Anthony obraz darovala jeho dnes již zesnulá matka, paní Joan Antoinetta Valerie Simon, která jej sama dostala jako dar během druhé světové války od svého kamaráda, a potenciálně tajné lásky, československého pilota „Josefa“. Joan údajně za války pracovala jako zdravotní sestra a Josefa potkala, když se o něj starala v nemocnici. Jejich pouto bylo tak silné, že zůstali v kontaktu i po válce, kdy už byla vdaná za Anthonyho otce. Anthony nás požádal, abychom pro obraz našli to nejlepší využití a pomohli mu objevit další informace o Josefovi  i o obrazu samotném.

Z počátku jsme tak měli pouze velmi málo informací, podrobné prozkoumání malby nám ale pomohlo objevit další dvě důležité indicie. Na přední části obrazu jsme našli datum a podpis jeho autora – V. Kučera, 24. X. 39. Zadní strana pak skrývala osobní vzkaz: „To máš ode mě od Ježíška, Josefe. Vláďa Kučera“.  Pomocí historika Dr. Jiřího Rajlicha z Vojenského historického ústavu v Praze a experta na československé piloty ve službách Royal Air Force (RAF) Toma Doležala z britského sdružení Free Czechoslovak Air Force jsme několik měsíců intenzivně bádali v historických pramenech, až se nám postupně podařilo spojit všechny malé střípky, které daly dohromady ucelený příběh dvou přátel a tajemného obrazu.

Autorem obrazu se ukázal být Vladimír Kučera, narozený 7. května 1911 v Malé Čermné v bývalém Rakousku-Uhersku, dnešní České republice. Vladimír po obsazení  Československa nacisty v roce 1939 odešel do zahraničí a vstoupil do francouzské Armée de l'Air (Vzdušné síly), aby sloužil na vojenském letišti v Tours, kde bylo výcvikové středisko pro bombardovací letectvo.

Josefovo celé jméno bylo Josef Richter a narodil se pouhých 9 dní po Vladimírovi, 16. května 1911 v Žižicích. Podobně jako Vladimír utekl po obsazení  Československa a přes Polsko se dostal do Francie. K letecké jednotce v Tours nastoupil 10. října 1939, 14 dní předtím, než Vladimír dokončil svůj magický obraz ženy s hypnotickým pohledem, s tváří z části tajemně zahalenou ve stínu.

Z obou mladých československých letců se podle všeho stali blízcí přátelé a o Vánocích roku 1939 se proto Vladimír rozhodl své dílo darovat Josefovi.

Vánoce 1939 však pro Vladimíra bohužel byly jeho posledními. Nedlouho na to byl převelen, aby absolvoval výcvik pro válečné piloty na École de Pilotage v Étampes, asi 35 km jižně od Paříže, kde 14. května 1940, pouhých sedm dní po svých 29. narozeninách, nalezl svoji smrt. Vladimírův jednoplošník Morane-Saulnier MS.230 během návratu z cvičného letu ztratil rychlost a v 11:30 se při přípravě na přistání zřítil k zemi. Jeho kolegové ho sice dokázali z trosek téměř okamžitě vyprostit, cestu do nemocnice už ovšem nepřežil a skonal v náručí svého kamaráda Jiřího Hartmana. Byl pohřben na hřbitově Notre Dame Cimentiere v Étampes 16. května 1940 v 0:30.

Vladimír se tak už nedožil francouzské kapitulace před nacistickým Německem, která přišla o pouhých 25 dní později 22. června 1940. Josefovi se z Francie podařilo uprchnout 19. června přes Boredeaux na palubě lodi Ary Schaeffer a i s Vladimírovým obrazem v kufru dorazil k břehům Anglie ve Falmouthu 23. června. O několik týdnů později 2. srpna 1940 v Honingtonu se přidal k RAF.

V letech 1940 až 1941 Josef sloužil jako navigátor na letounech Wellington u 311. československé bombardovací perutě, v letech 1941-1942 se přesunul do administrativních funkcí u 313. československé stíhací perutě a v roce 1942 krátce pracoval i jako radarový operátor na letounech Boston Havoc u britské 605 Night Fighter Squadron. Později v letech 1944-1945 pendloval jako letový dispečer mezi  různými československými perutěmi. Byl několikrát vyznamenán českými i britskými vyznamenáními.

Při jednom z nočních letů z 16. na 17. října 1940 se při návratu z mise nad Německem poblíž Nottinghamu zachránil seskokem s padákem z letounu Wellington N2773 (KX-K), neschopného dalšího letu kvůli špatnému počasí a nedostatečné zásobě paliva.

Zranění, která utrpěl během služby v RAF, ho pravděpodobně přivedly do nemocnice v Chigwellu v Essexu, kde Anthonyho matka Joan měla pracovat jako zdravotní sestra a starat se o něj jako o jednoho ze svých pacientů. Právě tam dle všeho začal jejich vztah a zřejmě z lásky či z vděčnosti jí Josef daroval obraz, který ve Francii dostal od svého přítele Vladimíra a který ho od té doby provázel jeho životním příběhem.

Josef dokázal  válku přežít a v roce 1945 se vrátil zpět do osvobozeného Československa. V roce 1946 ale Joan opět navštívil v Anglii, byť už v té době byla provdaná za Anthonyho otce. Právě tehdy byla pořízena jejich ikonická fotografie i s malým Anthonym. Po komunistickém puči v únoru 1948 v dubnu téhož roku z Československa uprchl do americké zóny v Německu, kde skončil v táboře pro vysídlené osoby. Výběr míst, do kterých mu byla nabídnuta emigrace, zahrnoval Afriku, Anglii, Jižní Ameriku, USA a Kanadu. Vybral si ovšem svoji známou Velkou Británii, kde se znovu připojil k RAF a 17. května 1953 obdržel britské občanství.

Kolem roku 1957 odešel do Rhodesie, dnešní Zimbabwe, kde se stal bohatým pěstitelem tabáku a pravidelně navštěvoval Spojené království, naposled v roce 1985. Po návratu do Rhodesie následně utrpěl mozkovou mrtvici, která zapříčinila, že zbytek svého života strávil v pečovatelském domě, kde také zemřel 6. prosince 1989, jen pár týdnů po začátku Sametové revoluce v Československu.

Ostatky Vladimíra Kučery se dnes nacházejí na československém vojenském hřbitově ve francouzském La Targetu, kam byly přeneseny více než 20 let po jeho smrti.

Obraz tajemné dívky byl oficiálně představen veřejnosti velvyslankyní Marií Chatardovou během recepce pořádané k příležitosti Remembrance Day 15. listopadu 2021 a je možné si jej dnes prohlédnout během společenských akcí pořádaných v budově Velvyslanectví České republiky v Londýně.

Upozornění: Tento příběh je hypotéza založená na historických dokumentech a nemusí 100% odpovídat skutečnosti.