Myslel jsem si, že naše kniha je dokončená. Svědectví o návštěvě všech 308 hrobů československých vojáků pohřbených na území Velké Británie bylo podáno v minulých 18 kapitolách. Mise byla naplněna. Není co dodat. Po návštěvě ostrova Guernsey jsem změnil názor. Přivedl mě k tomu obrovský zájem a nadšení skupiny dobrovolníků, podporované oficiálními kruhy, o vyzdvižení historických událostí spojených s tímto místem. Později jsem pochopil, že širším rámcem snahy je vytvářet a posilovat novou identitu této malé ostrovní komunity. Cílem je změnit image z bývalého „daňového ráje“ na partnera, jenž svoji přítomnost a budoucnost opírá o progresivní tradice, symboly, kvalitní služby odpovídající evropským standardům, a také o vzdělanost a kulturu. Potěšilo mě, že příběhy dvou československých letců, poručíka Jaroslava Nováka a štábního rotmistra Josefa Bláhy, hrají ve zdejším úsilí hledat nové hrdiny velmi důležitou roli.

Hybnou silou procesu za novou tvář ostrova je sdružení Art for Guernsey s lokální Hospodářskou komorou, jako největším spojencem, za zády. Dodavatelem nápadů a srdeční pumpou spojeného organismu je David Ummels, vizionář a vážený spoluobčan, kterého místní nenazvou jinak než „Tiše mluvícím Belgičanem“. Byl to právě on, s nímž jsem během své první návštěvy ostrova před dvěma roky pouštěl uzdu fantazii o tom, co vše by se dalo společně dělat. Poté jsme se setkali ještě několikrát: v Londýně, v Praze a zase v Londýně a naše sny se postupně stávaly skutečností. David rychle pochopil, že hrdinské příběhy z období druhé světové války působí směrem k potvrzení národní hrdosti a současně posilují i dnes mezinárodní propojení. Začal sbírat a studovat informace o životě a tragickém konci Jaroslava Nováka, příslušníka 312. československé perutě RAF, který byl sestřelen 14. května 1942, když se svým spitfirem útočil na německé lodě v přístavu St.Peter. Jeho tělo moře nikdy nevydalo.

S myšlenkou celý příběh popularizovat a uvést jej do širšího společenského povědomí i místních škol zadal nadějné malířce Sally Ede-Golightly zpracovat portrét československého pilota. S nejednoduchým úkolem se umělkyně vypořádala dokonale. Obraz, jenž odráží hlubokou tragédii, ale současně z něj vyzařuje rozhodnost a naděje, jsme mohli s manželkou Sabrinou a menší skupinou krajanů obdivovat na recepci v první den naší návštěvy. Při této příležitosti mi také P. Ferbrache, Chief Minister of Guernsey (šéf místní vlády), sdělil, že se o celém příběhu dozvídá úplně poprvé ve svém životě. Byl překvapen a dojat. Legenda československého vojáka, kterého si místní přejmenovali na „Yardeskie“ (volně přeloženo „Jarda z nebe“), si postupně podmanila srdce obyvatel šedesáti-tisícového ostrova. Nebylo proto překvapující, že se vzpomínková akce následujícího dne těšila mimořádné pozornosti zdejších médií a politiků. A nebyl by to David Ummels, kdyby neměla originální podobu.

V devět hodin ráno jsme na štíhlé bílé jachtě pod jménem Briviba (což v lotyšském jazyce znamená svoboda) vypluli z přístavu St. Peter směrem k místu, kde před 79 roky navždy zmizel letoun s československým letcem. Obloha zůstávala temná, jako kdyby se ten den nemělo vůbec rozednít. Zanedlouho ji ale ostrý vítr začal krájet a odnášet tak riziko deště do bezpečné vzdálenosti. Současně divoce rozkmital domácí a českou vlajku nad našimi hlavami. Zdálo se, že se každou vteřinou odtrhnou a uletí. Moře ale zůstávalo klidné. Po hodině cesty, nedaleko ostrůvku Bréhon Tower, loď zastavila. Na přídi se zformovalo kvarteto hráčů pod vedením houslisty Maxe Wonga, aby následně nabídlo všem posluchačům tohoto jedinečného mořského koncertu Dvořákovy melodie. Přihlížel i němý portrét. Na moři hráli pro „Jardu z nebe“ v moři. Chvíle výjimečná, stejně jako důstojná. Poté, když vše úplně umlklo, i vítr i šumící voda pod námi, začal Max hrát českou hymnu. Přišla mi ještě krásnější než kdy jindy …

Tato mimořádná oslava hrdinství byla zdokumentována. Film o československém vojákovi a spojení České republiky a Guernsey při vzpomínkovém aktu bude promítán ve školách na ostrově. Stane se součástí pokračujícího projektu kulturní spolupráce. Organizátoři nezapomínají ani na druhého z československých pilotů. Josef Bláha, z 313. československé perutě RAF, zahynul v ledových vodách nedaleko ostrova 15. ledna 1943, když v průběhu bojové operace došlo ke kolizi s dalším spojeneckým letounem. Zatím se o jeho životě a příběhu nepodařilo zjistit více detailů. Práce s archivy ale pokračují. Jména obou letců jsou vyryta na novém Památníku Spojeneckým silám, který od roku 2015 zdobí prostranství před ostrovním letištěm.

Expedice na druhý největší z Normanských ostrovů jsme samozřejmě využili k debatám o dalších možnostech spolupráce s Českou republikou. Zdejší malebnou krajinou byl v roce 1883 inspirován Pierre-Auguste Renoir. Na jaře příštího roku by podobnou příležitost měli v rámci studijních pobytů získat i dva významní čeští současní výtvarníci. Prostor pro užitečnou výměnu know-how a zkušeností se objevuje i v jiných oblastech, např. ve vytváření a řízení integrovaných záchranných systémů, vyšším školství apod. A vzhledem k tomu, že šlo o naši poslední cestu na ostrov ve funkci velvyslanců ČR ve Velké Británii, se naši přátelé rozhodli potěšit nás nevšedním dárkem. Půjčili nám na sobotu krasavce z řad automobilových veteránů – bledě modrého elegantního „sporťáka“ MGA 1600 Mk II z roku 1962. Věděl jsem, že to bude nádhera a současně výzva. Venku pršelo, do auta pršelo. Okna zamlžená, stěrače velikosti psacího pera. Manuál na levou ruku a páčku pro ukazatel směru musíte přidržovat. Volant bez posilovače řízení. Vyrazili jsme a spřátelili se vzápětí. Byl to návrat do doby, kdy jsem se narodil a současně úžasná spanilá jízda. Stejně jako těch minulých pět a půl let v Británii.

V Londýně, 22. července 2021               

Libor Sečka