english  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: MZV
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Etapa č.10 – Skotsko (12.-14.8.2020), Leicester a Warwickshire (18.8.2020) a Harwich - Essex (10.9.2020)

Zápisky velvyslance Libora Sečky:

Doba prázdninová, doba dovolenková ale zejména doba „koronavirová“, plná různých omezení, změn, nepravidelností, improvizací a nejistot narušila také moje plány a mimo jiné způsobila, že se k některým etapám putování za hroby československých vojáků vracím se zpožděním. To podstatné ale je, že nehledě na všechny překážky náš projekt „Never Forgotten“ pokračuje a vůle dokončit jej do konce tohoto roku nám nechybí. Nebudu se tedy dnes zabývat tak podrobným popisem všech míst a atmosféry, jak jsem tomu činil v kapitolách minulých, spíše se zaměřím na shrnutí dojmů, postižení zvláštních okamžiků a v některých případech na pouhé připomenutí věcí.

 Začnu ohlédnutím za naší cestou do Skotska. Jako vždy přinesla plno zážitků. Tím nejsilnějším pro mě bezpochyby bylo setkání s panem Paulem Millarem, mužem, který po dlouhých 23 let zastával funkci českého honorárního konzula v Edinburghu. Letos se s ohledem na svůj věk a zdravotní stav rozhodl dobrovolnou misi, kterou vykonával obětavě a nezištně, ukončit. Ani já, ani on, jsme se nemohli ubránit dojetí, když jsem mu předával osobní dopis ministra zahraničí, diplom a stříbrnou medaili Jana Masaryka jako další výraz poděkování a uznání staré vlasti za vše, co pro ni a její občany vykonal. Rozloučili jsme se a zůstali přátelé. Do obrazu Skotska mi navždy bude vstupovat jeho tvář s hustým bílým knírem a výstižnými ironickými politickými komentáři na rtech, stejně jako jeho laskavé čelo.    

Během dvou a půl dne jsme horní polovinu Skotska projeli doslova křížem krážem. Od jihu na sever, od východu na západ. Stovky kilometrů, hodiny a hodiny v kabině vozu. Rudou růži jsme položili k hrobům celkem dvaceti osmi československých vojáků. Velkou většinu z nich tvořili letci nebo členové leteckého personálu. Určitě není bez zajímavosti, že několik smrtelných nehod mají na svědomí skotské vrcholky a kopce, které se v husté mlze postavily do dráhy letounů pilotovaných československými vojáky. Na hřbitovech na jejich úpatí najdeme řadu nezaměnitelných náhrobních kamenů. A čím více na sever, tím kvalitnější je materiál, z nějž jsou vyrobeny. Zatímco v Anglii a jižnější části Skotska jsou náhrobní desky našich vojáků zhotoveny z pískovce nebo litého betonu, na vojenském hřbitově Dyce nad řekou Don severně od Aberdeenu začínají náhrobky ze sytě šedé skotské žuly. Společně s živou fialovou barvou koberců vrbovky úzkolisté, které v polovině srpna pokrývaly celý kraj, vytvářejí dokonalý kontrast.

Hora nedaleko Edinburghu se stala osudnou i jednomu z nejznámějších a nejstatečnějších československých pilotů, nadporučíku Václavu Jíchovi, když do ní dopravní letoun typu Anson, na jehož palubě cestoval, ve sněhové bouři v roce 1945 narazil. Na římsko - katolickém hřbitově v městečku Haddington, kde je náš hrdina, vyznamenaný m.j. Leteckým záslužným křížem, pochován, jsme náhodou zastihli člověka, který věnuje jeho památce trvalou pozornost. Je jím dvaaosmdesátiletý, čiperný a energií hýřící Phillip Curran. Bývalý voják, který vehementně odmítá jakékoli tendence směřující k odtržení Skotska od Velké Británie, skromně tvrdí, že nedělá nic více, než udržuje rodinnou tradici. O Čechoslovácích sloužících v Královském letectvu, jejich schopnostech a osudech toho věděl opravdu hodně a nebýt přísného harmonogramu cesty, spontánní debata by pokračovala dlouho. Byl jsem moc rád, že mohu muži, v němž jsme nečekaně objevili zapáleného příznivce a spojence, srdečně poděkovat.

