english  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: MZV CZ
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Etapa č. 16 - Londýn a jeho okolí (30. dubna - 13. května 2021)

Zápisky velvyslance Libora Sečky:

Obrázek, který hodlám o této etapě nabídnout, bude tvořit mozaiku složenou z poznámek o návštěvách různých míst v okolí Londýna, které se uskutečnily počátkem května letošního roku. Jednotlivé záznamy budou sledovat chronologickou linku. Na poslední dubnový den, kdy se doma tradičně večer zapalují ohně a pálí se „čarodějnice“, jsem byl pozván do tréninkového centra West Ham United v Rush Green, abych zde společně s Tomášem Součkem natáčel pro společnost IGM Productions pořad pod názvem „Road to UEFA Euro 2020“. Seděli jsme na židličkách uprostřed hustého zeleného pažitu, na němž hraje svá utkání juniorka klubu, a povídali si o životě a fotbale. Vytrvalé sluníčko se prodralo z pod mraků a optimismus okamžiku ještě podtrhlo neplánované, o to však srdečnější a spontánní, setkání s trenérem „Kladivářů“ Davidem Moyesem.

Tušil jsem, že i moje následná mise - nalézt hrob vojína Viktora Schwarze na nedalekém židovském hřbitově v East Ham - bude úspěšná. Toto místo jsme už jednou, v únoru loňského roku, navštívili, ale náhrobní kámen československého vojáka jsme v lese natěsno vystavěných pomníků a desek nenašli. Padal ledový déšť a já jsem věděl, že se musím vrátit. Tentokráte jsme byli připraveni lépe. Pomocí zvláštní aplikace se nám celkem rychle podařilo identifikovat sektor, kde se měly ostatky vojáka nacházet, a pak už jsme se zaměřili jenom na rozpoznání nezaměnitelného tvaru náhrobku. Podařilo se. Hrob muže, který se rozhodl sloužit vlasti, ale onemocněl a zemřel na tuberkulózu, jsme dle židovského zvyku ozdobili kamínky.

 Uprostřed náhrobního kamene pilota Josefa Františka rozevírá svá křídla pyšný polský orel. I oblý tvar náhrobku odpovídá tradici polských válečných hrobů. Je tomu tak proto, že rodák z moravských Otaslavic létal v 303. polské peruti RAF a se sedmnácti potvrzenými sestřely se stal nejúspěšnějším „nebritským“ letcem v Bitvě o Británii. Poctu hrdinovi jsme proto vzdali na hřbitově Northwood společně s polským velvyslancem, Arkadym Rzegockim, oba. Doprovázeli nás kolegové z ambasád a vojenští a letečtí přidělenci obou zemí. O událost projevili velký zájem novináři zejména polských médií zastoupených ve Spojeném království. Obě delegace poté položily věnce k Památníku polských vzdušných sil v Northoltu. Na pamětních deskách, které monument obklopují, jsme mezi stovkami dalších příjmení našli další tři jména československých pilotů. Zahynuli, když sloužili v polských jednotkách. Celé to slavnostní a svým způsobem vznešené česko - polské vzpomínkové konání v Londýně jsme uzavřeli obědem na terase slavné hospody The Orchard v Ruislipu, kam dle legendy chodili váleční letci po skončení bojových operací na pivo. Všichni jsme měli pocit, že nás spojuje nejenom minulost.

