česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Připomenutí 30. výročí navázání diplomatických styků mezi ČSFR a Slovinskem: Pokračování staleté historie vztahů mezi Slovinci, Čechy a Slováky

U příležitosti 30. výročí navázání diplomatických styků mezi Československem a samostatnou Republikou Slovinsko vyšel v nejčtenějším slovinském deníku DELO článek, ve kterém velvyslanec České republiky Juraj Chmiel společně s velvyslancem Slovenské republiky Peterem Zeleňákem představili historii i současnost vzájemných vztahů mezi Slovinci, Čechy a Slováky.
 
Plné znění článku v českém jazyce uvádíme níže.

Článek vyšel rovněž v internetové verzi deníku Delo.

 

Výročí navázání diplomatických vztahů mezi Československem a Slovinskou republikou

Připomínáme si již 30. výročí navázání diplomatických styků mezi Československem a samostatnou Slovinskou republikou. Nejedná se nicméně o nový vztah, ale o pokračování staleté historie kontaktů mezi našimi zeměmi, které sdílí středoevropský prostor a identitu. Slovinsko je náš přirozený partner, se kterým máme shodné základní zahraničněpolitické cíle, ekonomické a kulturní vazby.

Společné dějiny těchto zemí, které se v průběhu staletí potkávaly a vzájemně inspirovaly, se píší již od raného středověku, kdy Slovinci, Češi a Slováci byli podle výzkumů moderních historiků součástí Sámovy říše v 7. století a Velkomoravské říše v 9. a 10. století. Naše cesty se opět schází v osobě krále Přemysla Otakara II., který v roce 1269 spojil České země s Kraňskem a položil základy zemské správy a soudnictví. Otakarova vize společné říše se po jeho smrti v roce 1278 rozpadla, vzájemné vztahy ovšem nikoli. V období vlády římského císaře, uherského a českého krále Zikmunda došlo k propojení k českému vládnoucího rodu Lucemburků s hrabaty v Celje prostřednictvím sňatku Zikmunda s Barbarou Celjskou, která dlouhá léta žila v Trenčíně a vlastnila velké majetky na Slovensku. Stala se uherskou ale i českou královnou, která žila v Čechách v Mělníku a byla pohřbena v Katedrále sv. Víta v Praze. Od 16. století se české, slovenské a slovinské území nachází opět v jednom státě pod Habsburskou korunou, kde zůstanou po téměř 400 let. Tradice společné státnosti tak pokrývá nejdelší období v psaných dějinách všech tří států. Jazykově příbuzné národy se během tohoto času sblížily i kulturně, politicky a společensky. Nejen diplomaté, ale i vzdělanci, umělci a další významné osobnosti se vzájemně ovlivňovali.

Zakladatelé slovinského literárního jazyka Primož Trubar, Adam Bohorič i Jurij Dalmatin se inspirovali při tvorbě prvních překladů do slovinštiny právě českými knihami. České slovníky využili slovinští překladatelé opět v 19. století, kdy se slovinština stala dalším jazykem Habsburské říše. Českou inspiraci nalezneme i v přátelství France Prešerena s českým romantickým básníkem Karlem Hynkem Máchou. Slovinské lidové povídky naopak již v roce 1857 vydala spisovatelka Božena Němcová, český národní buditel Josef Dobrovský a Slovák Ján Kollár, Jozef Škultéty poté ovlivnili slovinské národní obrozeníV 19. století se intenzivně rozvíjely i slovensko-slovinské kulturní vztahy. Vzájemně spolupracovali Matice Slovenská s Maticí slovinskou v Lublani. Jerné Kopitar udržoval intenzivní kontakty se slovenskými spisovateli a představiteli slovenského národního obrození Janem Kollárem, Janem Hollým, Martinem Hamuljakem, P. J. Šafaríkem a dalšími. Spolupráce a kontakty probíhaly i mezi představiteli evangelických církví na Slovensku a Slovinsku, i vzhledem k tomu, že slovinští duchovní z Prekmuria studovali v Bratislavě.

