Dobrý den Barboro, je nám potěšením mít Vás v našich CZEXPAT Interviews. Jak dlouho už žijete v Londýně a jak se vám město líbí?

Dobrý den, je mi potěšením být součástí vašeho projektu CZEXPATS Interviews. Moc děkuji za tuto zajímavou příležitost.

Do Londýna jsem se přestěhovala v roce 2008 studovat na univerzitě, takže je to už 13 let. Nikdy jsem si nemyslela, že tu zůstanu tak dlouho, ale Londýn mi učaroval. Líbí se mi, že má každá čtvrť úplně jinou atmosféru a člověk se nikdy nenudí. Je tu spousta kulturních a sportovních akcí, krásných parků (které jsem ocenila zejména během lockdownů kvůli Covid-19) a skvělých restaurací, které podávají jídlo ze všech koutů světa. Člověk může během jediného dne prožít řadu velmi odlišných zážitků. Můžete mít důležitou schůzku v mrakodrapu v City of London a pak se jít koupat do rybníka v Hampstead Heath nebo pěstovat zeleninu v místní komunitní zahradě. Londýn je velmi jedinečné hlavní město.

 

Vystudovala jste jednu z nejprestižnějších britských univerzit - London School of Economics. Bylo studium na LSE vždy Vaší ambicí a jak jste si ho užila?

Studovat mezinárodní vztahy na LSE byl můj tajný sen. Nejprve jsem se přihlásila na bakalářský program, ale moje přihláška byla zamítnuta. Byla jsem trochu zklamaná, ale nevzdala jsem to. Nakonec jsem dostala příležitost absolvovat bakalářské studium na Goldsmiths, University of London, další vynikající britské univerzitě. Strávila jsem spoustu času studiem a zapojila jsem se do řady mimoškolních aktivit, které mi opravdu pomohly rozvinout nové dovednosti a zdokonalit se v angličtině. Poté jsem se přihlásila na LSE na magisterské studium a tentokrát to vyšlo a můj sen se stal skutečností.

Studovala jsem dálkově, protože jsem po večerech pracovala v restauraci. Někdy to bylo náročné, ale rozhodně to stálo za to! LSE je skutečně centrem vynikajícího výzkumu a světově uznávaných vědců. Mnozí z mých přednášejících byli autory mezinárodně proslulých učebnic, ze kterých jsme se učili. Byli slavní, ale nikdy ne arogantní. Vždy vypadali, že si se svými studenty rádi popovídají a vyslechnou nové nápady. Během svého působení jsem se také seznámila s několika opravdu motivovanými a inspirativními studenty, z nichž mnozí pocházeli ze vzdálených zemí. Výměna názorů, které vycházely z našich různorodých původů, byla během seminářů zážitkem, který mi v mnohém otevřel oči. LSE také pořádá zajímavé akce  se zahraničními řečníky. Vzpomínám si, že jsem se zúčastnila prezentace, kterou přednesl tehdejší český premiér Petr Nečas. Abych to shrnula, užila jsem si každou minutu svého studia na LSE, jak asi můžete poznat… Jsem velmi vděčná, že jsem měla tuto příležitost.

 

 Vašim studijním oborem byly mezinárodní vztahy. Jak jste se od nich dostala až k práci s analýzou dat?

Můj dědeček Stanislav Komenda byl nadaný matematik a profesor statistiky na univerzitě v Olomouci a vždy stál o to, abychom se statistice věnovali i my vnoučata. Ve škole mi šla matematika, ale více mě zajímaly společenské vědy a rozhodla jsem se proto studovat mezinárodní vztahy. Během magisterského studia jsem absolvovala stáž v Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Londýně a jednou z mých povinností bylo analyzovat data z online komunikace.  Uměla jsem s Excelem na pokročilé úrovni a tato část mé práce mě opravdu bavila, k radosti mých kolegů, kteří si na tabulky tolik nepotrpěli. Měla jsem štěstí, že mě moje nadřízená velmi podporovala a povzbudila mě k další analytické práci. Analýza a vizualizace dat se časem staly mojí vášní, absolvovala jsem další školení a od té doby pracuji jako analytička. Jakkoli jsem se snažila matematice vyhýbat, tak mě stejně dohnala. Nyní svou práci miluji a jsem šťastná, že moje kariéra nabrala tento nečekaný obrat. Myslím, že můj děda by měl radost.

 

V současné době pracujete jako Senior Business Intelligence Analyst pro Londýnský hasičský sbor. Pro většinu lidí je asi obtížné si představit, na co by hasičský sbor někoho na takovéto pozici potřeboval. Co přesně Vaše práce obnáší a jakým způsobem pomáhá hasičům v jejich činnosti?

Chápu, že může být těžké si představit, proč by hasiči ke své práci potřebovali statistiky a excelové tabulky. Na to určitě není čas, když jsou na cestě k zásahu! Mým úkolem je analyzovat historická data o incidentech i dalších oblastech služeb LFB, aby naši kolegové mohli činit informovaná rozhodnutí a dělat Londýn bezpečnějším. Než jsem nastoupila do hasičského sboru, tak jsem si neuvědomovala, ke kolika různým typům incidentů jsou hasiči voláni. Kromě požárů se LFB účastní silničních nehod, záplav a úniků vody, záchrany osob, které zkolabovaly za zamknutými dveřmi, a mnoha dalších.

