Pocházíte z vinařského města Znojma, nechybí vám v Londýně jihomoravské víno?

Ne. Určitě ne. Znovín, jako hlavní dodavatel, mě spolehlivě zásobuje v britském hlavním městě stejně, jako to dělal na všech mých předchozích misích. Lahodnou chuť jeho vín v nedávné minulosti ocenila také choť následníka britského trůnu, prince Charlese, vévodkyně Kamila, které jsem několik vybraných lahví poslal. Se Znovínem v zádech se mi dělá diplomacie mnohem lépe. Ale není to jen tato tradiční značka, kterou hostům nabízíme. Zájem je také o produkci vinařství Spielberg, pana Javornického nebo vinařství pana Mádla, které máme také k dispozici.

Svou velvyslaneckou misi ve Spojeném království jste zahájil před pěti lety v lednu. Za tu dobu se toho změnilo hodně. Už v červnu po vašem nástupu rozhodli Britové v referendu o brexitu. Tehdy jste předpověděl výsledek, vzpomenete si, proč jste vsadil na odchod Británie z EU?

Na to si vzpomínám velmi dobře. Učinil jsem tak z recese. My, Češi, máme trochu v krvi provokovat, nesmířit se s tím, co je všem jasné a obecně přijaté. Chtěl jsem kolegy velvyslance svou předpovědí trochu poškádlit, vyvést je z rovnováhy a ukázat, že mohou být i jiné pohledy na věc. A ono to bohužel vyšlo. Vyhrál jsem láhev vynikajícího kyperského červeného vína a litr olivového oleje nádavkem. Ale velkou radost jsem z toho neměl.

Rok se s rokem sešel a po přechodném období Spojené království Velké Británie a Severního Irska opustilo Evropskou unii a nakonec se i vyjednala důležitá obchodní smlouva. Jak to vnímají Britové, opustili by podle vás Unii, i kdyby se hlasovalo dnes?

Já myslím, že Britové jsou hlavně rádi, že celá tato zdlouhavá a únavná čtyřletá etapa vystupování už skončila a oni na nějakou dobu slovo „brexit“ neuslyší. Rozhodnutí v referendu bylo přijato jen těsnou většinou hlasujících. Společnost zůstala rozdělena, ale poražená menšina akceptovala výsledek. To je demokracie. Nyní má tedy vláda a vládní konzervativní strana konečně příležitost ukázat, jak a proč bylo vystoupení z EU pro Británii prospěšné. A ať už bude koncepce či strategie rozvoje britské ekonomiky a společnosti jakákoli, země zůstane pro Evropskou unii, a samozřejmě i pro nás, důležitým obchodním a bezpečnostním partnerem. Pořád je toho hodně, co si můžeme vzájemně nabídnout. 

V komentáři pro HN jste uvedl, že Borise Johnsona čeká po brexitu bitva o záchranu Británie. Kolik procent šance dáváte tomu, že Skotsko, Sev. Irsko či Wales zůstanou v dohledné době součástí Británie?

Mark Twain, americký spisovatel a satirik, říká, že „historie se nikdy neopakuje, ale může se rýmovat.“ Některá britská média dnes připomínají, že právě před sto lety (v květnu 1921) došlo k vytvoření Irské republiky a potvrzení odtržení větší části irského ostrova od britské monarchie. Volná asociace s postavením Skotska se nabízí. Současná situace však má také celou řadu odlišností. Voliči nezávislost Skotska odmítli v nedávném referendu v roce 2014. Pro tuto variantu vývoje není pochopení ani v britském parlamentě, který by musel vypsání nového referenda schválit. V jeho prospěch nehovoří ani dosavadní obchodně – ekonomická propojení a toky finančních transferů. Politika však nepracuje jenom s racionálními úvahami, ale také s emocemi. Skotská národní strana proto téma nového referenda o nezávislosti oživila a určitě s ním vyrazí do kampaně pro volby do skotského parlamentu v květnu t.r. Bude záležet na státnickém umu a politickém citu premiéra a jeho vlády, jak dovedou těmto výzvám čelit.    

V Británii žijí minimálně desítky tisíc Čechů. Pokud tam chtějí dlouhodobě zůstat, musejí si zažádat do konce června o tzv. status usedlíka. Můžete to přiblížit, a máte přehled, kolik asi lidí tak již učinilo?

Učinilo tak již více než padesát tisíc našich spoluobčanů. Ti, co do Británie přicestovali do 31. 12. 2020, tak mají ještě možnost požádat o zmíněný statut do konce června. Jde o poměrně jednoduchou elektronickou proceduru, pro níž je ale nutné mít všechny potřebné doklady v pořádku. V tomto ohledu jsou velvyslanectví v Londýně i generální konzulát v Manchesteru připraveny být maximálně nápomocny.     

S žádostí o pomoc se mohou obracet právě i na české velvyslanectví v Londýně nebo na konzulát v Manchesteru. Co s nimi nejčastěji řešíte?

Obnovení či vystavení nových pasů i jiných dokladů, včetně dalších konzulárních úkonů.

Před pandemií byla Británie i častým turistickým cílem Čechů, v čem se jim nyní případná cesta a krátkodobý pobyt ztíží?

Do budoucna by měli používat hlavně pasy jako cestovní doklady, neboť možnost využití občanských průkazů pro tento účel je omezena do třicátého září tohoto roku. Pro pobyt nad šest měsíců budou potřebovat víza a doporučuje se pořídit si cestovní pojištění. Nyní je samozřejmě cestovní ruch velmi omezen celou řadou restrikci souvisejících s pandemií. Doporučuji proto sledovat naše webové stránky nebo Facebookový profil velvyslanectví, kde najdete všechny aktuální informace.