Ve Slovinsku v průběhu 19. a 20. století působila řada českých osobností, které zde zanechaly výrazné stopy. Mezi nejvýznamnější z nich můžeme jmenovat prvního dirigenta nově ustanovené Slovinské filharmonie Václava Talicha, autora opery Gorenjski slavček Antona Foerstera, zakladatele prvního baletního souboru v Lublani Václava Vlčka, celjského fotografa Josipa Pelikana, filmového režiséra a autora filmů Vesna a Nečakaj na maj Františka Čápa, autora parku Tivoli Václava Hráského, inženýra a vynálezce Josefa Ressela, speleologa a objevitele části Škocjanských jam Antona Hankeho, architekta budovy Národní opery v Lublani Františka Škabrouta či rektora Lublaňské univerzity Aloise Krále. Významným slovenským choreografem a šéfem baletu v Národní opeře v Lublani v 70. letech 20. století byl Karel Tóth. Významným překladatelem české, ale zejména slovenské literatury do Slovenštiny byl, prof. Viktor Smolej, který byl lektorem slovenského jazyka na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani. Nezbytnou součástí vzájemných vztahů bylo tělovýchovné sdružení Sokol či spolupráce českých a slovinských alpinistů, po níž ve Slovinsku zůstala „Češka koča“ v oblasti Jezerska.

Češi, Slováci i Slovinci bojovali jeden vedle druhého v První světové válce, na Sočské frontě, ale také na východním Slovensku. Blízké kontakty si uchovali aj po něj. Vznikem Československa a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se rozvoj československo-slovinských vztahů posunul na novou kvalitativní úroveň, podpora vzájemných vztahů se stala součástí doktríny obou států. Navázány byly i důležité diplomatické styky. Prvním velvyslancem Království SHS v Československu se stal Slovinec, dlouholetý starosta Lublaně Ivan Hribar. Již v roce 1920 otevřelo Československo v Lublani svůj konzulát, který zde úspěšně fungoval až do roku 1939. Další dva Slovinci, Bogumil Vošnjak a Albert Kramer poté v Československu působili jako velvyslanci Jugoslávie.

Neustala ani kulturní a vědecká spolupráce. Praha vděčí za část své krásy slovinskému architektu Jože Plečnikovi, který zde působil jako „dvorní architekt“ prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka. Slovinský psycholog Mihajlo Rostohar působil na Univerzitě Karlově v Praze a následně založil první Katedru psychologie na nově založené Masarykově univerzitě v Brně. Slovinský malíř Ivan Žabota tvořil a působil v Bratislavě a v roce 1919 byl jedním ze spoluzakladatelů Spolku slovenských umělců. Již v roce 1921 byl na Univerzitě v Lublani založen lektorát československého jazyka (v loňském roce slavil 100 let), ze kterého později vznikla katedra bohemistiky a Katedra slovenského jazyka a literatury. Oba lektoráty spolupracují s katedry v Čechách a na Slovensku, podporují rozvoj kulturních vztahů a výměnu studentů mezi našimi zeměmi.

Historie naše národy i nadále propojovala. Československo i Slovinsko zažily okupaci a následné osvobození vystřídané totalitárním režimem až do roku 1989, kdy se zhroutil východní blok. Slovinci usilovali začátkem roku 1992 o získání podpory pro svou nezávislost poté, co se občané Slovinska v plebiscitu 23. 12. 1990 rozhodli pro oddělení se od Jugoslávie. Jednání probíhala jak s českou, tak slovenskou vládou v rámci federace. Ještě na jaře roku 1991 navštívila Slovinsko slovenská delegace, a slovinská navštívila Prahu. Úspěšná jednání vedla k uznání Slovinska ze strany ČSFR dne 16. ledna 1992. Po navázání diplomatických vztahů mezi ČSFR a Slovinskem, byl prvním diplomatickým zástupcem Petr Kypr, který po rozdělení federace zůstal ve Slovinsku jako první český velvyslanec a působil zde až do r. 1997.  Spolupráce pokračovala i po rozdělení Československa, kdy Slovinsko již 1. 1. 1993 uznalo Slovensko v den vyhlášení samostatného státu. První velvyslanectví Slovenské republice v Lublani bylo otevřeno až v roce 1995, Slovinské velvyslanectví v Bratislavě v roce 1996 (dříve Slovinsko pokrývalo Slovensko z Prahy). Vytvoření přímých zastupitelstev v našich zemích mělo pozitivní vliv pro další prohlubování vzájemné spolupráce. Slovinský prezident Milan Kučan v roce 1994 navštívil oficiálně Bratislavu, a v roce 1996 navštívil již podruhé Prahu a o čtyři roky později v roce 2000 poté český prezident Václav Havel uskutečnil návštěvu Slovinska a v r. 2001 slovenský prezident Rudolf Schuster. Česká republika již v té době patřila mezi deset nejvýznamnějších slovinských obchodních partnerů.

