english  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: Church of Scotland, Štěpán Janča (uprostřed)
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

CZEXPATS Interview: Štěpán Janča, český evangelický kněz sloužící u Church of Scotland

Ve Spojejném království žije okolo 100 000 českých krajanů, mezi kterými najdeme řadu významných osobností i lidí s inspirativními příběhy. Tentokrát vám přinášíme Czexpats Interview se Štěpánem Jančou, knězem Českobratrské církve evangelické, který v současnosti působí na dlouhodobém výměnném pobytu u Church of Scotland v Lockerbie.

Dobrý den, pane faráři, moc nás těší. Jak dlouho už se ve Velké Británii nacházíte a jakým způsobem se Vám tato příležitost naskytla?

Českobratrská církev evangelická má dlouhodobě intenzivní kontakty s Church of Scotland. Někteří naši kolegové ve Skotsku studovali, a po vstupu do Evropské Unie se otevřela možnost, aby čeští faráři krátkodobě - rok až dva - pracovali ve skotských farnostech. Je to velmi zajímavá příležitost k získání zajímavých zkušeností, které pak člověk může využít v práci v ČR; a snad i my přinášíme místním něco zajímavého z české křesťanské tradice.

Abych byl konkrétní - mně se schyluje druhý rok působení v smutně známém městečku Lockerbie na hranicích Skotska a Anglie.


Je Českobratrská evangelická církev jediná, která podobné pobyty umožňuje, a organizujete je také v jiných zemích než ve Velké Británii?

Přiznám se, že nevím přesně, jak to funguje v jiných církvích, ale je pravda, že církve jsou z podstaty věci instituce internacionální a všechny mají své kontakty v zahraničí, takže mnozí kněží a kazatelé mají zkušenost se studiem nebo prací v zahraničí, což dodává nový rozměr jejich službě potom doma.

Pro naši církev je skotské partnerství asi nejintenzívnější. Ale kolegové sloužili nebo slouží také v Anglii, USA nebo Německu; další pak z Česka dojíždějí pravidelně do sborů v Srbsku, Rumunsku nebo na Ukrajině. A možná úplně nejzajímavější je kolega, který strávil několik měsíců v církvích na Nové Kaledonii v Tichomoří.


Jak se Vám v Lockerbie libí a jde o velkou změnu oproti Vašemu předchozímu působišti v České republice?

Lockerbie je vlastně "vesnička středisková" uprostřed farmářského kraje, před stopadesáti lety tu býval největší ovčí trh ve Skotsku. Krajina trochu připomíná Českomoravskou Vysočinu a musím přiznat, že se mi moc líbí. Když mám chvilku času, rád se projíždím po "kozích stezkách" mezi kopečky, ovčími ohradami a živými ploty. Na druhou stranu terén pro změnu klesá k řece Annan, za sucha skoro vyschlé, po dešti rozlité široko do okolních pastvin. Celková nálada ve městě i v okolní krajině je velmi poklidná a příjemná. Dokonce i lockdown v tomhle maličkém městečku byl určitě mnohem snesitelnější než v centru velkoměsta...

Na druhou stranu si Lockerbie samozřejmě vleče svou tragickou světoznámost - díky letadlu, které těsně před Vánocemi 1988 bylo teroristy rozmetáno přímo nad městem a v troskách zahynulo 259 cestujících a 11 lidí z města. Tato událost je dodnes živá a při rozhovorech se starousedlíky na ni vždycky přijde řeč.

Před příchodem do Lockerbie jsem dvacet let působil v Orlové na Ostravsku, tam byla úplně jiná krajina - industriální a post-industriální, velká sídliště a zavírající se doly. Stejně tak lidé měli trochu jiné radosti i starosti než farmáři v Lockerbie. A rozdíl se pozná i "po čuchu":-) - v Orlové byly v luftu různé komínové a tovární čmoudíky od východu, západu, severu i jihu, zatímco v Lockerbie je vzduch cítit buď po ovcích nebo po kravách.


Jak se místní občané z venkovské oblasti, která není až tak zasažená globalizací jako velká města, dívají na faráře jiné národnosti, navíc pocházejícího z bývalého „Východního bloku“?

Britové obecně díky své velmocenské koloniální minulosti a díky rozšířenosti jejich jazyka jsou velmi globální a také otevření cizincům. Spousta lidí v Lockerbie má příbuzné někde v zámoří (Amerika, Austrálie, Nový Zéland, Afrika, a dokonce i ČR:-) a naopak i v Lockerbie žije pár cizinců - Poláci, Indové, a dokonce jedna Češka.

V sousedním episkopálním kostele úplně ve stejné době jako já nastoupil farář původem z Indie, velmi sympatický, obětavý a vzdělaný chlapík, takže si lidé v Lockerbie zvykali hned na dva, kteří kroutí angličtinu trochu jinak než domorodci. Ale myslím, že jim to nedělalo nejmenší problém. Nikdy jsme neměli pocit, že bychom nebyli vítáni, lidé nás přijali jako vlastní. V kostele jsme si museli chvíli oboustranně zvykat na maličko jiný styl bohoslužeb, ale reakce lidí (aspoň ty, které se ke mně dostaly, byly vesměs pozitivní).

