Borise Johnsona čeká bitva o záchranu Británie

Ať už dopadnou jednání o pobrexitové obchodní dohodě s Evropskou unií jakkoli, nastane pro premiéra Borise Johnsona domácí problém. A sice jak se vyrovnat s odstředivými tendencemi v rámci Velké Británie. Nejde přitom jen o Skotsko.

Už v říjnu se ministři skotské, severoirské a velšské vlády zodpovědní za finance obrátili na britskou vládu s důrazným apelem, aby jim potvrdila slíbené kompenzace za ztráty finančních zdrojů v důsledku vystoupení země z EU. Nyní jejich kolegové stojící v čele úseků spravujících zemědělství, turismus a rurální rozvoj ve společném dopise vyzývají britského ministra životního prostředí a zemědělství, aby vláda konzervativců dodržela slib, který si sama vložila do svého volebního manifestu, a finanční výpadky způsobené brexitem nahradila. Ukazuje to na rostoucí autoritu a politickou váhu regionálně-nacionálních uskupení.

Systém delegovaných pravomocí existuje v Británii od roku 1998 a postupně se rozvíjí. Jeho smyslem mělo původně být vyjít vstříc ambicím národně-regionálních politických subjektů a utlumit vzdouvající se vlnu volání po větší národní seberealizaci. S předáním pravomocí však automaticky vyrostla nová centra moci. Tradiční vládnoucí strany nezískaly jenom silné partnery, ale často také zdatné soupeře. To platí zejména o situaci ve Skotsku. Skotská národní strana postupně ovládla domácí politické kolbiště a od roku 2007 vyhrála troje volby do skotského parlamentu. Její dominantní pozice jí umožnila vyjednat s britskou vládou možnost uspořádat referendum o nezávislosti Skotska. Ve všelidovém skotském hlasování v roce 2014 se však 55 procent účastníků vyslovilo pro setrvání ve Spojeném království. Všeobecné referendum o vystoupení Británie z EU v červnu 2016 však znamenalo návrat a oživení skotských odstředivých tendencí. Skotové totiž, na rozdíl od Anglie, vyjádřili 62 procenty hlasů svoje přání neodcházet z Evropské unie. To dodalo snahám SNP jít vlastní, skotskou cestou novou politickou legitimitu. V podstatě okamžitě se přihlásila k požadavku nového referenda o nezávislosti, nyní prosazovaného pod zkratkou "indyref2".

Boris Johnson, k jehož premiér­skému titulu patří také funkce ministra pro unii a Konzervativní a unio­nistická strana, v jejímž čele stojí, pochopitelně žádosti o nové referendum o skotské samostatnosti odmítají. Argumentují tím, že sami vedoucí představitelé SNP v minulé kampani tvrdili, že půjde o hlasování, které se pořádá "jednou za generaci". Jejich výhodou zůstává, že legální referendum ve Skotsku nelze uspořádat bez souhlasu britského parlamentu. A tam má současná vládní strana pohodlnou většinu 80 hlasů. Boj se však vede také o veřejné mínění. Ve Skotsku je v tomto směru pozice premiéra, i v souvislosti s řízením vlády v boji proti pandemii, o poznání horší. Jako nezanedbatelný signál pro vládu může být chápána i skutečnost, že pro nové referendum o nezávislosti se vyslovilo 53 procent dotázaných v nedávném průzkumu pořádaném agenturou JL Partners pro server Politico. Pole pro nejbližší nadcházející politickou bitvu bude dozajista vymezeno volbami do skotského parlamentu v květnu příštího roku. Dle zářijových odhadů JL Partners může SNP zvítězit s rekordním počtem 58 procent hlasů (konzervativci 19 % a Labour 13 %). Vlajkovou lodí volební kampaně skotských nacionalistů bude s velkou pravděpodobností opět požadavek nezávislosti Skotska.

Dvě nejsilnější britské politické strany budou muset zaujmout skotské voliče jinými silnými tématy. K trumfům samozřejmě patří financování, jelikož řada projektů a iniciativ ve Skotsku je dnes realizována jen díky prostředkům z rozpočtu Spojeného království. Lze říci, že vláda konzervativců vykročila minulý týden správnou nohou, když oznámila významné investice do obranného průmyslu, které v průběhu čtyř let vytvoří mimo jiné až 40 tisíc nových pracovních míst zejména v severních a přímořských částech země a posílí roli Británie jako globálního hráče. Stejně sympaticky může na voliče působit ambiciózní vládní program ochrany životního prostředí a s ním spojené domácí i mezinárodní aktivity vrcholící summitem COP26, který se bude pořádat v listopadu příštího roku v Glasgow. A ač zásoby ropy a plynu ve skotských pobřežních vodách jsou z větší části vyčerpány, mělké a větrné Severní moře má i do budoucna hrát prominentní roli při energetické přestavbě země. Je totiž mimořádně vhodné pro stavbu offshore větrných farem. Diskuse se určitě povede i o možnostech ústavních a institucionálních změn, které by přispěly k ještě efektivnějšímu fungování britského politického systému.

Boris Johnson, kterému se nakonec podaří svoji zemi z jedné unie (Evropské) úspěšně vyvést, bude muset vynaložit ještě velké úsilí, aby tu druhou (britskou) dokázal uchránit a posílit.