] Houslistou c. k. 89. p. p. v r. 1912 -1918 v Jaroslavě v Haliči byl Jaroslav Popelka ( 29.04.1895, Lomnice, Morava - 27.11.1961, Brno), který se učil hudbě u kapelníka Drbuška ( housle), otce ( kornet), bratra ( klarinet) a pak v Brně u Koblížka na varhanní škole a u Dědečka. [xxiii]

František Fridrich ( 24.05.1856, Hrusice, Čechy - 26.11.1933, Praha) přišel v r. 1888 do Lvova jako kapelník c. k. 80. (Zoločevského) p. p. a zůstal zde až do začátku První světové války, totiž celých 26 let. Byl horlivým šiřitelem české hudby a jeho přičiněním se seznámily s českými skladbami široké vrstvy ukrajinského a polského obecenstva v Haliči. Nebylo za 26 let snad ani jediného pod jeho řízením koncertu hudby 80. pluku, kde by nebyla aspoň jedna česká skladba, bylo ale hodně koncertů, na kterých zněly jen skladby českých autorů. Jakmile se nějaká nová dobrá skladba v Čechách objevila, hned byla hrana Fridrichovou hudbou ve Lvově. Tato hudba celých 26 let vyhrávala na zábavách lvovské České besedy, jejíž členem pan kapelník byl a navíc řídil besední sbor. Po rozpadu Rakouska-Uherska Fridrich se vrátil do vlasti a v 1919.-1921. letech sloužil v československé armádě, kde organizoval a řídil vojenskou hudební správu, zkomponoval československé vojenské signály a upravil hudbu státní hymny ČSR. [xxiv]

Rovněž nadšeným šiřitelem české hudby v Haliči byl rakovnický rodák František Konopásek ( narozen v r. 1861), jenž byl u vojenské hudby od roku 1881 postupně jako hudebník, Regimentstambour a pak kapelník. Od roku 1901 a až do konce svého života dirigoval hudbu c. k. 15. (Ternopolského) p. p. ve Lvově. Napsal 50 tanců a pochodů. [xxv] Byl členem České besedy. Zemřel ve Lvově 30.11.1911 a pohřben na Lyčakovském hřbitově. [xxvi]

Aktivním členem České besedy ve Lvově byl také i virtuos na pozoun a vojenský kapelník rodák z Hané Jan Mazák (nar. asi r. 1859), který v 80. letech XX st. sloužil u vojenské hudby c. k. 9. p. p. ve Lvově. Pak byl přenesen do Prahy, kde s velkým úspěchem vystupoval na Jubilejní výstavě. Od r. 1893 zase vidíme ho ve Lvově jako kapelníka c. k. 55. (Berežanského) p. p. Po rozpadu Rakouska-Uherska František Fridrich umlouval ho k návratu do vlasti, o které i bez toho toužila Mazákova duše, jenže manželka-Polka, děti a dům v Ternopolu přinutili ho zůstat v Haliči. Přihlásil se pak ke polské armádě a v 1920. roce v boji z bolševiky pod Lvovem byl vážně zraněn, čemuž zanedlouho podlehl ve vojenské nemocnici ve Lvově. Pohřben na lvovském Lyčakovském hřbitově. Už zmíněný předseda České besedy ve Lvově Ludvík Feigl se zúčastnil pohřbu a vzpomínal pak, že polský kaplan řekl nad rakví něco o zlatém polském srdcí netušíc, že zesnulý ani neuměl mluvit polsky a jeho čeština prozrazovala Hanáka. Po 20 letech popravili bolševici v Katyni syna Jana Mazáka podporučíka v záloze Pavla Mazáka z Ternopola a tak byla vyvražděna po meči haličská větev Mazáků. [xxvii]

Po rozpadu Rakouska-Uherska také sloužil v polské armádě absolvent pražské konzervatoře Gustav Jakubíček ( 11.3.1881, Mladá Boleslav - ?), který u vojenských hudeb sloužil od r. 1899 ( c. k. 11. p. p. ), od r. 1910 Regimentstambour a pak kapelník (1914) 30. p. p. ve Lvově, pro který složil pochod Děti lvovské. [xxviii] Rovněž u hudby 30. p. p. ve Lvově v letech 1907 - 1913 sloužil Josef Štěpníčka ( 8.1.1892, Kněžves u Prahy - ?). [xxix]

