english  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: (@MZV)
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Bitva o Británii

Bitva o Británii za 2. světové války představovala vzdušnou konfrontaci mezi německou Luftwaffe a britskou Royal Air Force (RAF). Hlavní letecké boje probíhaly nad územím Velké Británie a kanálem La Manche. Někdy se používá i pojmenování „Bitva o Anglii“. Trvala od 10. července do 31. října 1940.
 

Jednalo se o první významné střetnutí v dějinách válek vybojované výhradně prostřednictvím leteckých sil. Cílem této vzdušné  bitvy, kterou po skončení bitvy o Francii zahájila německá strana, bylo zničit nebo alespoň výrazně oslabit britské Královské letectvo a získat tak jednoznačnou vzdušnou převahu nad kanálem La Manche a Británií, což německé velení považovalo za nutnou podmínku pro uskutečnění operace Seelöwe, plánované invaze do Anglie. Bez této převahy by tato akce byla příliš riskantní až neproveditelná.

Koncem října 1940 se ukázalo, že Němci nejsou schopni dosáhnout svého cíle a zničit RAF, začali omezovat své denní akce, a přesunovat těžiště útoků na nálety podnikané v noci, v období Brity nazývaném Blitz. V roce 1941 pak byla většina kapacit Luftwaffe převelena na jiná bojiště (do Středomoří a na východní frontu).

Fáze bitvy

Bitva o Británii se člení do několika fází, zejména podle změn německé taktiky a zaměření na cíle. Uvedený orientační přehled vychází z členění dle údajů Royal Air Force Museum:

  • 26. června – 16. července: období tzv. rušivých náletů menšího rozsahu, denních i nočních, majících charakter průzkumu bojem ze strany Luftwaffe a od 4. července počátek bojů nad kanálem La Manche.
  • 17. července – 12. srpna: střetnutí nad kanálem La Manche mezi britskými piloty a letci Luftwaffe útočícími na britskou lodní dopravu, postupně následované německými nálety na přístavy a pobřežní letiště RAF.
  • 13. srpna – 6. září: Adlerangriff, pro Luftwaffe počátek hlavní fáze bitvy, zaměřený na denní útoky proti letištím a dalším instalacím Royal Air Force, po 19. srpnu doprovázený i nočními nálety na přístavy a průmyslová města, včetně předměstí Londýna.
  • 7. září – 2. října: počátek Blitzu, masivních náletů na Londýn ve dne i v noci.
  • 3. října – 31. října: rozsáhlé bombardovací operace se přesunuly převážně do nočních hodin, denní operace Luftwaffe se omezovaly hlavně na nálety stíhacích bombardérů, jejichž cílem bylo vylákat stíhače RAF k boji.

Zahraniční piloti

Kromě britských pilotů se bitvy o Británii na britské straně účastnili rovněž piloti z mnoha zemí světa. Šlo především o dobrovolníky z britských dominií a kolonií a exulanty z Evropy. Nejpočetnější skupinu zahraničních pilotů tvořili Poláci, druhou nejpočetnější národností se stali Novozélanďané (cca 130) a na třetím místě v počtu účastníků bitvy byli Kanaďané (přibližně 112 pilotů).

Velmi významnou složku tvořili českoslovenští piloti, jejichž skupina byla co do počtu účastníků bitvy na čtvrtém místě. Patřili k elitním pilotům. Dle různých zdrojů se bitvy o Británii účastnilo 84 - 93 československých pilotů, z nichž velká většina pocházela z českých zemí.

Dále se bojů zapojili v počtech řádu desítek piloti z Belgie, Austrálie, Jižní Afriky, Irska, v menší míře pak také piloti Francie, USA, Jamajky, Palestiny, Newfounlandu, Cejlonu a Jižní Rhodesie.

Na začátku Bitvy o Anglii byla nejúspěšnější perutí RAF 303. (polská) stíhací peruť. Z mnoha československých letců, kteří zde bojovali, se stal nejslavnějším Josef František, který s počtem 17 jistých sestřelů německých letadel a jednoho pravděpodobného se stal nejlepším spojeneckým pilotem celé Bitvy o Británii.

Hrdinství účastníků Bitvy o Británii na straně Spojeného království ocenil tehdejší britský premiér Winston Churchill dnes již nesmrtelným výrokem „Na poli lidských konfliktů nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu“ (20. 8. 1940).