Tak to byl rekord! V páté etapě našeho putování za hroby a hlavně osudy československých vojáků ve Velké Británii jsme s kolegou Ondřejem Hovádkem navštívili celkem 12 pamětních míst a poklonili se památce 17 Čechů a Slováků, kteří se rozhodli za svoji vlast bojovat. Cesta na sever byla dlouhá, únavná, ale, jak už se stává tradicí, také objevná. A abych byl spravedlivý: nemohla by být úspěšná ani bez zásadního přispění, Lukáše Holečka, našeho řidiče a stále častěji také glosátora lidí a situací, s nimiž jsme se na trase setkávali. To, co se mi tentokráte hodně líbilo, je, že do děje postupně vstupovala celá řada nových protagonistů: například britský komik, fanda historie a specialista na operaci Anthropoid, John Martin, Neil Ruscoe, syn Edny Ellisonové, která byla přítelkyní výsadkáře Jana Kubiše, a jeho partnerka Maxine Fellows, patriot a podporovatel společenského života české komunity v Manchesteru, Marek Němec, dobrovolník, který pečuje o válečné hroby na hřbitově West Derby v Liverpoolu, Adrian Cork, nebo správce liverpoolského židovského hřbitova Alaster  Burman, který se úplně náhodou objevil, když jsme nevěděli, zda se vůbec dostaneme dovnitř. Podpora a zájem zapojit se do našeho projektu roste, a to bylo velice příjemné zjištění.  

Nemám ani čas, ani prostor věnovat se detailně všem zastávkám a sdílet s vámi svoje pocity. Vyberu tedy ty, které se mi vepsaly do paměti nejživěji. Na věži středověkého kostela Sv. Cuthberta v Doningtonu odbíjela právě půl desátá, když jsme otvírali branku na hřbitov. Ospalé sluníčko stále ještě nevědělo, zda definitivně přeleze střechu kostelní lodi a z bílé namrzlé trávy učiní zase zelenou. Skleněné keře navozovaly atmosféru vánoc. Vzduch byl prosycen vzlínající studenou vlhkostí a jemně štípal do nosu. Magické ztracené místo, kde noc již dávno odešla, ale den ještě nepřišel. Tady jsme našli hroby dvou mladých československých letců -  Miroslava Drnka a Josefa Meleny. Nevrátili se z cvičného letu, když po profesionální chybě jejich letoun narazil v červenci 1941 do bloku obytných domů ve městě Wolverhamptonu. Další z nesčetných tragédií a méně známých, i když stejně bolestných, tváří války. U hrobu Miroslava Drnka jsme uviděli kytku umělých karafiátů v národních barvách. Noční mráz si dal hodně záležet, aby ji nazdobil a připravil pro slavnost dne. Josef Melena má na svém náhrobku připevněn malý portrét, z kterého drobné pramínky stékající rosy učinily nádhernou koláž. Duše našich letců jsou ve spojení s přírodou. Odcházeli jsme spokojeni.  

Z rytmu návštěv hrobů jednoznačně vybočila odpolední zastávka v Cholmondeley, místu, kde se na travnatých loukách zámeckého areálu rozložilo v létě roku 1940 československé vojsko po svém odchodu z Francie. Náš krátký pobyt zde přinesl spoustu nových informací, stejně jako otázek. Ale pěkně popořádku. První velkou složitostí se ukázalo najít pomník, který na počest československé armády zhotovil v roce 1940 sochař – voják Franta Bělský. Moji dva průvodci, Ondřej Hovádek a Marek Němec, kteří místo v minulosti navštívili, byli přesvědčeni, že pomník je situován u cesty mezi zámkem a hospodářským dvorem. Cestu jsme projeli třikrát tam a zpět a kromě pasoucích se mírně zvědavých krav, zneklidněných jenom našim počínáním, jsme nenarazili na nic pozoruhodného. Vyskytla se domněnka, že by snad památník mohl být přestěhován. Nakonec zvítězil český smysl pro praktická řešení a jeli jsme se zeptat správce. Ten se shovívavě pousmál a k pomníku na cestě za kaplí nás přivedl. Poté jsme se společně vrátili do kaple a správce nám vysvětlil, že při příležitosti letošního 80. výročí hodlá doplnit obrázkový historický přehled panství také panely z období ležení československého vojska. Při této příležitosti nám představil standartu, o níž se domníval, že je pozůstatkem československé vojenské přítomnosti v kraji. Pamětní prapor jsme prozkoumali a zjistili, že na jedné straně je nápis „Národní střelecká garda 442“ a na druhé „Podzemní hnutí domácího odboje – Věrný pes“. Zarazil nás datum: 1938 – 1945. V té době už československé jednotky v Cholmondeley nebyly, tudíž je zřejmé, že se vlajka do kaple dostala jinou cestou. Ani její výborný stav nenapovídal, že by mohlo jít o osmdesát let starý symbol. Záhada standarty zůstala i po našem internetovém zkoumání neobjasněna.

