english  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Práva pacientů v britských psychiatrických léčebnách

Následující informace se pokouší popsat základní práva občanů, kteří se v UK ocitnou v zařízeních pro mentálně postižené občany.

Právní ochrana pacientů

Pacient má podle zákona Mental Capacity Act 2005 nárok na sepsání tzv. Advanced statement, tedy předběžného prohlášení, ve kterém může sdělit svoje přání ohledně léčby, nakládání s ním a s jeho majetkem v průběhu nemoci, apod. A to z důvodu možného zhoršení stavu pacienta a jeho způsobilosti o sobě rozhodovat v budoucnu. Přání a rozhodnutí pacienta uvedené v předběžném prohlášení musí brát lékař v úvahu při výběru léčby. Pokud jej není schopen sepsat sám, má právo na právní pomoc nezávislého advokáta. Stejně tak může zplnomocnit svého advokáta nebo jiného člověka, aby za něj rozhodoval v záležitostech zdraví, majetku či financí během jeho nemoci. Pokud pacient nemá advokáta nebo nikoho, koho by mohl zplnomocnit, má nárok na Independent mental capacity advocate(nezávislého advokáta pro psychicky nemocné). V případě problémů během hospitalizace a léčby psychicky nemocného pacienta, který není schopný o sobě rozhodovat, a při nakládání s jeho osobou či majetkem, řeší stížnosti soudní cestou Court of Protection (Ochranný soud).

Další informace k právní ochraně psychicky nemocných pacientů.

Typy nucené hospitalizace:

Neodkladná hospitalizace (Emergencydetention certificate)

Doktor může rozhodnout o neodkladné hospitalizaci, a to i proti pacientově vůli, pokud nazná, že pacient není díky své psychické nemoci schopen o sobě racionálně rozhodovat a může být nebezpečný sobě i okolí, případně pokud by prodleva v nastoupení do lékařské péče při vyřizování krátkodobé hospitalizace nežádoucím způsobem ovlivnila pacientův stav. Po vyhlášení neodkladné hospitalizace je pacient převezen nejpozději do 72 hodin do nemocnice, v níž může být držen po dobu dalších až 72 hodin. Pacientovi ovšem během této doby nesmí být bez jeho svolení podávána léčba, pokud s ním není zacházeno podle jiného zákona (the Adults with Incapacity Act 2000 – Zákon o nesvéprávných), případně pokud je v sázce pacientův život nebo zásadní zhoršení jeho stavu.  Pacientovi je garantována prohlídka zkušeným psychiatrem, který má právo na základě svého uvážení hospitalizaci odvolat. Hospitalizovanému pacientu musí personál sdělit informace o jeho stavu a jeho práva, včetně práva na nezávislou právní pomoc. Pokud si to pacient přeje, musí mu personál pomoci se zajištěním nezávislého advokáta. Odvolat se soudní cestou proti neodkladné hospitalizaci není možné.

Krátkodobé hospitalizace (Short Term Detention Certificate)

Z výše uvedených důvodů může lékař nařídit i krátkodobou hospitalizaci. Vydání nařízení o krátkodobé hospitalizaci ovšem musí konzultovat s tzv. Mental Health Officer (dále jen MHO), sociálním pracovníkem zaměstnaným v dané nemocnici, odborníkem na legislativu o péči o psychicky nemocné. MHO musí před svým rozhodnutím pacienta vidět (kromě odůvodněných případů) a měl by brát v potaz názor pacientem zplnomocněné osoby. Pacient musí být do nemocnice převezen do 72 hodin. Krátkodobá hospitalizace nesmí trvat déle jak 28 dní. Pokud se pacientův stav zlepší, může lékař nařízení o krátkodobé hospitalizaci odvolat a poslat pacienta domů. Pokud se stav zhorší a je vydáno zákonné nařízení o léčbě (Compulsory Treatment Order, viz níže), hospitalizace může být prodloužena o 3-5 dní. Proti nařízení o krátkodobé hospitalizaci se lze odvolat k Mental Health Tribunal (viz níže).

