K sobotě 4. července se upírají zraky mnoha britských podnikatelů, ekonomů, novinářů, ale zejména občanů. Předseda vlády v projevu minulý týden oznámil, že počínaje tímto dnem dojde k řadě významných změn a uvolnění v dosud platném bezpečnostním koronavirovém režimu. Slavit se tedy bude nejenom ve Spojených státech (tradiční Den nezávislosti), ale také ve Spojeném království („Den obnovené svobody“). Opatření, která budou přijata, mají stimulovat těžce zkoušené hospodářství britských ostrovů. Tím nejvýznamnějším z nich bude upuštění od zatím povinných dvoumetrových odstupů mezi lidmi a jejich nahrazení metrovými rozestupy.
Britové se mohou, tedy alespoň na území Anglie, neboť v různých částech Británie platí různé normy, vesele vrátit do svých zamilovaných hospůdek.
Věc má ovšem háček. Britové totiž budou za svoji vytouženou pintu piva platit nejenom librami, ale také svými osobními údaji. Vládě se dosud nepodařilo vytvořit aplikaci, která by umožnila sledovat pohyb nakažených a eliminovat tak rizika rychlého šíření nákazy.
Zařízení poskytující služby zákazníkům proto budou muset sbírat jejich osobní data sama. A nejsou to jenom restaurace, hotely, hospůdky a bary, ale také další povolené provozovny včetně kadeřníků. Neumím si moc dobře představit, jak můj turecký holič Ahmed bude ve svém krámku na Finchley Road získávat osobní data, bezpečně je chránit a uchovávat povinných 21 dní. Kromě toho se má pohybovat v masce z plexiskla a doporučuje se mu se zákazníky nehovořit. Zda to sdílný Ahmed dokáže, nevím.
Přiznám se však, že zatím raději zůstanu u modelu, který si vynutila tříměsíční izolace. Poprosím našeho kuchaře Radka, aby mě v družném rozhovoru ostříhal mašinkou v křesle na terase. Operaci někdy zakončíme i chlazenou třetinkou plzně. Lze se domnívat, že podobně bude postupovat také mnoho dalších potenciálních zákazníků.
Prožíváme dobu, se kterou nemáme žádnou zkušenost. Vlády obecně, včetně té britské, stojí před složitými výzvami. Často vybírají ze špatných variant tu nejméně špatnou. Musí brát v úvahu zdravotní, sociální i ekonomické důsledky každého svého kroku. Vznikají proto kompromisy, které jsou podvázány jinými kompromisy.
Kabinet Borise Johnsona v polovině června umožnil otevřít všechny obchody s jasným cílem stimulovat spotřebu a oživit ekonomiku. Před několika dny jsem se vypravil do centra Londýna doplnit šatník. Našel jsem otevřenou zhruba polovinu obchodů, nedoplněné zásoby, velmi omezenou pracovní dobu, restrikce při vstupu, včetně dlouhých čekacích intervalů, a v některých prodejnách i zákaz věci si vyzkoušet.
Na nakupování zřejmě ještě nenastal čas. Pátrání po příčině stavu ukázalo, že řadě obchodů a zařízení chybí pracovníci, kteří doma využívají státní podpory dosahující až 80 procent jejich platů nebo se musí věnovat dětem, jež stále ještě nemohou do školy. Úředníci pracují z domova a turisté se kvůli povinné dvoutýdenní karanténě do britské metropole příliš nehrnou.
Tuto sobotu tedy budeme svědky dalšího pokusu vložit ochablému golemovi britské ekonomiky šém do čela. V přehledu nových společensko-ekonomických uvolnění mě potěšila informace o otevření divadel a koncertních síní. Znejistěl jsem však, když vyšlo najevo, že zároveň jsou zakázána všechna živá představení.
Jaký smysl má takové rozhodnutí? Co se bude v divadlech a koncertních síních divákům nabízet? Proč mají lidé do těchto kulturních stánků vážit cestu? Určitě nepůjde jenom o rozšíření nabídky míst s toaletou, kterých je v centru města poměrně málo.
Odpověď jsem nenašel. Stejně tak ale žádné projevy nevole či dotazy občanů v tisku. Vzpomněl jsem si na téměř sto let starý postřeh Karla Čapka z jeho Anglických listů. Podle něj jsou „Angličani tak zamlklý národ, že veřejně nekritizují ani svoji vládu, ani daně, ani vlaky“. Od té doby se určitě mnohé změnilo, nicméně rozhodnutí vlády, zejména v tomto krizovém období, jsou většinou přijímána jako fakt.
Anglická „supersobota“, kdy se znovu vrchovatě naplní přetékající poháry s pivem, se stane nejenom symbolem snahy odrazit se od ekonomického dna, ale také snahy vdechnout život utlumené tradiční společenské atmosféře. V každém případě půjde o důležitý milník na cestě z krize ven.

Komentář velvyslance Sečky v Hospodářských novinách​