Jan Vladimír Hráský se v Lublani oženil, pracoval zde a díky svým velmi dobrým výsledkům se brzy stal členem lublaňské městské rady. Ačkoliv byl Hráský vzděláním stavební inženýr, působil i jako architekt. V roce 1889 byl pověřen stavbou Zemského divadla, kde dnes sídlí lublaňská opera. Na tomto projektu spolupracoval s českým architektem Antonem J. Hrubým. Stavba byla realizována v roce 1892 v neorenesančním stylu.

Během jeho pobytu v Lublani v roce 1895 došlo k silnému zemětřesení, které výrazně zasáhlo Lublaň. Důsledky ovšem neměly jen negativní dopady. Obnova města po zemětřesení se stala příležitostí pro vznik moderní Lublaně a Hráský byl jedním z hlavních iniciátorů nového urbanistického plánu výstavby.

V období rekonstrukce Lublaně Hráský vytvořil také plán obnovy budovy zemského paláce, který byl zemětřesením vážně poškozen a ve kterém dnes sídlí rektorát lublaňské univerzity. Jelikož plán překročil zadání, bylo nutné jej revidovat. Tento úkol přijal vídeňský architekt českého původu Josip Hudetz, který ovšem nezměnil funkční koncepci Hráského zásadním způsobem, důraz kladl zejména na změnu exteriéru.

I když své největší architektonické stopy zanechal v Lublani, dílo J. Hráského lze nalézt také v dalších částech Slovinska. Na náměstí Trg celjskih knezov v Celje byla postavena podle jeho návrhu, na kterém spolupracoval s dalším českým architektem Janem Vejrychem, budova Národního domu (1896). Nyní je zde sídlo městského úřadu Celje. V době svého vzniku ve městě sílil boj proti germanizaci a dům se stal symbolem slovinské kultury.

Specializací J. Hráského ale byla především hydrologie, věnoval se vodním stavbám a regulaci vodních toků. Mezi jeho díla ve Slovinsku patří vodárenská věž v Kranji, která je kulturní památkou místního významu a byla zbudována až po jeho návratu do Čech v letech 1909–1911. Navzdory svému stavu a stáří více než sto let je stále používána a připojena k veřejné vodovodní síti města Kranj. Mezi další díla patří železný most přes řeku Sávu ve městě Radeče, který byl v době jeho výstavby třetím největším mostem v oblasti tehdejšího rakousko-uherského císařství. Dnes je most technickou památkou místního významu a turistickou atrakcí pro pěší a cyklisty.

J. Hráský byl aktivní i ve veřejném životě. Angažoval se v alpinistických a speleologických spolcích a podporoval česko-slovinské kulturní vztahy. Po návratu do Čech se nadále věnoval hydrologii a na pražské technické univerzitě přednášel vodárenství, melioraci a stokování. Usadil se v Poděbradech, odkud pocházela jeho matka, a i zde byl činný na lokální politické úrovni. Zemřel v Praze v roce 1939.