česky  english 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: Pixabay
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Zjednodušení požadavků na předkládání některých veřejných listin uplatňovaných v rámci EU

Dne 16. února 2019 vstoupilo v účinnost nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016, které zjednodušuje některá pravidla pro předkládání matričních dokladů a dalších veřejných listin v členských státech Evropské unie. Nově je možné předkládat vybrané veřejné listiny vydané členským státem EU v jiném členském státu bez nutnosti jejich předchozího úředního překladu za předpokladu, že budou opatřeny tzv. vícejazyčným standardním formulářem. Rovněž není zapotřebí ověřovat jejich pravost přijímajícím státem.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012, zkráceně také nařízení o veřejných listinách, umožňuje opatřit vybrané typy veřejných listin vydaných některým z členských států EU tzv. vícejazyčným standardním formulářem, který bude obsahovat překlad základních údajů z veřejné listiny do některého z úředních jazyků Evropské unie, který si žadatel zvolí. Připojením vícejazyčného standardního formuláře k veřejné listině odpadne povinnost žadatele pořídit její úřední překlad.

Možnost připojit vícejazyčný standardní formulář k listině se týká pouze omezeného okruhu veřejných listin vydávaných orgány členských států EU. Jedná se o následující veřejné listiny: 

  1. matriční doklady,

  2. vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství, resp. ke vstupu do registrovaného partnerství,

  3. výpis z evidence Rejstříku trestů, pokud neobsahuje záznam,

  4. listiny osvědčující údaje z Registru obyvatel.

Nutno upozornit, že nebude-li formulářový překlad dostatečně vystihovat obsah veřejné listiny, může si příslušný orgán vyžádat předložení standardního úředního překladu.

K jiným veřejným listinám než shora uvedeným, například k některým soudním rozhodnutím ve věcech občanských a rodinných nebo k listinám týkajícím se státního občanství, se formulářový překlad nepoužije, jelikož se na ně citované nařízení o veřejných listinách nevztahuje. Tyto listiny bude i nadále zapotřebí předkládat společně s obvyklým úředním překladem.

Důležitou podmínkou vydání vícejazyčného standardního formuláře je rovněž to, že si o něj žadatel musí výslovně požádat na Velvyslanectví České republiky v Lublani nebo přímo na jiném věcně příslušném úřadu, jedná-li se o české veřejné listiny. Má-li být vícejazyčným formulářem opatřena listina vydaná ve Slovinsku, poté je třeba žádost adresovat tomu slovinskému orgánu, který veřejnou listinu, k níž má být formulář připojen, vydává. Za vydání formuláře nebude vybírán žádný správní poplatek. 

Nařízení o veřejných listinách upravuje i některé další otázky. Zejména ruší požadavek legalizovat některé veřejné listiny. Tato úleva nicméně není v relaci Česká republika - Slovinsko novinkou, jelikož osvobození českých a slovinských veřejných listin od dalšího ověření, mají-li být použity na území České republiky, resp. Slovinska, existovalo již před vstupem citovaného nařízení v účinnost, a to na základě mezinárodní smlouvy o právní pomoci ze dne 20. ledna 1964, vyhlášené ve Sbírce zákonů vyhláškou č. 207/1964 Sb.

Další podrobnosti nové právní úpravy, včetně online vzorů vícejazyčných standardních formulářů naleznete na evropském portálu e-Justice