Dozvěděli jsme se však jiné věci. 23. července 1940 proběhla v táboře československých vojáků vzpoura. Odborníci o ni vědí, veřejnost ne tolik. Část vojáků odmítla poslušnost důstojníkům. Důvodů bylo určitě vícero a je věcí historiků vnášet do záležitosti jasno a vydávat hodnocení. Spíše než o vzpouru v pravém slova smyslu šlo u velké skupiny vojáků o vyjádření nesouhlasu s poměry v armádě. V každém případě situaci neurovnala ani přítomnost prezidenta Edvarda Beneše a 29. července byla skupina 539 vojáků vyloučena z československého vojska a předána britské straně. Není bez zajímavosti, že dle údajů z jeruzalémského památníku Yadvashem 350 z nich, tedy 65%, bylo tzv. židovského původu (Lidovky.cz - 1. 10. 2010). A právě u této podskupiny se chci zastavit. Mezi vyloučenými byl také Vlado Clementis, pozdější ministr zahraničních věcí v komunistické vládě K. Gottwalda, popravený v procesu s R. Slánským a mladík, který se jmenoval Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch aneb Abraham Leib Hoch. Ten se narodil ve vesnici Slatinské Doly na Podkarpatské Rusi a v době tzv. vzpoury mu bylo pouhých 17 let. Z Jána Ludvíka Hocha, který poté sloužil u britských bojových jednotek a tajných služeb, se postupem času stal mediální magnát, Robert Maxwell, který zemřel v roce 1991. A to už jsme jen krok od současnosti. Jeho nejmladší dcera Ghislaine je tou osobou, která měla seznámit člena britské královské rodiny, prince Andrewa s americkým milionářem Jeffrey Epsteinem, obviněným ze zneužívání nezletilých. Epstein, spáchal sebevraždu v newyorském vězení a princ Andrew se v souvislosti s celým případem dočasně vzdal svých královských funkcí. Prazvláštním okruhem historických souvislostí jsme se tak od vzpoury v Cholmondeley dostali až k současným obtížím britského panovnického rodu.

U  československých vojáků tzv. židovského původu ještě chvíli zůstaňme. Zaujal mě příběh Roberta Alta, který se přihlásil do československé armády ve Francii v září 1939, v době, kdy už mu bylo 58 let. V žádosti výslovně prohlásil, že chce za svoji vlast bojovat i přes svůj věk. Obdivuji ho a snažím se vcítit do jeho pocitů, protože nás dnes spojuje stejně dlouhá životní zkušenost. Bohužel Robert Alt zemřel na rakovinu prostaty poměrně krátce poté, co dorazil na lodi SS Mohamed Ali El-Kebir do velké Británie. Pohřben je na Židovském hřbitově v Liverpoolu (Broad Green Cemetery) a výjimečné je to, že jeho hrob nezdobí typický československý válečný náhrobek, ale černá deska s Davidovou hvězdou a nápisy v angličtině a hebrejštině. Britská komise pro válečné hroby jej nicméně vede jako válečný hrob. Správce hřbitova, Alaster Burman, s modrou jarmulkou na hlavě, byl naší návštěvou a zájmem velmi potěšen. Již dříve ozdobil hrob kovovým vlčím mákem a přislíbil, že naší růži bude udržovat co nejdéle svěží. 

Navštívená místa: Donington, hřbitov u kostela sv. Cuthberta – hroby desátníka Miroslava Drenka a desátníka Josefa Meleny; Wellington General Cemetery, Shropshire – hroby četaře Josefa Klváčka a nadporučíka Josefa Kloboučníka; Stoke-upon-Tern, Shropshire – hrob četaře Miroslava Čápa; Market Drayton Cemetery – hroby četaře Josefa Martince a četaře Oldřicha Kestlera; Ightfield, St.John the Baptist, Whitchurch – pamětní kámen na počest rodiny Ellisonových, která podporovala Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše; Whitchurch Cemetery – hrob svobodníka Waltera Hirsche; Cholmondeley Castle Park – pomník Československému vojsku od Franty Bělského; Chester, Overleigh Cemetery – hroby vojína Karla Müllera, desátníka Antonína Umlaufa a desátníka Rudolfa Mikurčíka; Hawarden Cemetery, Flintshire – hrob četaře Jana Machálka; Holywell Cemetery, Flintshire – hrob podporučíka Františka Naxery; Liverpool Broad Green Jewish Cemetery – hrob četaře Roberta Alta; Liverpool West Derby Cemetery – hrob štábního kapitána Josefa Kocmana a společný hrob dvou letců – nadporučíka Jindřicha Bartoše a rotného Otto Hanzlíčka (celkem 12 pamětních míst, 16 hrobů a dva památníky).

V Londýně, 10.února 2020, Libor Sečka

Více informací o celém projektu je dostupných ZDE