Velký dojem na mě udělala zastávka v Tainu, městečku vzdáleném asi 50 km od Inverness. Místní hřbitov svatého Duthuse je totiž nejsevernějším místem na Britských ostrovech, kde jsou pochovány ostatky československých letců. Místo v mělkém kráteru připomíná přírodní amfiteátr. Po svazích rozházené a do všech směrů rozkolíbané jednotlivé civilní hroby jakoby tleskaly uzavřené pravidelné formaci osmnácti náhrobků československých pilotů na centrální scéně. Jakoby dobře věděly, že jejich smrt nebyla zbytečná. V Tainu byla koncem války umístěna 311. československá bombardovací peruť, jejímž úkolem bylo vyhledávat a ničit nepřátelské ponorky v britských pobřežních vodách. Letci a jejich osádky hojně využívali letadla typu Liberator. Bohužel zde docházelo k častým nehodám. Dodnes žijící pamětník, pan Benjamín Abeles (94 let), který se později proslavil v oboru fyziky a na základně v Tainu sloužil jako letecký mechanik, si mi při nedávném setkání v Leicesteru postěžoval: „Ty Liberátory to byly velmi negramotné stroje“. Současně s pohnutím vzpomínal na všechny, kteří v jejich troskách zahynuli. Vzpomněl si ale také na to, že celková nálada posádky byla dobrá, že se chodilo společně na pivo, a když se kamarádi na ubikaci pustili ve volném čase do mariáše, tak on se připravoval na zkoušku podobnou naší maturitě.

Do Arisaigu, vesničky na západním pobřeží, jsme dorazili po čtyřech hodinách úmorné cesty unavení a hladoví. Nic z toho nám však neubralo na vzrušení, které jsme prožívali při pohledu na panenské pláže prokládané skalnatými dlaněmi rozprostřenými do moře, na nichž se v době války cvičili českoslovenští příslušníci speciálních operačních jednotek. Byl to tvrdý výcvik těch, které známe jako československé parašutisty. Právě na jejich počest byl na malé nábřežní vyhlídce v roce 2009 vztyčen památník vytvořený akademickým sochařem Josefem Vajcem. Jde určitě o nejmladší československé vzpomínkové místo, které bylo v Británii vytvořeno a upřímný dík za tento velký počin patří kromě mnoha dobrovolníků a menších či větších sponzorů hlavně panu konzulovi Millarovi. Se zapadajícím sluncem a ubývající teplotou se písek pod nohami proměňoval v barvě i substanci. Chvílemi se zdálo, že do něj prosakují červené skvrny.  

Následující dny byly bohaté na události spojené s československým válečným příběhem ve Velké Británii. Nejdříve jsem se zúčastnil slavnostní symbolické imatrikulace letadla Hurricane po našem a polském stíhacím „esu“ Josefou Františkovi v leteckém muzeu v Duxfordu. Při této příležitost jsem uctil památku padlých vojáků 310. perutě, která zde v letech 1940 – 41 měla svoji základnu. Poté jsem v přítomnosti českých vojenských zástupců a kardiologa a velkého vlastence, Dr.Jana Kováče, navštívil válečného veterána Benjamina Abelese v Leicesteru, abych mu předal pamětní medaili ministra obrany vydanou při příležitosti 75. výročí ukončení 2. světové války. Následně jsem se svým vojenským doprovodem zavítal do Leamington Spa, abych se společně s asi dvěma desítkami krajanů a jejich rodinných příslušníků zúčastnil vzpomínkové akce u československého pomníku – kašny připomínající otevřený padák – v centru městského parku. Počasí nám přálo a pomohlo vytvořit nejenom důstojnou atmosféru vzpomínky, ale také příležitost pro neformální příjemná osobní setkání.  Cestou do Londýna jsme se zastavili na hřbitovech v Leamington Spa, Wellesbourne a v Shakespearově rodišti – Stratford-on-Avon, abychom vzdali hold našim padlým vojákům. Tak jako vždy jsme stav hrobů zdokumentovali. O naprostou většinu je pečováno velmi dobře. Dá se možná říci, že pověstnou výjimku tvoří náhrobek vojína Václava Procházky u kostela Sv. Petra ve Wellesbourne. Na hlavním kamenu je patrná hluboká prasklina a ani okolí není upraveno. Téma se určitě stane předmětem našeho plánovaného rozhovoru s Britskou vládní komisí pro válečné hroby.       

