español  česky 

rozšířené vyhledávání

Z historie vzájemných vztahů

K prvnímu kontaktu mezi obyvateli Iberského poloostrova a českými zeměmi došlo pravděpodobně už v 9. stol. n. l. Údajná česká princezna jménem Dobroslova, schovanka knížete Bořivoje a sv. Ludmily, byla arcibiskupem Metodějem zaslíbena aragonskému princi. Na cestě do Aragonie byla se svým doprovodem napadena Maury, kteří v té době ovládali většinu Iberského poloostrova. Jelikož odmítala přijmout islám, byla v jeskyni u města Yebra umučena. Její ostatky byly později přeneseny do kostela v městě Jaca a Dobroslava byla prohlášena za svatou. Dodnes je princezna českého původu, ve Španělsku známá pod jménem svatá Orosia, považována za patronku města Jaca a každoročně se zde 25. června na její počest konají oslavy.

K dalšímu kontaktu mělo dojít dle historických pramenů v 10. stol. n. l., kdy zřejmě židovský kupec z říše Al-Andalus Ibrahím ibn Jakúb pověřený tehdejším córdobským vládcem (chalífou) v rámci obchodních cest po Evropě navštívil Prahu a později zaznamenal zážitky z Čech a města „Frágy“ v písemné podobě. Dle jeho popisu byla Praha v té době výstavným městem zbudovaným z kamene a vápna, které bylo významným centrem obchodu.  Z díla se však zachovaly pouze úryvky v pracích jiných autorů.

Další historický kontakt se Španělskem představuje diplomatická cesta Lva z Rožmitálu, kterou vykonal v 15. století v čele poselstva svého švagra krále Jiřího z Poděbrad. Lev se při své cestě dostal až do známého poutního místa Santiago de Compostela a na tehdy známý konec světa mys Finisterre. O dobrodružstvích poselstva vypráví jeden z nejstarších českých cestopisů z pera  účastníka  výpravy Václava Šaška z Bířkova Deník o jízdě a putování Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec svět.

V 16. a 17. stol. České země a Španělsko patřily do Habsburského soustátí. Císař Rudolf II. byl dokonce vychován na španělském dvoře. Za své vlády si nechal na Pražském hradě vybudovat velkolepý sál určený pro svou obrovskou sbírku soch. Jelikož se sál nachází nad bývalými konírnami, v nichž císař choval koně vzácného španělského plemene, nese jméno Španělský sál. Dnes se v něm konají významné státní akty, koncerty a společenská setkání. Za zmínku stojí i to, že ceremoniální španělský dvorský protokol zavedený císařem Karlem V. platil v rakouském mocnářství až do roku 1918.

Od 17. století pojí Čechy se Španělskem také Pražské Jezulátko, které dnes patří k významným kulturně historickým památkám a turistickým zajímavostem Prahy. Sošku údajně vyrobil mnich, kterému se zjevil Ježíš v dětské podobě. Dle jiné legendy však soška patřila svaté Teresii od Ježíše (Teresa de Jesús), která ji darovala dceři své přítelkyně, jež se chystala do Prahy. Skutečností je, že sošku do Čech přivezla v roce 1556 španělská šlechtična  Marie Manrique de Lara y Mendosa.  Ta ji pak jako svatební dar věnovala své dceři Polyxeně, manželce nejvyššího kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic, která ji v roce 1628 věnovala klášteru bosých karmelitánů. Jezulátko má dnes svůj stánek v kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici na Malé Straně, jehož přestavbu financoval španělský šlechtic Baltasar Marradas, polní maršál císařských vojsk, generál Prahy a český místodržitel v době třicetileté války. Toto dětské zpodobení Ježíše je velmi uctíváno ve španělsky mluvících zemích (Latinská Amerika, Filipíny), ale nejen tam.  Denně přitahuje stovky návštěvníků z celého světa, kteří věří v jeho zázračnou moc.

Ve 30. letech 20. stol. se masarykovským étosem inspirované Československo stalo významným útočištěm uprchlíků z celé Evropy, kteří utíkali před represí nově se formujících diktatur. Na počátku španělské občanské války tak země poskytla azyl řadě Španělů, včetně samotného španělského krále Alfonse XIII., který určitý čas pobýval v českých lázních Sedmihorky. Přibližně 2 000 československých interbrigadistů se naopak zúčastnilo bojů s povstaleckými jednotkami generála Franca přímo ve Španělsku.  

Po druhé světové válce se Československo stalo místem exilu španělských levicových politiků. Mezi exulanty byl i ministr zemědělství republikánské a později exilové vlády a vysoký funkcionář Komunistické strany Španělska Vicente Uribe či republikánští generálové Juan Modesto a  Antonio Cordón García. Poslední zmíněný pak díky svému působení na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze významně přispěl k rozvoji hispanistiky v Československu. Na rozdíl od řecké emigrace se však španělští exulanti v Československu většinou trvale neusadili a v druhé polovině 50. let a v následující dekádě se vrátili buď do Francie, odkud obvykle přišli, nebo pokračovali dál do latinskoamerických zemí.

Do poválečného období spadá i výstava, která se konala v roce 1946 v Praze z iniciativy československého velvyslance v Paříži Adolfa Hoffmeistera. Jednalo se o akci, která měla zásadní význam pro rozvoj českého a slovenského výtvarného umění a v jejímž rámci byli představeni španělští představitelé moderní světové malby, jako Pablo Picasso, Óscar Domínguez, Antoni Clavé a další. Většina z nich se vernisáže zúčastnila osobně a byla rovněž přijata prezidentem Edvardem Benešem. Šlo vesměs o republikánské exulanty, kteří žili ve Francii a odmítali kontakty s frankistickým Španělskem.

Plnohodnotně se vzájemné vztahy začaly rozvíjet až po ukončení studené války a pádu komunistického režimu. V současné době obě země sdílejí hodnoty demokratického zřízení, právního státu a důsledné obrany lidských práv. Významně spolupracují v politické, ekonomické, kulturní a akademické sféře. Důkazem toho je viditelná a oceňovaná přítomnost pobočky Českého centra v Madridu a pobočky Cervantesova institutu v Praze, ale i existence česko-španělských gymnázií v České republice, rozvoj hispanistických studií na mnoha českých vysokých školách stejně jako fungování českých lektorátů na španělských univerzitách. Rozvíjí se i spolupráce na poli inovací a technologického rozvoje, jejímž výsledkem je např. vynález prvního boranového laseru na světě, který by v budoucnu mohl umožnit výrobu ekologičtějších a cenově výhodnějších laserů.

Vzájemné vztahy v dnešní době pomáhá rozvíjet i cestovní ruch. Češi s oblibou vyhledávají španělská přímořská letoviska, a naopak Španělé stále více volí Prahu a další česká města jako cíl svých cest za poznáním a odpočinkem.