english  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: Libor Sečka
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Etapa č. 1 - Kent - 14. ledna 2020

Zápisky velvyslance Libora Sečky:

Naše první cesta v rámci projektu "Never Forgotten" vedla do hrabství Kent. Společně s kolegou Martinem Hoškem jsme hned ráno vyrazili na malý venkovský hřbitov ve Westwellu, abychom uctili památku letce Josefa Dygrýna. Pilot, který patřil mezi naše nejúspěšnější noční stíhače, byl sestřelen počátkem června 1942 nad Lamanšským průlivem. Celé tři měsíce trvalo, než vody Atlantiku vrátily jeho tělo na anglické pobřeží u Worthingu, západně od Brightonu. Jeho hrob i v šeru lednového dopoledne zářil výraznými barvami. Množství svěžích květin a věnců dávalo jasně najevo, že jde o často navštěvované místo, které v kontextu hřbitova působilo přátelsky a příznivě. Zdálo se dokonce, že v rozmoklém bahnitém terénu jde o ústřední bod, k němuž se váže veškerá energie prostoru. Vybavila se mi fotografie Josefa Dygrýna z knihy „Za hroby se lvy“, na níž je zachycen s úsměvem a viržinkem furiantsky posazeným v koutku úst.   

Na městský hřbitov Bybrook v městečku Ashford jsme přijeli za zesilujícího se deště. Hrob Jána Encingera, československého vojáka slovenské národnosti a válečného řidiče, jsme našli poměrně rychle v mírném svahu na horním konci pietního místa. Ján Encinger se konce války nedožil. Zemřel na tuberkulózu plic v místním sanatoriu v březnu 1945. Hrob je v dobrém stavu. Položili jsme květinu, udělali fotodokumentaci  a spěchali do Folkestone.

Nad útesy v Památníku bitvy o Británii na nás čekala nefalšovaná sychravá anglická mlha. Chvílemi ji prořezávaly jen divoké poryvy větru, kterými procházející hurikán Brendan bičoval pevninu. A ledový déšť. „Psa by nevyhnal“, říkávali jsme doma. Moře jsme slyšeli, ale neviděli. Památníku vévodí socha sedícího pilota vyhlížejícího své druhy. Nevrátili se. Stejně jako řada z 88 československých hrdinů, jejichž jména jsou vyryta na pamětní desce. Mnozí z nich zůstali nezvěstní. Jejich památce jsou věnovány speciální pietní panely na hřbitově Runnymede jihozápadně od Londýna. V hukotu větru a vzdáleném šumu neklidného moře jsme jim vzdali úctu.

Po obědě jsme se vypravili do Charthamu, kde v místní psychiatrické léčebně v květnu 1945 zemřel bývalý československý voják německé národnosti Gerhard Bruck. Narodil se v Harcově, dnešní části Liberce, a do doby, než u něj propukla nemoc, sloužil u Pěší výcvikové roty v Cholmondeley. Jeho hrob je osamocen, leží téměř na vrcholu svahu, ale blízko pěšinky. Jakoby se voják chystal vydat se jednou na dlouhou cestu domů. Zdálo se, že se nebesa protrhla a rozhodla se se vší vehemenci hasit australské požáry na špatném místě. Byli jsme promočeni na kost, ale cítili spojení. Uvědomil jsem si zvláštní a vzrušující intimitu tohoto momentu, která se zřídkakdy dostavuje při oficiálních vzpomínkových aktech s hymnami a nezbytnými slavnostními projevy.

Naší poslední zastávkou se stal hřbitov v Sittingbourne, který plní i funkci průchozího parku zkracujícího lidem cesty městem. Hrob válečného pilota, nadporučíka Viléma Gotha, narozeného v Brně, je zasazen do skupiny hrobů dalších britských a polských pilotů a vojáků. Vilém Goth zahynul při obraně prostoru nad letištěm v Biggin Hill v říjnu 1940. Srazil se s jiným letounem „Hurricane“ spojenecké perutě. Posmrtně byl vyznamenán Československým válečným křížem. Z rodiny devíti hrobů čiší soudržnost, klid a jistota. Jakoby ti, co jsou zde pochováni, neměli pochyb, na čí straně bude konečné vítězství. Déšť neustává. Začíná se smrákat. Je lednové pozdní odpoledne.  Je čas k návratu domů. Ještě před tím mě však Martin překvapí otázkou, zda bych ho jako velvyslanec neoddal s jeho snoubenkou Markétou. Určitě. S radostí. Je krásné, na místě, kde mnoho věci končí, rozhodnout o něčem, co teprve začne…     

V Londýně dne 15. ledna 2020, Libor Sečka

Více informací o celém projektu je dostupných ZDE

 

Galerie


Galerie Kent