A teď už jen telegraficky: v souvislosti s pojmenováním ulice po českém básníkovi Ivanu Blatném v Ipswichi jsme zavítali také do malého přístavního místa Harwich v Essexu, kde na místním hřbitově odpočívá pět Čechoslováků. Patřili k pozemnímu vojsku a zajímavostí je, že jeden z nich - Zdeněk Kolařík - byl akademickým malířem a dle informací nalezených na internetu do své smrti grafikem, ilustrátorem a autorem nápaditých titulků v deníku Československé obrněné brigády - Naše noviny.

V Londýně: 12. září 2020, Libor Sečka

Více informací o celém projektu je dostupných ZDE

Seznam navštívených míst:

12.8.2020

Edinburgh – Corstorphine Hill Cemetery - nadporučík Jaroslav Prachař

Haddington - Roman Catholic Graveyard - nadporučík Václav Jícha

Edinburgh – Piershill Cemetery - vojín Julius Walter, vojín Ladislav Lowy

Murie Perthshire – Murie Cemetery – rotný František Drahovzal

 

13.8.2020

Dyce – Dyce Old Churchyard   - rotný Alois Dvořák, nadporučík Vladimír Zaoral

Kiltearn - Ross and Cromarty - Kiltearn Parish Churchyard  - četař Jaroslav Kalášek

Tain - St.Duthus Cemetery  -  četař František Havránek, rotný František Benedikt, četař Václav Černý, štábní rotmistr Antonín Bednář, četař Martin Dorniak, kapitán Josef Simet, rotmistr Štěpán Marko Štětka, štábní rotmistr Štěpán Petrášek, rotmistr Oldřich Bureš, rotný Ivo Engländer, četař Josef Vaniš, četař Walter Hnilička, rotmistr Josef Košťál, rotný Arnošt Hayek, rotný Zdeněk Palme, četař Rudolf Barvíř, četař Miloš Bodlák, rotný Josef Šebestík

Arisaig - pomník československým vojákům

 

14.8.2020

Grangemouth - Falkirk - Grandsable Cemetery  - rotmistr Václav Přerost, četař Bohumil Šíma                  

Doprovod: Ondřej Hovádek. Lukáš Holeček

 

18.8.2020

Leamington Spa - památník československým vojákům

Leamington Spa - Whitnash Road Cemetery – četař Bohumil Chodora

Wellesbourne - St:peter Churchyard – vojín Stanislav Procházka

Stratford - on - Avon - Evesham Road Cemetery – svobodník Josef Hudec, vojín Antonín Voráček, vojín Zdeněk Novosad, svobodník Josef Flanek

Doprovod : plk Jiří Niedoba, nadprap.Tomáš Kašpar, Dr.Jan Kováč, Lukáš Holeček

 

10.9.2020 

Harwich - Ramsey - Parkestone  Cemetery  - desátník Karel Kopraš, desátník Zdeněk Kolařík, svobodník Viktor Farkaš, rotmistr Emil Vlk, vojín Jiří Gunsberg

Doprovod: Ondřej Hovádek. Lukáš Holeček

    

          

 

Galerie


Galerie Skotsko