Kromě už zmíněných působili v Haliči také i tito čeští vojenští kapelníci: Karel Bendl - 10. p. p.( 1855 - 1856), Václav Blažek - 15. p. p.(1900 - 1901), František Budík (1812 - 1877) - 24. p. p. (1851 - 1872), Jindřich Částek ( 1874 - 1940) - 10. p. p.(1897 - 1900), Karel Černý ( 1838 - 1891) - 10. p. p. (1885 - 1888), Václav František Červenka ( 1864 - 1921) - 10. p. p. (1900 - 1917), Václav Eismann ( ? - 1892) - 89. p. p. (1888 - 1889), Antonín Forka ( 1854 - 1909) - 95. p. p. (1883 - 1898), Jan Gedenk ( 1870 - 1929) - 9. p. p. ( 1913 - 1918), Antonín Hýbl (1792 - ?) - 58. p. p. (1818 - 1824), Jalovický - 15. p. p. (1853 ), Ferdinand Jaroš ( 1879 - ?) - 15. p. p. (1912 - 1918), Alois Kocourek ( 1853 - 1911) - 89. p. p. ( 1892 - 1911), Jan Nepomuk Král ( 1839 - 1896) - 24. p. p. ( 1886 -1888), Josef Mareček ( 1852 - 1897) - 10. p. p. ( 1889 - 1897), Jan Marek - 30. p. p. (1830), Josef Oslizlo ( 1825 - 1877) - 10. p. p. (1860 - 1877), František Pába - 55. p. p. (1852 -1868), Jan Pešta ( 1883 - 1945) - 77. p.p. (1906 - 1912), Václav Průša ( 1876 - 1962) - 58. p. p. (1909 - 1910), Antonín Rozenkranc ( 1827 - 1888) - 80. p. p. ( 1865 - 1878), František Řehořovský ( 1839 - 1871) - 55. p. p. (1868 - 1870), Jan Sahan - 89. p. p. (1887 - 1888), Josef Strebinger ( 1819 - 1885) - 9. p. p. (1877 - 1885), Alois Svolba ( 1851 - 1918) - 58. p. p. (1885 - 1900), Jan Svozil ( 1854 - ?) - 9. p. p. ( 1889 - 1911), František Šmid ( 1886 - 1956) - 58. p. p. (1911 - 1916), Filip Učeň ( 1828 - 1869) - 77. p. p. (1860 - 1869), Jan Vaníček ( 1888 - ?) - 9. p. p. (1911 - 1913), František Xaver Vyskočil ( ? - ?) - 15. p. p. ( 1845 - 1853), Vilém Žák ( 1836 - ?) - 15. p. p. (1864 - 1866). [xxx] Už z pětiletého mládí začal brát hodiny zpěvu a hry na houslích a klavíru Josef Matys (1851, Čechy - ?), jenž od r. 1871 tři léta byl u vojenské hudby, pak studoval na varhanní škole v Praze ( žák Skuherského a Blážka). Od r. 1887 tři léta sloužil u hudby 55. p. p. ve Lvově, a potom nějakou dobu působil v polském divadle ve Lvově jako člen orchestry. Autor populárních pochodů. [xxxi] Jako hudební elév začal Josef Biskup ( 29.7.1866, Dříň, Čechy - 24.3.1919, Praha) v r. 1883 službu ve Lvově v 24. p. p., kam po řadě přeložení do jiných pluků se konečně vrátil na krátkou dobu kolem r. 1900 už jako kapelník a kde pravděpodobně ukončil službu. [xxxii] František Souček ( 1868, Vídeň - 1924) studoval hru na houslích (žák Steinera, Grüna, Sturma, Edera, Prossnitza