Jediná chvíle, kdy jsem se necítil ve Skotsku moc dobře, byla, když v Glasgow hrála Slavie a rozpoutala se bouře s obviněním Ondřeje Kúdely z rasismu. Ale i tohle bylo dáno spíš novinovými články, nepřátelskými a neférovými vůči všemu českému, než že by kdokoli v Lockerbie dal najevo nějaké nepřátelství.

Naopak musím vyzdvihnout místní školu, kam chodila naše dcera Anička. Ta přišla se znalostí doslova hrstky anglických slov, která ani nedokázala poskládat do věty. Ovšem díky jedinečné podpoře učitelů i spolužáků si školu oblíbila od prvního dne a největším neštěstím pro ni bylo, když nemohla jít do školy:-)

Řekl bych, že v Británii se cizinec může lehce cítit jako doma.

Jaké problémy s vašimi farníky řešíte a jaký je obecně pohled na církev v oblasti Lockerbie a ve Skotsku obecně.

Church of Scotland v současné době prochází velmi zásadní reorganizací - mění se struktura farností i vyšších celků - presbyteří, bude méně farářů na větší území a ještě mnoho dalších změn se očekává, takže tohle vše samozřejmě vzbuzuje velké emoce - naděje i obavy.

Jinak se asi jedná o běžné otázky osobního charakteru, v době pandemie samozřejmě obavy o zdraví vlastní nebo blízkých lidí, odloučení způsobené lockdownem a podobně. Významnou součástí mé práce jsou pohřby a součástí příprav pohřbu je vždycky setkání s pozůstalými a rozhovor s nimi, což je zážitek sice smutný, ale vždycky velmi zajímavý. S některými pozůstalými pak zůstáváme v kontaktu dlouhodobě.

Ale letos po skončení lockdownu jsem taky dostal možnost oddávat na velmi tradiční skotské svatbě (s ženichem v kiltu, včetně kostkované roušky na obličej; s dudákem vyhrávajícím u kostelních dveří:-). Velmi zajímavá je pravidelná spolupráce s místní školou, kde jsem pro studenty připravoval krátké povídání na různá témata (etika, budování osobnosti). Nezapomenutelné bývají bohoslužby na druhou listopadovou neděli, Rememberance Sunday - v celém anglosaském světě se připomíná konec první světové války a ti, kdo od té doby padli ve vojenské službě vlasti. Tento svátek se zde bere velmi vážně a vzpomínkových akcí i bohoslužby se účastní mnoho lidí - skauti, vojenští veteráni a kadeti ve slavnostních uniformách, školy a rodiny padlých.

Nejveselejším svátkem jsou samozřejmě Vánoce - vánoční výzdoba dodává atmosféru dlouhým zimním nocím a mnoho lidí se účastní různých akcí - jak bohoslužeb v kostele, tak i třeba zpívání koled pod širým nebem.

Pohled lidí na církev je uctivě pozitivní - lidé ji respektují, i když většina se církevního života účastní jen výjimečně (Vánoce, Rememberance, křtiny, svatby, pohřby...). Ale zvláště starší jsou vždycky vděční, když je farář přijde navštívit.

Ovlivnil Vaši práci Brexit a zasáhne nějakým způsobem do podobných pobytů Vašich kolegů v budoucnu?

Samotná moje práce je na Brexitu nezávislá, jen jsme se jako všichni ostatní občané EU museli zaregistrovat do Britského systému EU settlement scheme, ale víc to nemělo přímý vliv.

Ovšem v rozhovorech s místními lidmi na Brexit přichází řeč často, tady jsou z toho všichni nešťastní - špatně prostupné hranice a nedodělané mezinárodní smlouvy, omezení vývozu i dovozu, farmáři ztrácejí odbyt i zaměstnance. Ještě jsem nenarazil ani na jednoho Skota, kterého by Brexit potěšil.

Brexit (v kombinaci s Covidem) ovšem výrazně zkomplikuje náš návrat do ČR - celní procedury se najednou týkají i osobních věcí, které jsme si před dvěma lety přivezli z domova bez nejmenších problémů, kontroly na hranicích, kterým jsme už odvykli, a podobně.

A rozhodně Brexit výrazně ovlivní, ne-li zcela znemožní možnost podobné další spolupráce - kvůli ceně pracovních víz a různým dalším byrokratickým záležitostem. Ale věřme, že se vztahy časem uklidní a Británie a EU najdou rozumný způsob vzájemné spolupráce.

 

Návrhy na další zajímavé české osobnosti žijící ve Spojeném království, které by si zasloužily stát se součástí CZEXPATS Interviews, nám můžete posílat na mail press.london@embassy.mzv.cz.