english  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: Libor Sečka
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Etapa č. 3 - Cotswolds - 24. ledna 2020

Zápisky velvyslance Libora Sečky:

Druhou lednovou neděli zasáhla širokou veřejnost a celou řadu přátel napříč evropským kontinentem smutná zpráva o smrti britského konzervativního filosofa a člověka s hlubokými vazbami na oblast střední a východní Evropy, Sira Rogera Scrutona. Smrt akademika, který významně myšlenkově ovlivnil také české a slovenské disidenty, měla velkou odezvu v domácím i mezinárodním tisku a politických kruzích. Rozhodl jsem se proto uctít jeho památku svojí přítomností na pohřbu a současně cesty využít k návštěvě československých válečných hrobů v malebné scenérii anglické oblasti Cotswolds. Kolega z ambasády, Ondřej Hovádek, mě při tom doprovázel.    

První zastávku jsme uskutečnili na hřbitově ve vesnici Yatesbury. Hrob seržanta Viléma Michálka jsme našli snadno. Už z dálky jsme viděli československou/českou vlaječku ležící na rozprostřeném polštáři suchého listí u levé paty pomníčku. Věnec v československých národních barvách zářil, zřejmě odvátý větrem, jen půl metru odsud. Místo jsme upravili a ozdobili rudou růží. Vilém Michálek sloužil jako letecký radiotelegrafista a zahynul při cvičném letu v dubnu 1942. Byli jsme překvapeni a současně nás hřálo u srdce vědomí, že ze zhruba třicítky válečných hrobů na tomto doslova útulném venkovském hřbitově je jen jediný označen vlaječkou a věncem v národních barvách. Ten náš. Aby bylo historické pravdě učiněno zadost, musíme konstatovat, že na hřbitově jsme zaznamenali ještě dva věnce z červených vlčích máků. Na mysli nám stejně vytanula otázka, kdo z vesničky, kde žije možná sto padesát obyvatel, nebo jejího okolí, udržuje tak nádherným způsobem památku československého letce? Musí to být někdo, komu je vzpomínka československo – britské válečné sounáležitosti stále drahá a dovede ocenit i její přínos pro dnešek. Budiž i jemu naše růže poděkováním.

Blednoucí československé/české vlaječky nás uvítaly také u hrobů našich letců na hřbitově London Road Cemetery v Chippenhamu. Místo svého posledního odpočinku zde našli čtyři českoslovenští vojáci: četař Jan Klos, rotný Josef Sedláček, četař Antonín Mikoláš a rotný František Seďa. Všichni byli frekventanty „pokračovací pilotní školy“ v nedalekém Hullavingtonu a zahynuli při tragických nehodách v různých momentech výcviku v průběhu let 1941 – 1942. Náhrobky jsou náležitě upraveny a společně se světlými hroby válečných druhů z různých konců světa doplňují v tomto šedivém vážném prostoru vzácně se objevující slunce: vyzařuje z nich energie a klid. Není tak úplně pravda, že v zemi chippenhamského hřbitova spočívají ostatky čtyř československých pilotů. Ve skutečnosti je jich tu pohřbeno pět. Ten poslední, Bořivoj Šmíd, však zemřel nešťastnou smrtí až v roce 1951 poté, co se v březnu 1950 společně s dalšími „západními“ piloty podílel na legendárním únosu tří Dakot Československých aerolinií do bavorského Erdingu. Zemřel již jako pilot Královského britského letectva (RAF). Tomu odpovídá i jeho náhrobní deska.

Na pohřeb Sira Rogera Scrutona jsme spěchali do Malmesbury. Místní katedrála, jejíž základy byly položeny ve 12. století, byla přeplněna smutečními hosty. Aktu se zúčastnil i předseda maďarské vlády Victor Orbán a britský de facto vicepremiér Michael Gove. Hrdlo se mi sevřelo dojetím, když jsem zaslechl první slova a tóny písně „Ej lásko, lásko, ty nejsi stálá …“ Janáčkova úprava lidové písně v podání zpěvačky Kristi Bryson vyplnila prostor pod starobylou klenbou a pozvolna se ubírala dále. Stejně jako Scrutonova duše. Důstojný obřad plynul a já jsem se k osobě filosofa vracel: naučil se česky, inspiroval a podporoval řadu demokraticky smýšlejících osobností střední a východní Evropy, zastával některé postoje, které nemohly zůstat bez označení „kontroverzní“… Co se mě, jako českého velvyslance ve Spojeném království, ale dotklo nejvíce, byl jeho vřelý vztah k Čechům, českému prostředí, k české kultuře. Ze svých sympatií se vyznal možná ve svém posledním článku publikovaném 21. prosince 2019 v internetové verzi časopisu The Spectator, když hodnotí uplynulý rok a vzpomíná na ocenění, kterého se mu v souvislosti s 30. výročím Sametové revoluce dostalo od předsedy českého Senátu:  „Češi udělili pamětní medaili euroskeptikovi, jmenovitě mně, v dojemné ceremonii, která mi připomněla, proč jsem nehledě na volání Poláků, Maďarů, Rumunů a mnohých dalších, ztratil své srdce u nesmělých, cynických Čechů a už nikdy je nezískal zpět.“

Den se postupně prodlužuje. Zůstal nám čas na ještě jednu návštěvu československých válečných hrobů. Míříme do Cirencesteru na Chesterton Cemetery, kde navěky odpočívají dva další letci: četař František Doležal a rotmistr Oldřich Fiala, oba příslušníci 4. Ferry Pilots Poolu – oddílu pro přelétávání letadel. Zahynuli na následky pádu jejich letounu krátce po startu na letišti Kemble (dnes Cotswold Airport) v únoru 1941. Jejich příběh se dnes zdá být téměř neuvěřitelný. Příčinou nehody se zřejmě stala skutečnost, že piloti před startem nezkontrolovali množství paliva v nádržích. Jeho nedostatek zapříčinil vysazení motoru a následný pád stroje. Oběma bylo jednadvacet let. Posuzovat situaci dnešními očima nemůžeme. Žijeme v úplně jiné době a o atmosféře válečných časů máme jen vzdálenou představu. Cítíme však nesmírnou tíhu této tragédie. Náhrobky mladých letců se nacházejí na konci hřbitova po pravé ruce vstupní cesty. Jsou v dobré stavu. Povadlé růže, které je zdobí, nahrazujeme čerstvými a rozhodujeme se pro návrat do Londýna.         

Technická poznámka na závěr: K cestě jsme použili nový hybridní (elektřina/benzín) vůz Škoda Superb iV. Najeli jsme celkem 365 km, z toho 155 km v režimu „zero emission“, což představuje 43%. Pohodlná, příjemná jízda s vozem ohleduplnějším k životnímu prostředí. Žijeme v úplně jiné době …

London, 25 January 2020, Libor Sečka

Více informací o celém projektu je dostupných ZDE

Galerie


Galerie_Cotswolds