Turistika a cestování je aktuálně omezeno dalším tvrdým lockdownem v zemi až do poloviny února. Z historie známe, že Britové se v těžkých dobách dokáží semknout a porazit nepřítele. Jaké nálady pozorujete u lidí ve svém okolí, jsou odhodlaní?

Británie a její hlavní město teď zažívají velmi těžké období. Celkový počet obětí zemřelých s covidem již přesáhl 80 tisíc a jen v průběhu dvou týdnů od Vánoc zemřelo na 10 tisíc osob. Tlak na nemocnice, zdravotní střediska a sociální zařízení je enormní. Vláda rozhodla již o třetím „lockdownu“ od začátku pandemie. Většina občanů, byť jsou značně vyčerpáni a někteří musejí bojovat se závažnými sociálně - ekonomickými důsledky situace, chápe, že jde o nezbytný krok. Nic smysluplnějšího se nedá dělat. Současně se naplno rozbíhá očkování. Plánem je do poloviny února naočkovat až 14 milionů lidí z nejvíce zranitelných a potřebných kategorií obyvatel. To dává naději na úlevu všem.

Je společnost kvůli opatřením rozdělená tak jako v České republice?

Rozdělena je kvůli brexitu, stejně jako kvůli covidu a už by obojí měla ráda za sebou. Většina lidí, někdy s velkým sebezapřením, však chápe, že výjimečné kritické historické momenty vyžadují i výjimečná řešení a bez obětí, v nejrůznějších podobách, se často nedají zvládnout.  

Nedávno svět řešil uvízlé řidiče kamionů prchající z jižní Anglie do Francie před uzavřením hranic kvůli mutaci koronaviru. Napsal jste, že o Češích to vypovědělo, že si dovedeme pomáhat a poradit si (někdy na hranici pravidel). Setkal jste se u Čechů v Británii s příběhy solidarity i v době lockdownu? (mnozí asi pracují v odvětvích, které jsou velmi zasaženy, jako „levná“ pracovní síla).

Neřešil to ani tak „svět“, jako britské úřady a několik ambasád nejvíce postižených zemí. Šlo zhruba o šestnáct tisíc kamionů, mezi nimiž bylo na sto českých řidičů. Solidaritu jsme v této situaci zaznamenali nevídanou. Co se týče „lockdownů“ v průběhu celého roku, pak k nim naši občané přistupovali racionálně a zodpovědně. Pomáhali si, když to bylo potřeba.

Můžete prozradit, jakou činností se vy sám za pandemie zbavujete stresu?

Běhám v parku. Jezdím na kole venku i před televizí. Hodně čtu. Věnuji se komunikaci na sociálních sítích. Sleduju seriály, nejvíce kriminální, na všech možných vysílacích platformách. Píšu články a dávám rozhovory do novin. Raduji se z úspěchů našich fotbalistů v Premier League. Někdy vařím.  A sním, že se jednou vše vrátí do starých/nových časů.   

Patříte k nejzkušenějším ambasadorům. Jako velvyslanec či diplomat jste před Británií působil i v Číně, Itálii, Mexiku a Španělsku. Loni jste daroval 108 unikátních předmětů, které jste na misích získal, Jihomoravskému muzeu ve Znojmě. Udržujete tedy blízké vztahy s rodným regionem?

Do toho výčtu bych ještě doplnil své působení ve funkci velvyslance při EU v Bruselu v klíčové době našeho vyjednávání o vstupu do Unie. Blízký vztah s rodným regionem udržuji. Lépe řečeno mám svůj rodný region v srdci. Je součástí mé identity. Ať jsem byl kdekoli, vždycky jsem věděl, kam patřím, kde mám kotvu a kam se vrátím. To spojení jsem vlastně nikdy nepřerušil. A pokaždé, když jsem doma, cítím zvláštní pocit bezpečí, svobody, a radosti. 

V rodných Mramoticích, kam se občas vracíte, se vás prý místní ptají třeba na královskou rodinu. Jak na velvyslanectví hodnotíte úspěšný seriál The Crown (Netflix), který pojednává o moderní Británii na pozadí příběhů Alžbety II. a její rodiny?

Samozřejmě, že se mě v Mramoticích ptají nejenom na královskou rodinu, ale také ostrovní fotbal, britskou politiku, anglické jídlo a na vztahy s naší zemí. Někdy se musím po “anglicku“ vytratit, aby diskuse, zejména v místní hospůdce, vůbec skončily … Ale co se týče konkrétně The Crown, tak byť jde o fikci, myslím, že velmi věrně vykresluje atmosféru a dává nahlédnout do zákulisí britského dvora i politiky. Jde rozhodně o velmi zdařilou a divácky přitažlivou sérii.

Alžběta II. je nejdéle vládnoucím panovníkem v anglických a britských dějinách. Vy se délkou služby na ambasádě přibližujete svému předchůdci. Chtěl byste ho překonat a úspěšnou kariéru završit právě na Ostrovech?

Na Vaši otázku odpovím dvojitým „NE“. Nesoutěžím se svým předchůdcem, a tudíž ho nechci překonávat. Kromě toho jsem názoru, že délka mise, nemusí vypovídat mnoho o její úspěšnosti. Každý z nás se soustředil na nějaký jiný aspekt rozvoje bilaterálních vztahů a dělal to nejlépe, jak uměl. Myslím, že nás spojuje dobrá služba českým zájmům v Británii. A svoji kariéru nechci završit právě na Ostrovech, protože ji prostě nechci ještě završit.