a Křena) na Vídeňské konzervatoři, kterou absolvoval s první cenou a zlatou medaili a byl pak od r. 1887 koncertním mistrem dvorního divadla a dvorní opery ve Vídni, potom německého divadla v Praze a od r.1900 sloužil vojenským kapelníkem v 24. p. p. v Haliči [xxxiii] , kde taktovku od něj v r. 1909 převzal po desetileté službě u vojenských hudeb pod vedením Cibulky a Krále absolvent vídeňské konzervatoře ( basa) Josef Piro (1865, Olomouc - ?) a držel ji do r. 1915. [xxxiv] Za zmínku stojí, že u hudby tohož 24. p. p. v letech 1900 - 1903 ( totiž pod vedením Josefa Biskupa a pak Františka Součka) sloužil houslistou Bohumil Vejvoda ( 24.10.1881, Zbraslav, Čechy - 1.4.1942, Berlin) strýc autora proslulé polky Škoda lásky Jaromíra Vejvody. [xxxv] Kapelníkem hudby 15. (Ternopolského) p. p. v letech 1899 -1900 byl absolvent konzervatoře v Praze Jan Zeman ( 25.05.1865, Praha - 1948). [xxxvi] Josef Řehoř ( 22.02.1885, Blatná, Čechy - 20.05.1960, Praha) od 16 let se učil na vojenské hudební škole ve Vídni, pak byl vojenským kapelníkem v růžných krajích monarchie čítaje i Jaroslav v Haliči, potom byl členem divadelních orchestrů v Praze, složil na 350 hudebních děl. [xxxvii] Karel Máša ( 1850, Praha - ?) studoval hru na houslích u Mildnera na Pražské konzervatoři , pak v letech 1872 - 1906 sloužil kapelníkem v 77. (Samborském) p. p., s kterým byl v Praze, Hradci Královu, Sarajevu a také v Samboru, Přemyslu a jiných místech Haliče. [xxxviii] V r. 1897 se dobrovolně přihlásil k hudbě 89. p. p. ve Lvově a současně studoval na lvovské konzervatoři ( cello) Jaroslav Hejda ( 27.04.1880, Pustověty, Čechy - 25.10.1941, Jičín, Čechy), jenž pak od r. 1911 a do začátku světové války byl kapelníkem téhož 89. pěšího pluku, z kterým byl ve Lvově, v Horodku vedle Lvova a v Jaroslavu. [xxxix] Budoucí velitel ( 1925 -1931) Vojenské hudební školy v Praze, absolvent pražské konzervatoře ( housle - A. Benewitz), výborný hudebník a všeobecní oblíbenec Petr Teplý ( 19.2.1871, Praha - 25.5.1964, Praha) přezdívaný Pietro Caldo sloužil také i v Haliči jako kapelník 40. p. p. v Jaroslavu. [xl] Autor druhé české opery na český text Karel Richard Šebor ( 13.8.1843, Brandýs nad Labem, Čechy - 17.5.1903, Praha) v letech 1871 - 1873 zastával funkci prvního dirigenta ve městském divadle ve Lvově a právě zde se rozhodl, že nastoupí cestu vojenského kapelníka, která zavedla ho i do haličského městečka Horodok vedle Lvova, kde on řídil hudbu 89. p. p. [xli]

