english  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: MZV ČR
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Etapa č.14. – Wales (30. března - 1. dubna 2021) a Hampstead Cemetery (22. ledna 2021)

Zápisky velvyslance Libora Sečky:

           Británie rozvinula ambiciózní očkovací program proti pandemii Covidu - 19. Počty nakažených zákeřným virem i počty úmrtí s ním spojených rapidně klesají. Já sám jsem měl možnost zažít očkování vakcínou Oxford/Astra Zeneca v lékárně Gateway Chemist ve Finchley, severním předměstí Londýna, 12. března t.r. Prozaický zdravotní akt jsem chápal jako malou interní slavnost a povznášející nálada mě provázela i dlouho poté. Společenské ovzduší se začalo proměňovat i v důsledku toho, že vláda přistoupila k postupnému uvolňování zdravotně – bezpečnostních omezení. To vše nám dovolilo navázat na přetrženou niť projektu „Never Forgotten“ dalšími aktivitami.

            Při příležitosti fotbalového zápasu kvalifikace pro Mistrovství světa 2022 Wales – Česká republika, který se odehrál 30.3.t.r. v Cardiffu, jsme se rozhodli, společně s kolegy Michalem a Lukášem, navštívit hroby našich vojáků v této svébytné a kouzelné části Británie. Začali jsme ve velšském hlavním městě. Na hřbitově Cathays, kde jsme vzdali hold četaři Jaroslavu Kulhavému, nás kromě slovenského honorárního konzula Nigela Payneho očekával rovněž zástupce Královského letectva Air Commodore (hodnost odpovídá našemu brigádnímu generálovi) Adrian Williams a Lord Lieutenat pro South Glamorgan, paní Morfudd Meredith. Vzhledem k tomu, že nás představitelé Jejího Veličenstva v této čestné funkci doprovázeli i v následujících dnech, rád bych se u významu jejich pozice zastavil. Lord-Lieutenant, zástupce britského monarchy v různých částech země, je historickým institutem založeným v 16. století. Jeho hlavní úlohou v minulosti bylo v případě potřeby organizovat vojenskou podporu pro hlavu státu. Dnes má zejména protokolární význam. V současné době působí na základě královnina jmenování ve Spojeném království 98 Lordů- Lieutenantů, 8 z nich na historickém území Walesu.        

            Ve skupině, která se vytvořila na počátku, jsme dorazili i do Llantwit Major, abychom položili růže ke hrobům desátníka Josefa Ivančíka, který zemřel na rakovinu žaludku a četaře Františka Remeše a poručíka Josefa Nejezchleby, kteří zemřeli při leteckých haváriích. Následně jsme zavítali do městečka Barry, abychom na místním hřbitově společně se starostou uctili památku četaře Valentina Kubína, který podlehl  následkům tuberkulózy. Slunce nad hlavou vytvářelo dokonalou iluzi letního dne a my už jsme se těšili na večerní sportovní zážitek. Z velštiny umím jenom jedno slovo: „Cymru“ = Wales. Tak Cymru nás nakonec porazil 1:0, i když jsme nehráli špatně. Škoda. To, co mě naopak potěšilo, bylo setkání s bývalým velšským reprezentantem tmavé pleti a současným funkcionářem Profesionální hráčské asociace (PFA), Georgem Berrym. V debatě nad současnými problémy společnosti i fotbalu jsme našli velkou míru porozumění. Shodli jsme se v tom že, odpor proti rasismu a násilí by měl ústit v efektivní kroky a ne v prázdná gesta, že by měl přinášet reálné výsledky a ne vytvářet tendenční vlny. Určitě základ pro dobré přátelství do budoucna. A ještě jednu poznámku. Naši hráči před začátkem utkání nepoklekli, jak se dnes běžně dělá, ale ukázali na heslo UEFA „Respect“ na rukávech svých dresů. O jejich záměru mě ještě před utkáním informoval Tomáš Souček.

            Podívat se do Pembrokeshire bylo mým dlouhodobým přáním. Už proto, že stěnu mého pokoje zdobí obraz slavného britského současného malíře Davida Hockneyho, který se jmenuje „Dvě křesla z ateliéru v Pembroke“. Musím říci, že realita má očekávání určitě nezklamala. Západní cíp Walesu omývaný Keltským mořem má úžasnou atmosféru. Do Haverfordwestu, jsme se posunovali po úzkých silničkách, které se ztrácely v mracích stoupajícího oparu, ale místo posledního odpočinku rotného Vladislava Břečky jsme našli bezpečně. Neví se určitě, zda zahynul náhodou při čištění zbraně, nebo se rozhodl pro sebevraždu, rozhodně však nebyl tu poslední březnovou středu letošního roku sám. Zastávku ve vesničce Angle, kterou můžeme bez nadsázky označit za konec světa, si budu dlouho pamatovat. Nevelký prostor kolem kostelíka sv.Panny Marie ohraničený vysokými stromy je hájemstvím hlučných černých ptáků. Po malé chvíli nabydete přesvědčení, že E. A. Poe musel svého „Havrana“ napsat právě tady. Boříte se do měkkých zelených polštářů vlhké trávy prosypaných petrklíči, blatouchy a sedmikráskami a ze všech stran slyšíte chraplavé „never more, never more“. Asi tak vítají všechny vetřelce, ale možná, že upozorňují i na válečnou tragédii poručíka Jana Douchy. Československý letec při návratu z mise nad Francií vyskočil ze zasaženého letounu a ve studených vodách nedalekého zálivu utonul. V kostelní zahradě ho pohřbili na Štědrý den roku 1942.  

             Po cestě zpět jsme si ve Swansea, na hřbitově Killay v malé vzpomínkové ceremonii připomněli osudy dvou pilotů: kapitán Rudolfa Roháčka a podporučíka Josefa Janeby, kteří nešťastně zahynuli v důsledku technických poruch a nehod. Podobně jsme v přítomnosti místního kněze a zástupců lokálních úřadů na druhý den uctili památku vojína Štefana Daniela v Bronllys a vojína Bohumila Makovského v Talgarthu. Svůj úkol jsme ve Walesu splnili. Kromě toho jsme si odváželi další zjištění. Omezím se jen na dvě. Narcis je národní velšskou květinou a v kontrastu s hnědo-zeleno-šedými pásy pohoří Brecon Beacons se jeho sytě žlutá barva zdá ještě žlutější než kdekoli jinde. A možná, že i to silné pouto s přírodou dává Velšanům sílu a sebejistotu, která se pak promítá do velké pohostinnosti a nepředstírané vřelosti. S podobnou bezprostředností jsem se v Británii často nesetkal.

             Povinnost zaznamenavatele mi velí připomenout, že v lednu t.r. jsme společně s velkým vlastencem a úspěšným podnikatelem Janem Telenským a jeho manželkou Alenkou navštívíli hřbitov v Hampsteadu, nedaleko našeho aktuálního bydliště. Po krátkém hledání jsme našli kámen se jménem desátníka Bedřicha Dubského a ozdobili ho růžemi. Přítel Jan promluvil o významu projektu Never Forgotten do připravovaného filmu.

 

V Londýně, na Velký pátek 2021, Libor Sečka 

Více informací o celém projektu naleznete ZDE

Galerie


Never Forgotten 14 Wales