Sbor nezasahuje pouze u již nastalých událostí, ale hodně úsilí věnuje především prevenci. Můj tým například poskytuje data o trendech v hlavních příčinách incidentů a pomáhá posádkám v terénu s identifikací rizik v jejich místních komunitách, aby mohly poskytnout na míru šité rady týkající se požární bezpečnosti. Na základě historických dat také pomáháme identifikovat skupiny lidí, u nichž může být vyšší riziko zranění nebo úmrtí při požáru. Zranitelné lidi hasiči osobně navštíví, zkontrolují jejich domovy, sdělí jim užitečné rady ohledně požární bezpečnosti a v případě potřeby nainstalují kouřové hlásiče. A to je jen jeden příklad, existuje mnoho oblastí, kde, jak věřím, mají námi poskytovaná data význam.

 

Jste jediným Čechem v Londýnském hasičském sboru? A jak vás vnímají ostatní kolegové?

V mém týmu jsem jediná Češka, ale jsme různorodá skupina lidí z různých zemí a původů, což je velmi inspirativní. Všichni se můžeme navzájem učit z našich různých perspektiv a zkušeností. Nemyslím si, že by mě moji kolegové vnímali jinak než kohokoliv jiného (snad kromě toho, že si pletou mé křestní jméno, které se píše jako Barbara v angličtině, ale s ,,o‘‘).

Podle mých zkušeností je inkluze pro londýnský hasičský sbor nesmírně důležitá a hodně se pracuje na tom, aby byla požární služba plně integrována do různých londýnských komunit. Být Češkou pro mě při žádosti o přijetí do Sboru určitě nebylo překážkou a jsem hrdá na to, že jsem součástí organizace, která usiluje o to, aby její zaměstnanci byli stejně různorodí jako obyvatelstvo Londýna. Hlas každého je vyslyšen, obzvláště nyní, kdy se LFB ptá všech Londýňanů na jejich názory na budoucnost hasičského sboru v hlavním městě. Bylo by skvělé, kdyby se Češi v Londýně zúčastnili průzkumu ohledně Plánu řízení rizik v komunitě a pomohli tak stanovit rozsah opatření, kterými bude hasičský sbor reagovat na stále se měnící rizika v Londýně.

 

Je používání datových analýz běžnou praxí mezi hasičskými sbory ve Velké Británii a v zahraničí, nebo je Londýn v této záležitosti spíše unikátním případem?

Musím se přiznat, že neznám podrobnosti o tom, jak fungují hasičské záchranné služby v zahraničí, ale ve Velké Británii je to standard. Každý hasičský záchranný sbor v Anglii poskytuje data a zprávy, které lze analyzovat na národní úrovni. Londýnský hasičský sbor je odlišný svou velikostí. Londýn má přes 9 milionů obyvatel, což je téměř stejně jako celá Česká republika. LFB je nejvytíženější hasičskou záchrannou službou ve Velké Británii a jednou z největších hasičských záchranných organizací na světě. Dovedete si představit, že shromažďujeme a zpracováváme obrovské množství dat, a také proto je náš Business Inteligence tým větší než u některých jiných hasičských sborů v Anglii. Někde se pod pojmem analytický tým může skrývat jeden člověk, zatímco my máme celý tým analytiků.

 

Není to dávno, co jste měla možnost se na jedné z akcí pořádaných Velvyslanectvím setkat s profesorem Janem Markem z Great Ormond Street Hospital for Children. Během rozhovoru s ním jste náhodou zjistila, že byl jedním z lékařů, kteří Vám v minulosti jako šestiměsíčnímu miminku zachránili život. Jaké pro Vás bylo toto setkání?

Bylo to neuvěřitelné! O panu profesoru Markovi jsem slyšela už dříve a věděla jsem, že pracuje ve Velké Británii. Netušila jsem ale, že v době, kdy jsem měla operaci, pracoval v Dětském kardiocentru v Praze. Bylo mi velkou ctí se s ním osobně setkat. Vždy budu nesmírně vděčná lékařům, jako je pan profesor Marek, kteří zasvětili svůj život pomoci malým dětem s nemocným srdcem. Mám přes hrudník jizvu, kterou mám moc ráda, protože když ji vidím, připomíná mi, jaké jsem měla štěstí, že jsem přežila. Nedokážu si ani představit, jaké to musí být pracovat s malými dětmi, které jsou vážně nemocné, a jejich vyděšenými rodiči. Pana profesora Marka a jeho kolegů si velmi vážím a doufám, že budu mít v budoucnu příležitost  se s ním znovu setkat.

 

Návrhy na další zajímavé české osobnosti žijící ve Spojeném království, které by si zasloužily stát se součástí CZEXPATS Interviews, nám můžete posílat na mail press.london@embassy.mzv.cz.