Zmínili jsme tady o74 českých vojenských hudebnících, jenž působili někdy v Haliči a jména kterých se nám podařilo zjistit. Je to mnoho či málo? Vzhledem k tomu, že hudba pěšího pluku čítala spolu s kapelníkem 47 mužů [xlii] , nestačilo by to ani pro kompletní orchestry dvou pěších pluků, jichž mělo ležení v Haliči v průměru patnáct a to během skoro 150 let, před r. 1868 byla hudba navíc i u mysliveckých praporů a u jezdeckých a dělostřeleckých pluků. [xliii] To znamená, že českých vojenských hudebníků bylo v Haliči mnohém a mnohém víc a že jsme se nacházíme teprve v začátku pátrání po jejich stopách.

Pro tehdejší Halič působení vojenských hudeb mělo velký význam. Jestli svět považoval Čechy za "Konzervatoř Evropy", tak vojenské hudby, které se většinou zrovna z Čechů skládaly, hrály v Haliči mimo jiného úlohu svérázné základní hudební školy ve smyslu pěstování hudební kultury širokých vrstev haličského obyvatelstva. Vždyť v časy, kdy neexistovaly rádio a televize, veřejné vystupování vojenských hudeb, což bylo regulérním jevem, byly pro většinu obyvatelstva, zvlášť na periférií, jedinou možností se seznámit s vážnou hudbou v profesionálním provedení. V tom, že vojenské hudby byly vysoce profesionální, nemůže být žádné pochyby neboť všichni kapelníci a většina členů jejich orchestrů měli konzervatorní vzdělání. Na ukázku toho, jak často hrály vojenské hudby pro veřejnost, uvedeme údaje z programů jejich veřejných vystoupení ve Lvově v růžné roky. V červenci 1893 vojenské hudby celkem měly 16 veřejných vystoupení. [xliv] V květnu r. 1894 hudby 24., 30., 55. a 80. pěších pluků uspořádaly celkem 9 koncertů v sadech, na náměstích a v ulicích města. [xlv] V květnu 1906 hudby 15., 30., 80. a 95. pěších pluků 13- krát koncertovaly pod širým lvovským nebem, [xlvi] v červnu takových koncertů bylo 11 [xlvii] , a na výročním trhu krajských výrobků v červnu 1904 vojenské hudby těch že pluků celý měsíc střídavě hrály obden. [xlviii] Obdobně bylo i v jiných haličských městech. Diky své přístupnosti širokým vrstvám obyvatelstva měly ty koncertů venku velký význam a jestli se teď považuje, že Halič se vyznačuje vysokou hudební kulturou, tak v tom je bezpochyby zásluha i českých vojenských hudebníků.

O vysoké úrovni hudební výkonné činnosti vojenských hudeb může svědčit i to, že kdy organizátor věhlasného prvního orchestru Lvovské filharmonie ( skládal se jen z Čechů!) Ludvík Čelanský po skvělé sezóně 1902/1903 se pak nevrátil i s orchestrem do Lvova s pohostinských vystoupení ve Vilně a Varšavě, probuzenou Čelanským ve lvovském publiku touhu po filharmonických a symfonických koncertech s úspěchem konejšila právě vojenská hudba. [xlix] Ředitelství Filharmonie se dohodlo s orchestry 15. a 30. pěších pluků, že ony delegují po 35 nejlepších svých hudebníků do společného orchestru, který i bude uspořádat filharmonické a symfonické koncerty ve Lvově. [l] Dirigovali střídavě kapelníci František Konopásek a Karl Roll. Tak v Filharmonii ve Lvově pod řízením Konopaska byla ku příkladu předvedena Noc na Karlštejně Fibicha [li] nebo řízeny jím orchestr doprovázel zpěv známého polského sboru "Lutnia" [lii] , Akademického sboru [liii] či slavné ukrajinské zpěvačky Solomei Krušelnické [liv] . Produkce Konopaskove hudby vždy měla příznivý ohlas ve lvovských novinách.

17. prosince 1897 ve vojenském kasino se konal koncert, kterého se zúčastnily nejlepší síly vojenských hudeb lvovských. Řídil p. Fridrich z 80. p. p. a předvedl předehru z"Libuše" Smetany, valčík z "Oněgina" Čajkovského a nádherně Fridrichem instrumentovanou "Ave Marii" Kückena. Preciznost provedení udělala velký dojem. [lv] Během koncertu sjednocených vojenských hudeb lvovské posádky, který se konal ve Lvově 7.října 1901, bouřlivé potlesky obecenstva si zasloužili kapelníci Konopásek za "Slovanské tance" Dvořáka a Souček za předehru do opery Webera "Oberok". [lvi]

Obratně a velice diskrétně, jak psaly noviny, dirigoval František Souček sjednoceným orchestrem stanislavovského Moňuškova spolku a hudby 24. p. p. při hraní opery "Faust" v Stanislavově. [lvii] Není divu, vždyť vojenský kapelník Souček měl už tehdy zkušeností koncertního mistra dvorního divadla, dvorní opery a německého divadla v Praze.

Vojenské hudby často hrály i v dobročinných koncertech . Koncert " Monstre" ve prospěch penzijního fondu vojenských kapelníků se konal ve Lvově 20. září 1903, dirigovali: Roll, Fridrich ( "Preludium" Chopina a "Život pastýřů v Alpách" Klinga) a Konopásek ( Fantazie z opery Gounoda "Faust" a finále z opery "Aida" Verdi). [lviii] Jaroslav. Sjednocené vojenské hudby pluků 10., 40., a 80. uspořádaly v hale Sokola společný koncert ve prospěch penzijního fondu pro vdovy a siroty po vojenských kapelnících. Vybráno díla samé klasická a trudná a proto vzorné provedení skladeb přináší chloubu kapelníkům Července, Schweigeru a Kocourkovi. [lix] Vojenské hudby pěších pluků 15., 30., 80. a 95. uspořádaly ve Lvově koncert se stejným úkolem také 31. července 1904. [lx]

