українською  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

První světová válka

Když v roce 1914 vypukla první světová válka, bojovali obyvatelé Ukrajiny podobně jako Češi v řadách obou znepřátelených bloků – tzv. Ústředních mocností, kam patřilo Německo, Rakousko-Uhersko a další země, i tzv. Dohody, jejíž součástí bylo carské Rusko, Anglie, Francie.

Na její straně bojovaly i československé legie, jejichž počátky sahají k tzv. České družině, která se od srpna 1914 formovala v Kyjevě. Byla ubytována v Michajlovském klášteře a v budově reálné školy v Kyjevě, pod vedením ruských důstojníků cvičila v dnešním centru města na Vladimírské horce. Dne 11. října 1914 (podle juliánského kalendáře 28. září, na den svatého Václava) byl posvěcen její prapor, na Sofijském náměstí provedena přísaha a 22. října Česká družina v počtu asi 1000 mužů odjela z Kyjeva na frontu. Z tohoto počtu bylo přes 700 československých dobrovolníků, kteří se účastnili bojů na různých místech dnešní západní Ukrajiny, včetně Lvova. Mnozí z prvních dobrovolníků, jako například Stanislav Čeček, bývalý hlavní účetní firmy Laurin a Klement v Kyjevě, či Antonín Číla, jenž býval učitelem tělocviku v Oděse, se později stanou hrdiny legií. Patřil k nim i Josef Jiří Švec, pozdější plukovník a velitel 1. divize legií, jehož tragická sebevražda v Aksakovu v Rusku se stala námětem hry „Plukovník Švec“ jiného legionáře a spisovatele Rudolfa Medka. Počet dobrovolníků, kteří pocházeli jak z Čechů a Slováků usídlených v carském Rusku, tak i přeběhlíků z rakousko-uherské armády a zajatců z početných táborů, z nichž jeden z největších se nacházel v obci Darnyca, která je dnes součástí Kyjeva, dále rostl, takže na přelomu let 1915 a 1916 se Česká družina změnila na Česko-Slovenský střelecký pluk a v dubnu pak na Česko-Slovenskou střeleckou brigádu složenou ze dvou pluků. Ke konci roku její stav dosáhl téměř šesti tisíc mužů.

Na časopis „Russkij Čech vydávaný v Kyjevě od roku 1906 navázal roku 1911 týdeník českých krajanů „Čechoslovan“ a pro početnou krajanskou komunitu byly tištěny i další publikace. V tomto období v Kyjevě v legionářských časopisech také pracoval slavný autor knih o dobrém vojáku Švejkovi Jaroslav Hašek, který později přeběhl k bolševikům. Žil a tvořil v tehdejším hotelu „Praha“ známého podnikatele, krajanského činitele a starosty kyjevské tělocvičné jednoty Sokol Václava Vondráka (v ulici Volodymyrské 36), který byl od počátku století společenským i politickým střediskem kyjevských Čechů. Hašek sedával také v kavárně U české koruny naproti opeře (ul. Bohdana Chmelnyckého 19). V dubnu 1916 se v Kyjevě konal 2. sjezd Svazu československých spolků na Rusi, který předal pravomoc v politických otázkách Československé národní radě v Paříži. V Kyjevě i v dalších městech, například v Žytomyru, průběžně vznikaly další české vojenské jednotky. K prvnímu většímu vystoupení legionářů došlo v rámci jinak neúspěšné tzv. Kerenského ofenzívy 2. července 1917 u Zborova ve východní Haliči (ukrajinsky Zboriv, dnes jihozápadní Ukrajina, Ternopilská oblast). Českoslovenští legionáři dokázali prolomit rakousko-uherskou frontu do hloubky 2-5 km. Bojů se zúčastnilo 3500 československých dobrovolníků, z nichž 185 padlo a 700 bylo zraněno. Získali ale 3 200 zajatců, 15 děl a velké množství zbraní a vojenského materiálu. Zajímavostí je, že v bitvě u Zborova proti sobě bojovali dva budoucí českoslovenští prezidenti: Klement Gottwald na rakouské straně a legionář Ludvík Svoboda. V Haliči v legiích bojoval i další z pozdějších komunistických prezidentů Československa Antonín Zápotocký. V rakousko-uherských či legionářských uniformách na dnešním ukrajinském území válčila i řada umělců – spisovatel Jaroslav Durych, sochař Jan Štursa, spisovatel Josef Kopta či dramatik František Langer, který se v roce 1916 nechal zajmout u Černovic, v roce 1917 vstoupil do československých legií a později se stal šéflékařem 1. pluku legií v Rusku.

V českých zemích v době první světové války naopak pobývalo několik tisíc zajatých vojáků carské armády, z nichž řada pocházela z dnešní Ukrajiny, i civilistů, kteří z Haliče, Bukoviny a Volyně prchali před carskou armádou. Mezi tehdejší největší uprchlické tábory patřily tábory u Chocně ve východních Čechách a ve Svatobořicích u Kyjova na jižní Moravě. Po zhroucení ruské monarchie v březnu 1917 řada ukrajinských důstojníků, kteří pobývali v zajetí v pevnosti v Josefově, začala podporovat ukrajinské hnutí za nezávislost a od podzimu vydávali ukrajinskojazyčný týdeník „Naš holos“.

Pád cara na jaře 1917 umožnil přicestovat do Ruska vůdci českého odboje Tomáši Masarykovi, jenž byl také známým kritikem carského režimu a jehož kniha Rusko a Evropa zde byla zakázána. Několikrát pobýval v Kyjevě a blízkém Borispolu, kde veřejně vystupoval, navštěvoval legionáře a věnoval se organizaci zahraničních jednotek. Po bolševickém převratu v Petrohradě a německé ofenzívě byly československé jednotky donuceny ustupovat na východ. Československá národní rada uznala Ukrajinskou národní republiku vyhlášenou 20. listopadu 1917 a její vláda vyzvala Ukrajince, aby československé jednotky podporovali. Ve zmíněném domě Podhorského sídlila Odbočka Československé národní rady v Kyjevě, jejíž druhé plenární schůze v prosinci 1917 se vedle T.G. Masaryka zúčastnil i její tajemník Jiří Klecanda, Rudolf Medek a další představitelé československého odboje.

Koncem února 1918 2. československý střelecký pluk po vyčerpávajícím pochodu dospěl ke Kyjevu, obsadil řetězový most přes Dněpr a několik dnů zadržoval německé jednotky. 6. československý střelecký pluk na počátku března obsadil a před Němci také úspěšně bránil významný železniční uzel Bachmač severovýchodně od Kyjeva, čímž umožnil 13. března průjezd posledního ze 60 vlaků s legionáři dále na východ. Této cesty se nedočkalo na šest set legionářů, kteří našli na dnešním ukrajinském území místo posledního odpočinku. Po uzavření brestlitevského separátního míru mezi Německem a bolševickým Ruskem Tomáš Masaryk rozhodl o stažení československých jednotek do Francie.

Druhá plenární schůze ČslNR v Kyjevě v prosinci 1917

Fotografie z druhé plenární schůze Odbočky Československé národní rady v Kyjevě v prosinci 1917