Důležitou pomoc v práci mnohého velvyslance představují honorární konzulové. Většinou jde o osobnosti, které vynikají v nějakém společenském oboru nebo podnikatelských aktivitách a mají silný vztah k České republice. To pouto bývá tak silné, že je vede k tomu, aby bez ohledu na náklady a čas bezplatně poskytovali služby českým občanům a starali se o naše zájmy v oblastech, kde žijí a působí. V okamžiku, kdy jsem se ujal své funkce, jsme v Británii měli honorární konzuly tři: paní Evu Ross v Manchesteru, pana Jana Mládka v Belfastu a pana Paula Millara v Edinburghu. Honorární konzulát v Manchesteru skončil poté, co jsme v tomto městě v březnu 2019 otevřeli generální konzulát s profesionálním diplomatem Ivo Losmanem v čele. Honorární konzuláty ve Skotsku a Severním Irsku ukončily nedávno svoji činnost vzhledem k tomu, že se oba jejich vedoucí přiblížili věku 90 let. Pan J. Mládek zodpovědně pomáhal své staré vlasti v Belfastu dlouhých 15 roků a pan P. Millar dokonce přetáhl dvě desítky let obětavé služby. Oba si zaslouží naši úctu a vděčnost. Nahradit je určitě nebude snadné.

Velvyslanectví v Londýně současně věnuje soustavnou pozornost vyhledávání dalších vhodných kandidátů pro tyto pozice. V červenci roku 2016 se nám podařilo uvést do života honorární konzulát na Gibraltaru, který řídí pan Stanislav Čech. Posledním úspěchem v tomto směru je zřízení nového honorárního konzulátu České republiky ve městě Peterborough, v hrabství Cambridgeshire. Do jeho čela se postavil pan Petr Torák, první český honorární konzul romského původu v historii. A právě otevření jeho úřadu se stalo dobrou příležitostí pro návštěvu hrobů čtyř československých letců, (rotný František Koukol, nadporučík Jaroslav Skutil, poručík Josef Slovák a četař Oskar Valošek) jejichž ostatky jsou na hřbitově Eastfield v Peterborough uloženy. Všichni tragicky zahynuli při cvičném letu 1. října 1940, když na palubě jejich stroje vypukl požár. Jejich památku jsme uctili společně s konzervativním poslancem britského parlamentu, Paulem Bristowem, do jehož volebního okrsku Peterbourough spadá. Mladý politik projevil o tuto slavnou kapitolu našich dějin mimořádný zájem a s nadšením poté na sociálních sítích informoval o významu československých letců, začleněných do Královského letectva, v boji proti fašismu.

O několik dnů později jsme v brzkém mrazivém dubnovém ránu vyrazili s kolegy Radkem a Michalem na sever, do hrabství Norfolk a následně Suffolk, abychom i tady vzpomněli na statečné československé letce. První zastávkou na naší cestě se stal malý vesnický hřbitov Scottow nedaleko letecké základny Coltishall Airfield. Úzký dlouhý zelený pás ohraničený živým plotem uprostřed rozlehlé louky připomínal spíše cestu nebo nekonečnou startovací dráhu, určitě ne místo, které patří jen minulým příběhům. Slunce, které společně s dotěrným větrem prosyceným energií nedalekého moře rozervalo mraky, vytvořilo v otevřeném prostoru iluzi míru a svobody.  Hroby osmi československých pilotů ve skupině dalších válečných náhrobků zářily jak majáky do krajiny. Všichni zahynuli v důsledku technických závad, povětrnostních vlivů či chyb při cvičných letech v období 1942 - 1943. Jejich památku jsme uctili tradičně rudou růží. O příčinách smrti podporučíka Františka Horkého, jehož hrob jsme našli v nedalekém přístavním městečku Lowestoft, toho naopak archivy příliš mnoho nevypověděly. Sloužil jako radiotelegrafista – střelec u 311. perutě. Později byl převelen a zemřel tragicky při výkonu služby u 1. čs. samostatné brigády. Nad jeho osamoceným hrobem kroužili racci a z bezpečné vzdálenosti vykřikovali něco o neporušitelnosti tajemství toho místa.

Po obědě v Thetfordu, který vzhledem k omezené lokální nabídce dostal pouze podobu klasické britské lidové pochoutky „fish and chips,“ jsme zamířili na zahradu kostela s.Ethelberta ve vesničce East Wretham. V úhledné skupině zde ve čtyřech řadách dvanáct náhrobků československých letců, doplněných dvěma polskými, připomínají vzorně nastoupenou jednotku čekající na úkoly z denního rozkazu. Šest z nich (rotmistr Alois Keda, četař Rudolf Grimm, četař Jindřich Hořínek, četař Jan Stanovský, nadporučík Jan Štefek a rotný Rudolf Vokůrka) startujících z nedaleké základny zahynulo, když jejich letoun Welington při orientačním letu narazil v důsledku poruchy obou motorů do hory blízko osady Bryn-Uchaf ve Walesu. Další čtyři (četař František Dušek, četař Milan Štoček, poručík Stanislav Zeinert a poručík Miloslav Švic) ztratili životy při havárii jiného Wellingtonu. Vojín Jaroslav Bambůšek zemřel při nehodě motocyklu. Rotný František Binder se vyznamenal jako zadní střelec, který odrazil útoky nepřítele při operaci nad nizozemským Terschellingem v březnu 1942. Při návratu do Británie však podlehl smrtelným zraněním. O jejich osudech jsme si v tichu hřbitovní zahrady vyprávěli s redaktorem Českého rozhlasu Jaromírem Markem, který se k nám zde připojil.       

    Společně jsme poté navštívili malebný hřbitov u kostela Všech Svatých v Honingtonu. Místo svého posledního odpočinku zde našlo sedm československých příslušníků 311. perutě Královského letectva (RAF). Jejich náhrobky jsou usazeny v jedné, trošku rozkymácené, řadě. Jeden vedle druhého. Když přivřete oči, máte dojem, že vidíte vojáky držící se kolem ramen. Pět z nich položilo život v důsledku bojových misí, dva při náročném tréninku. Jakoby i jaro chtělo přispět naší malé vzpomínkové oslavě, a proto hřbitov doslova zasypalo květy. Po cestě zpět do Londýna jsme ještě vyhledali hrob štábního rotmistra Aloise Mžourka na širokém prostranství městského pohřebiště v Bury St.Edmunds a posádky letounu Whitley, který havaroval v březnu 1942. Tři její českoslovenští členové (četař Ladislav Fornůsek, četař Jan Janek a poručík Václav Jelínek) jsou pochováni v důstojném prostředí hřbitova v Haverhill. Zajímavostí je, že letadlo, které patřilo k 138. peruti určené pro zvláštní úkoly, pilotoval Boris Romanoff, důstojník ruského původu, příbuzný posledního ruského cara.   

Úvod věnovaný zasloužilým honorárním konzulům v kontextu našich bojových tradic ve Spojeném království nebyl náhodný. Chtěl jsem jim veřejně poděkovat, protože se služby své vlasti zhostili stejně dobře, jako svého času naši vojáci.

V Londýně, 29. dubna 2021

Libor Sečka