V té časy vzájemné vztahy mezi ukrajinskou a polskou částí haličského obyvatelstva byly napjaté. Vojenská hudba však se účastnila kulturních aktivit jak jedné tak i jiné strany a tak objektivně něco tupila břitkost vztahů mezi dvěma slovanskými národy. Tak v koncertě polské hudby ve Lvově v únoru 1906 se zúčastnil orchestr 15. p. p.(kapelník František Konopásek) a velice ve Lvově ceněný klavírista Čech Teodor Pollak. [lxi] Konopásek také řídil svým orchestrem na plesu polského literárně-uměleckého spolku, pro který speciálně složil valčík. V Národním domě ve Lvově se konal 3.03.1893 koncert polského pěveckého spolku "Lutnia", v kterém Jan Mazák se poprvé představil lvovskému publiku jako kapelník hudby 55. p. p. Pro svůj debut si vybral předehru k opeře Webera " Oberon", velice trudnou a zároveň velmi hezkou skladbu. Předehra pod jeho taktovkou vyzněla docela umělecký a byla snad nejhezčím bodem programu. [lxii] Hudba 55. pluku se také zúčastnila oslav 25. výročí založení ukrajinského vlasteneckého spolku "Prosvita" , kde skvěle předvedla symfonii B-dur ukrajinského skladatele a autora hudby ukrajinské národní hymny Mychajla Verbyckého, kterou na žádost publika musila opakovat. [lxiii] Jan Mazák instrumentoval kantátu O. Nyžankivského na uvítaní čísaře na lvovském řecko-katolickém semináři. [lxiv] V koncertě u příležitosti 34. výročí smrti Tarasa Ševčenka hudbou 80 pluku byly předvedeny ve Lvově poprvé v plném obsahu " Večornyci" ( česky "Přástky") Niščinského, instrumentaci kterých udělal vojenský kapelník František Fridrich. [lxv] Antonín Forka řídil orchestr 95. pěšího pluku, který hrál na večeru uspořádaném ukrajinským pěveckým sborem Lvovský Bojan na uvítaní české sokolské delegace ve Lvově. [lxvi]

Vojenské kapelníci - Češi, kteří působili v Haliči ( František Fridrich, František Konopásek, Jan Mažák aj.) byli, jako vlastenci, také i členy krajanského spolku Česká beseda ve Lvově ( založena r. 1867) a se svými orchestry obstarávali hudební část všech literárních, tanečních, slavnostních a jiných večerů uspořádaných Českou besedou. I není divu, že večery lvovské České besedy se těšily, jak dokládají soudobé noviny, neobvyklou popularitou u lvovského obecenstva. Kupříkladu v koncertním večeru lvovské České besedy 3. února 1901 účinkovali: známý klavírní pedagog Vilém Kurz, operní pěvkyně Marie Říhová, virtuoska hry na harfu Josefina Šipánková, koncertní mistr a budoucí člen věhlasného Ševčíkova kvarteta houslista Bohuslav Lhotský, koncertní mistr Bedřich Váška ( cello) a hrála hudba 80. p. p. pod vedením Františka Fridricha. Kdo by nechal si ujít takový koncert? Hudba 80. pluku hrála na besedních mikulášských zábavách (například 10.12.1899, 7.12.1901, 8.12.12.1902, 712.1903), na večeru 24.2.1906 věnovaném J. K. Týlu a na spoustě tanečních večerů, hudba 30. p. p. hrála kupříkladu na Svatováclavském večeru 27.12.1903. [lxvii]

Tolik zatím o českých vojenských hudebnících v Haliči, osudy kterých se utvořily růžně. Jedním nebylo dopřáno se vrátit z Haliči domů ( František Konopásek, František Svoboda, Václav Roleček, Josef Pistl, Jan Mazák), jiní se probojovali do vlasti v řadách legionářů a mnozí z jich pak sloužili v Československé armádě ( Bohumil Vejvoda, František Fridrich, Jaroslav Hejda), jedni ještě dlouho byli slavní, jiní zas brzy museli odložit své nástroje. Všichni však oddaně sloužili hudbě a tím si vysloužili právo na naší paměť.