Nařízení o povinné léčbě (Compulsory Treatment Orders)

Pokud ošetřující lékař považuje za nutné, že je potřebná dlouhodobá hospitalizace, požádá společně s pacientovým MHO o nařízení o povinné léčbě, které může hospitalizaci prodloužit až na 6 měsíců s možností dalšího prodloužení až na jeden rok. Pacient může být podle svého stavu léčen buď v nemocnici, nebo v komunitním psychiatrickém zařízení.  Nařízení o povinné léčbě schvaluje tribunál (Mental Health Tribunal) složený z právníka, psychiatra a jednoho zkušeného člena nelékařského zdravotnického personálu (zdravotní sestra, sociální pracovník, apod.). Proti nařízení o povinné léčbě se lze odvolat opět k Mental Health Tribunal.

Práva psychicky nemocného pacienta při léčbě

Pokud je pacient způsobilý o sobě rozhodovat, což posoudí a písemně o tom rozhodne lékař a pacientův MHO, musí být veškerá léčba přijatá pouze s pacientovým písemným souhlasem. Pokud není způsobilý o své léčbě rozhodovat, lékař pacientovi volí co nejvhodnější léčbu na základě jeho zdravotního stavu, pacientova předběžného prohlášení ohledně léčby a názoru pacientem zplnomocněných osob, přičemž musí brát v potaz i jeho věk, pohlaví, rasu či náboženství.

Pokud je pacient hospitalizovaný zákonným nařízením, je v odůvodněných případech možné použít k uklidnění pacienta fyzickou sílu, a pouze v takové míře a po takovou dobu, jakou je to nutné. Stejně tak pokud je z nařízení pacient léčen v komunitě, může být v odůvodněných případech převezen do nemocnice, kde mu v případě potřeby může být léčba podána i donucovacími prostředky. Fyzická síla nesmí být použita při domácí léčbě. Pokud byly při léčbě pacienta použity donucovací prostředky a on je považuje za nepřiměřené nebo zbytečné, může si stěžovat.

U některých typů léčby jsou zapotřebí speciální opatření. Pokud je podle lékaře nutná léčba v psychiatrickém zařízení překračující dva měsíce a pacient s ní dobrovolně nesouhlasí, musí takový návrh léčby po prohlídce pacienta potvrdit další psychiatr. Stejné opatření platí pro léčbu elektrošoky, tzv. Electro-convulsive therapy (ECT) a další elektrické či magnetické léčby mající vliv na mozek. Pokud je pacient ale způsobilý rozhodnutí o své léčbě pomocí ECT (a jí podobných) a nesouhlasí s ní, nesmí mu být provedena. Pokud pacient v důsledku své nemoci odmítá jídlo, může mu být zavedena po konzultaci s dalším lékařem nitrožilní výživa. V případě neurologických operací a jiných metod přímo ovlivňujících mozkovou tkáň musí pacient vydat svůj písemný souhlas, který je ještě dále potvrzen lékaři a nelékařskými pracovníky. Pokud není schopný o léčbě sám rozhodnout, je léčba potvrzována nejen dalšími lékaři, ale může být vyžadován i souhlas soudu. Ve všech případech platí, že pokud byl pacient nezpůsobilý o sobě rozhodovat, ale před provedením léčby se jeho stav zlepší a on navrhovanou léčbu zamítne, nesmí mu být provedena.

V případě pacientů mladších 18 let musí být veškerá léčba schválena i dětským lékařem.

Základní principy péče o psychicky nemocného pacienta ve Velké Británii:

  • Respektování pacientových minulých i současných přání a pocitů
  • Respektování různorodosti pacientů obecně, především pak náboženského vyznání, kultur a sexuální orientace
  • Co nejmenší omezování osobní svobody pacientů
  • Zapojování pacientů do rozhodování o jejich léčbě a péči o ně
  • Vyhýbání se jakékoliv nelegální diskriminaci pacientů
  • Efektivita léčby
  • Přihlížení k názorům pečovatelů a dalších zainteresovaných osob
  • Pacientova i veřejná bezpečnost a blahobyt

 

Zdroje:

Základní legislativa:

Nucená hospitalizace a léčba:

Právní ochrana:

 

Pozn.: Výše uvedené informace jsou pouze orientační, velvyslanectví neručí za jejich správnost či aktuálnost.