Z Ruislipu jsme spěchali na rozlehlý římsko - katolický hřbitov v Kensal Green. Otevřený částečně zvlněný a napospas přírodě ponechaný prostor vzdáleně připomínal obrázky, které zasílá vědecké vozítko Perseverance z Marsu na Zemi. Uprostřed tohoto zapomenutého světa se tyčila ruina stromu připomínající postavu, která se snaží za každou cenu odkráčet, ale její úsilí je zbytečné. Zdálo se, že je přikována tíhou svého příběhu, o nějž se každou noc musí dělit s posluchači vystupujícími z okolních hrobů. Depresívní dojem násobilo olověně šedé nízké nebe a dotírající vítr. Malý vojenský memoriál jsme uviděli v jednom z koutů nepravidelné obvodní zdi. Pod studeným betonovým křížem jsou zde na deskách vyryta jména desítek vojáků z různých zemí. Mezi nimi sedm Čechoslováků. Všichni patřili k pozemnímu vojsku a zemřeli v různých chvílích války v londýnských nemocnicích. Na rozdíl od hrobů mnoha našich letců jsme zde nenašli jedinou stopu o tom, že by místo někdo pravidelně navštěvoval nebo nedávno navštívil. Byl jsem proto moc rád, že jsme tak učinili.

Den jsme završili návštěvou elegantního a proslaveného krematoria na Golders Green. Pochován je tu m. j. psychoanalytik Sigmund Freud, rodák ze severomoravského Příbora. Naším cílem však byl zvláštní vojenský památník na konci objektu. Připomíná malý altánek, jehož sloupy se odrážejí v zrcadle hladiny přilehlého souměrného jezírka. Z bronzových desek zde vystupují dvě jména československých letců – Stanleyho Johna Josefa Maseka (Stanislava Jana Josefa Maška) a Thomase (Tomáše) Glasera. Jejich památku jsme uctili rudou růží.

Na Den osvobození, 8. května, jsme v chladném deštivém ránu vyrazili do Runnymede, Památníku britských vzdušných sil. V moderní křížové chodbě je tu na mramorových deskách zaznamenáno více než dvacet tisíc jmen letců, kteří se nevrátili z misí a nemají jiné místo posledního odpočinku. Mezi nezvěstnými je 149 československých vojáků. Atmosféra pamětního místa, které se rozkládá na návrší nad řekou Temží, je velmi působivá. V mokrém tichu jsme položili věnce společně se slovenskou delegací a zástupci našich ozbrojených sil. Přítomen byl rovněž Tom Doležal, vůdčí osobnost jednoho ze dvou spolků věnujících se odkazu československých letců v Británii (Free Czechoslovak Air Force Associates), který nám podal odborný historický výklad.

Se zástupci druhého sdružení (Memorial Association for Free Czechoslovak Veterans) v čele s předsedkyní Gerry Manolas a slovenským velvyslancem, Róbertem Ondrejcsákem jsem se setkal následujícího dne na vojenském hřbitově v Brookwoodu. Dostavili jsme se tam, abychom se zúčastnili tradičních květnových oslav konce 2. světové války ale také inaugurace upraveného náhrobního kamene, který teď kromě jména poručíka Zdeňka Sedláka nese nově i jméno jeho manželky. Edita Sedláková sloužila během války u 311. perutě RAF, poté zahynula i s manželem  při leteckém neštěstí. Po 76 letech se jí tedy dostalo jako první ženě v československé armádě v Británii zasloužené cti, stejné jako mnoha dalším mužům před tím, mít své jméno zvěčněno na náhrobku válečného hrobu. Velké poděkování za spolupráci a porozumění patří britské Komisi pro válečné hroby (CWGC).   

Poslední dvě zastávky patřily dvěma významným památníkům vzdávajícím hold příslušníkům válečného letectva „Spojeného království, Commonwealthu a spojeneckých zemí“, tedy i Československa, v centrálním Londýně. Tím prvním je Monument Bombardovacího velení (Bomber Command) na začátku Piccaddilly Street, tím druhým je Památník Bitvy o Británii na nábřeží u Westminsteru. Jde o známé a slavné monumenty, které se staly součástí okolní krajiny a často kolem nich procházíme bez toho, že bychom přemýšleli o poselstvích, která vyjadřují. Byl jsem proto rád, že jsem s blížícím se koncem své diplomatické mise našel čas a vypravil se do centra města proto, abych se u nich zastavil a poklonil. Do Bitvy o Británii se zapojilo 89 československých letců.

 

16. května 2021                                                                                                    

Libor Sečka                 

Galerie


Never Forgotten 16 CZ London