english  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: MZV
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

​Dnešní článek velvyslance Libora Sečky v MF Dnes

MF Dnes v úterý 13. října 2020 publikovala komentář velvyslance Libora Sečky k tématu současného politického dění ve Spojeném království.

Celý text článku přinášíme níže:

Éra „covidových maršálů“ začíná …

Všichni, kteří si kdy zahráli golf, mají představu o tom, co na hřišti znamená maršál. Je to autoritativní osoba, která dbá na to, aby se dodržovala pravidla, hráči byli k sobě ohleduplní, plnili předpokládané časové limity pro hru a vzájemně se neohrožovali. Zejména začínající golfisté, kteří ještě nemají pohyb míčku tak úplně pod kontrolou a na zvládnutí jamky potřebují více času, se s maršály setkávají častěji. Upozorněním a dobrou radou mohou maršálové provoz na hřišti a plynulost hry vyladit. Nezřídka však má jejich intervence opačný efekt, když dostanou oslovené pod tlak. Není pochyb o tom, že dobrý maršál, by měl být i dobrý psycholog. Měl by umět citlivě posoudit situaci a najít ty správné komunikační prostředky.

Motivována snahou zintenzívnit a hlavně zefektivnit boj s virovou nákazou rozhodla nyní britská vláda o zřízení tzv. covidových maršálů. Jde o novou instituci, o nástroj, jenž nemá precedens a v této chvíli ani ustálenou definici. Gestorem celého projektu, který má napomoci hlavně místním samosprávám účinněji pandemii čelit, je britské ministerstvo pro bydlení, komunitní záležitosti a lokální správy vedené ministrem Robertem Jenrickem. Dle jeho vyjádření mají noví strážci zdravotnicko – bezpečnostních pravidel lidem hlavně pomáhat. V případě potřeby však budou spolupracovat také s policií. Vláda vydělila na tento program 30 milionů liber (což představuje zhruba 894 milonů korun). Peníze by měly směřovat zejména do náboru a vyškolení dobrovolníků. Zajímavé je i geografické rozdělení finančních prostředků. Zatímco Leeds a Manchester obdrží každý téměř půl milionu liber (cca 15 milionů korun), centrální část Londýna – City of London, nebo menší správní celek na severu země – Rutland pouze 13 tisíc liber (cca 387 tisíc korun). Odpovídá to nejen hustotě osídlení, ale zejména stupni intenzity coronavirové epidemie. Zřízení sítě maršálů není povinné. Z nedávného průzkumu, kdy se BBC obrátila na 120 místních samospráv a získala asi třetinu reakcí, vyplynulo, že 70 % radnic v minulosti podobný mechanismus nepoužívalo, nehodlá používat nebo počká na další instrukce centrální vlády.

Co by tedy mělo být hlavním úkolem covidových maršálů? Vládní metodologie („Guidance“) hovoří o dvou rozdílných typech činností. Maršálové prvního typu (Type 1) by měli napomáhat organizovat například bezpečnější přesuny lidí na rušnějších místech – dbát na jednosměrný pohyb, dodržování front a rozestupů před obchody, nošení roušek a častější čištění a dezinfekci používaných míst, která zasahují do veřejného prostoru. Maršálove druhého typu (Typ 2) by měli hrát více „dohlížitelskou roli“: kontrolovat dodržování všech vládou vyhlášených nařízení, například zákaz setkávání se více než šesti osob, omezení provozu řady zařízení a zkrácení otevírací doby zejména v barech, hospodách a restauracích. Mají se zaměřit také na svatby, event. další rodinné slavnosti. K tomu, aby mohli svoji misi úspěšně zvládnout, jim má také pomáhat kamera, kterou budou mít instalovanou na svém oděvu. Ministr Jenrick v rozhovoru pro BBC zdůraznil, že maršálové nebudou mít právo vstupovat do soukromých objektů. „Dojde – li však k do nebe volajícím porušením pravidel, pak budou úzce spolupracovat s policií,“ dodal člen britské vlády. Vládní kabinet také předpokládá, že maršálové budou pracovat na základě systému „žlutých karet“: po dvou upozorněních přijde (červená) pokuta, event uzavření provozovny.       

Zavedení nového doplňujícího dozorového mechanismu většinou chápe britská veřejnost jako další daň „době vymknuté z kloubů“. Rozumí tomu, že vláda hledá cestu, jak z pandemické krize ven a zkouší nová a nová opatření. Nakonec bude nový systém akceptovat, stejně jako počátkem prázdnin akceptovala povinnost zanechávat v hospodách, barech, galeriích a všeho druhu zařízeních poskytujících služby osobní údaje. Dnes to bere jako automatickou rutinu. Část společnosti i politického spektra je však neustále se zvyšujícími restriktivními podmínkami každodenního života občanů unavena. Hlasitý oponent vlády, konzervativní politik a poslanec, Steve Baker, který patří k tzv. libertiánskému (dávající důraz na svobody jedince) křídlu ve vládní straně, se nechal slyšet v tom smyslu, že „ za chvíli bude v Británii každé veřejné místo podobné kontrolním stanovištím na letištích“. Skupina stejně smýšlejících poslanců i část britského tisku nedávno odmítala i výzvy vládních představitelů, aby občané o porušování pravidel aktivně informovali úřady. Není bez zajímavosti, že v době první vlny pandemie jen do konce dubna zaznamenala policie na 194 tisíc podobných oznámení.

Britská společnost, stejně jako společnosti dalších zemí, prochází zatěžkávací zkouškou a nikdo neví, stejně jako je tomu s covidem a lidským tělem, jaké dlouhodobé důsledky se na jejím organismu mohou projevit. Jedno se však ví jistě. Britové, které můžeme bez nadsázky označit za golfový národ (jen v Anglii se hraje na 2 270 hřištích s 31 620 jamkami), budou zcela určitě spokojeni, až se maršálové z ulic zase přesunou na zelené trávníky a budou dbát na to, aby hra měla spád a odvíjela se ve sportovním duchu.

V Londýně 11. října 2020, Libor Sečka