Po roce 1989 se obě země společně vydaly na demokratickou cestu mezi moderní evropské státy. Česko, Slovensko a Slovinsko se vzájemně intenzivně a dlouhodobě podporovaly v integračních snahách o začlenění do NATO a EU. Častokrát bylo Slovinsko přizýváno i na jednání v rámci Visegrádské spolupráce, které v 90. letech primárním cílem bylo společně se dostat do euroatlantických struktur.

Vzájemné vztahy České republiky, Slovenska a Slovinska zůstávají nadále velmi přátelské a rozvíjíme úspěšnou spolupráci v mnoha oblastech. Charakteristická je pro tyto země absence jakýchkoli otevřených otázek, což vytváří výborné předpoklady pro budování dobrých a vzájemně prospěšných vztahů na politické a ekonomické úrovni. Česká republika je 11. a Slovenská republika 16. nejvýznamnějším slovinským obchodním partnerem, 11. největším investorem ve Slovinsku  (Slovensko 26.) a patří mezi 5 hlavních zdrojových zemí cestovního ruchu a zvyšuje se i podíl českých turistů. Představitelé České republiky, Slovenské republiky a Slovinské republiky spolu pravidelně jednají a koordinují své kroky nejen v rámci EU, NATO, ale i v rámci středoevropských organizací, jako je formát V4+, Středoevropská iniciativa, Iniciativa Trojmoří, popř. nově založený a velmi úspěšný formát „Central 5“ sdružující země bývalé Habsburské monarchie. Dobrá úroveň vzájemných vztahů se příznivě odráží i na koordinaci v rámci multilaterálních fór v rámci OSN, OBSE, OECD a dalších. Rozvíjí se vědecká i bezpečnostní spolupráce, ale i mezilidské kontakty. Ve Slovinsku žije i menši česká a slovenská komunita.

V době pandemie COVID-19 si naše země pomáhaly zvládnout situaci a vzájemná podpora se ukázala v začátcích pandemie jako neocenitelná. Dodávky ochranných pomůcek z České republiky do Slovinska v březnu a dubnu 2020 pomohly překlenout jejich kritický nedostatek. Slovinsko zase České republice zaslalo 10 000 vakcín v době, kdy se ČR potýkala s velmi vysokým počtem nákaz. Slovensko naopak poskytlo Slovinské republice 2000 PCR testů citlivých na britskou mutaci viru na začátku roku 2021. Všechny tři země si navzájem poskytly pomoc při repatriaci svých občanů ze zahraničí domů. V těžkém období, tváří v tvář dosud neznámé hrozbě se projevila síla našeho vztahu a vzájemná blízkost.

V současnosti máme intenzivní a kvalitní vztahy ve všech oblastech, ale usilovně hledáme další a další nové možnosti, které by ještě více obohatily naši spolupráci. Základy byly položeny ve starověku, v monarchii i První republice (1918 – 1938) a je na nás abychom je dále rozvíjeli. Sice máme místo jednoho státu, který před 30 lety uznal Slovinsko, nyní dva, nicméně všichni jsme členy evropské a transatlantické rodiny, majíce zároveň na zřeteli i naše středoevropské ukotvení, kde úzce spolupracujeme a věříme, že tato spolupráce bude pokračovat.