JOHNSON POLOŽIL PISTOLI NA STŮL

Má-li váš protivník pistoli na stole, pak se těžko vyjednává. Musíte se bránit a můžete použít i nedovolené údery, vyžaduje-li to situace. To je logika a částečně i argumentace, se kterou britský premiér předstoupil před sněmovnu, aby obhájil návrh zákona o vnitřním (britském) trhu. Poté co deník Financial Times minulý týden uvedl, že některé části zvažované právní normy protiřečí závazkům přijatým Británií v dohodě o vystoupení z EU, ovládlo toto téma domácí odbornou i politickou debatu. Ministr pro Severní Irsko Brandon Lewis přiznal, že zákon „ve velmi omezené míře a specifické formě“ porušuje mezinárodní právo, a vláda poté obhajovala právní přijatelnost návrhu. Jádro sporu spočívá v přenesení některých pravomocí, které podle výstupové dohody náleží společnému britsko-evropskounijnímu výboru, na členy vlády. Jde o jednostranné rozhodnutí a porušení podepsané smlouvy.

EK vyzvala britské politiky, aby do konce měsíce přijali opatření, která povedou k obnovení otřesené důvěry. Britský kabinet přesto do parlamentu návrh předložil. Jde o více než pouhý vztah Británie k Evropské unii či britskou teritoriální suverenitu. Ve věci je diskuse o charakteru současné a budoucí britské politiky, o základech a hodnotách, o něž se po staletí opírala. Ve věci je boj o princip. Všech pět žijících bývalých britských premiérů (John Major, Tonny Blair, Gordon Brown, David Cameron a Theresa Mayová) vyjádřilo svůj nesouhlas s postupem vlády. Nikdo z nich, stejně jako řada poslanců, se neumí smířit s faktem, že Británie směřuje k porušení daného slova.

Bývalý nejvyšší státní zástupce Geoffrey Cox, zastánce odchodu Velké Británie z EU, který ještě donedávna dbal na správné naplňování zákona, prohlásil, že „je ostudné, když se tato země, která se ve světě proslavila svým respektem k vládě práva, chová podobným způsobem“. Kritiku vyjádřil i bývalý šéf Konzervativní strany a exministr zahraničí William Hague. „Za čtyři roky práce na ministerstvu zahraničí snad nebyl ani jeden den, kdy bych se nespoléhal na mezinárodní právo – texty smluv, konvencí a dohod, které jsme v průběhu let podepsali. Přijmout nyní zákon, který vědomě narušuje mezinárodní dohodu, by bylo chybou. Mělo by to dlouhodobé důsledky poškozující naši mezinárodní prestiž a postavení a snižující naši schopnost uplatňovat náš vliv a prosazovat naše zájmy,“ řekl politik. Dodal, že Margaret Thacherová zařadila „dodržování mezinárodního práva“ mezi tři hlavní prvky britské pozice i v době války o Falklandské ostrovy.

Co je tedy cílem partie, kterou Boris Johnson rozehrál? Jaké mohou být jeho další tahy? Johnson chce být jiným typem politika. Chce bořit staré modely a na nich stavět ty, které nové (globální) Británii a voličům, jež reprezentuje, lépe vyhovují. Podle médií není žádným tajemstvím zájem jeho šéfporadce, Dominica Cummingse, o teorii „konstruktivní destrukce“. Tedy že elity jsou provokovány a voliči oslovováni jazykem, kterému dobře rozumí. „Žádný britský premiér ani vláda, ani parlament by nepřipustili, aby hranice Británie diktovala cizí mocnost nebo mezinárodní organizace,“ hřímal ministerský předseda v covidem vymeteném parlamentu a dodával, že Evropská unie se prostřednictvím protokolu o Severním Irsku v průběhu jednání k takové hrozbě uchylovala. Důkazy ale nepředložil.

Současnou situaci můžeme chápat rovněž jako pokus o vytváření výhody v závěrečné fázi vyjednávání s EU o budoucích vztazích: dohodneme-li se, pak naše vnitrostátní úpravy nebudou nikdy využity. Ale také jako cestu k rozchodu bez dohody a revizi již sjednané výstupové smlouvy, po čemž volá část poslanců vládní strany a tvrdých euroskeptiků kolem skupiny European Research Group. Stranou se tak nyní odsunují starosti, co bude, až koncem října skončí kurzarbeit, kdy vláda dotovala téměř deset milionů zaměstnanců. Do stínu se dostávají i nová čísla vzrůstající nezaměstnanosti. A na ostrosti ubraly i problémy s nárůstem nakažených koronavirem a s tím souvisejícími restriktivními opatřeními.

Loni na podzim premiér prohlašoval, že na výstupovou smlouvu s EU, která by obsahovala klauzuli o tzv. backstopu, nikdy nepřistoupí. Tvrdil, že raději „zahyne v příkopu“, než aby přijal posunutí přechodného období za 31. 10. 2019. Nakonec ale dohodu dovolující celní linii v Irském moři sám podepsal a posunutí přechodného období přežil.

Boris Johnson je hráčem. Je politickým pokušitelem a má rád srovnání se svým vzorem Winstonem Churchillem. V současné hře však bude muset dávat velký pozor, aby si pistolí, která byla protivníkovi na kraj stolu možná trochu podsunuta, neprostřelil vlastní nohu.

Text článku v Hospodářských novinách