español  česky 

rozšířené vyhledávání

Z historie vzájemných vztahů

K prvnímu kontaktu mezi obyvateli Iberského poloostrova a českými zeměmi došlo pravděpodobně už v 9. stol. n. l. Údajná česká princezna jménem Dobroslova, schovanka knížete Bořivoje a sv. Ludmily, byla arcibiskupem Metodějem zaslíbena aragonskému princi. Na cestě do Aragonie byla se svým doprovodem napadena Maury, kteří v té době ovládali většinu Iberského poloostrova. Jelikož odmítala přijmout islám, byla v jeskyni u města Yebra umučena. Její ostatky byly později přeneseny do kostela v městě Jaca a Dobroslava byla prohlášena za svatou. Dodnes je princezna českého původu, ve Španělsku známá pod jménem svatá Orosia, považována za patronku města Jaca a každoročně se zde 25. června na její počest konají oslavy.

K dalšímu kontaktu mělo dojít dle historických pramenů v 10. stol. n. l., kdy zřejmě židovský kupec z říše Al-Andalus Ibrahím ibn Jakúb pověřený tehdejším córdobským vládcem (chalífou) v rámci obchodních cest po Evropě navštívil Prahu a později zaznamenal zážitky z Čech a města „Frágy“ v písemné podobě. Dle jeho popisu byla Praha v té době výstavným městem zbudovaným z kamene a vápna, které bylo významným centrem obchodu.  Z díla se však zachovaly pouze úryvky v pracích jiných autorů.

Další historický kontakt se Španělskem představuje diplomatická cesta Lva z Rožmitálu, kterou vykonal v 15. století v čele poselstva svého švagra krále Jiřího z Poděbrad. Lev se při své cestě dostal až do známého poutního místa Santiago de Compostela a na tehdy známý konec světa mys Finisterre. O dobrodružstvích poselstva vypráví jeden z nejstarších českých cestopisů z pera  účastníka  výpravy Václava Šaška z Bířkova Deník o jízdě a putování Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec svět.

V 16. a 17. stol. České země a Španělsko patřily do Habsburského soustátí. Císař Rudolf II. byl dokonce vychován na španělském dvoře. Za své vlády si nechal na Pražském hradě vybudovat velkolepý sál určený pro svou obrovskou sbírku soch. Jelikož se sál nachází nad bývalými konírnami, v nichž císař choval koně vzácného španělského plemene, nese jméno Španělský sál. Dnes se v něm konají významné státní akty, koncerty a společenská setkání. Za zmínku stojí i to, že ceremoniální španělský dvorský protokol zavedený císařem Karlem V. platil v rakouském mocnářství až do roku 1918.

Od 17. století pojí Čechy se Španělskem také Pražské Jezulátko, které dnes patří k významným kulturně historickým památkám a turistickým zajímavostem Prahy. Sošku údajně vyrobil mnich, kterému se zjevil Ježíš v dětské podobě. Dle jiné legendy však soška patřila svaté Teresii od Ježíše (Teresa de Jesús), která ji darovala dceři své přítelkyně, jež se chystala do Prahy. Skutečností je, že sošku do Čech přivezla v roce 1556 španělská šlechtična  Marie Manrique de Lara y Mendosa.  Ta ji pak jako svatební dar věnovala své dceři Polyxeně, manželce nejvyššího kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic, která ji v roce 1628 věnovala klášteru bosých karmelitánů. Jezulátko má dnes svůj stánek v kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici na Malé Straně, jehož přestavbu financoval španělský šlechtic Baltasar Marradas, polní maršál císařských vojsk, generál Prahy a český místodržitel v době třicetileté války. Toto dětské zpodobení Ježíše je velmi uctíváno ve španělsky mluvících zemích (Latinská Amerika, Filipíny), ale nejen tam.  Denně přitahuje stovky návštěvníků z celého světa, kteří věří v jeho zázračnou moc.

Ve 30. letech 20. stol. se masarykovským étosem inspirované Československo stalo významným útočištěm uprchlíků z celé Evropy, kteří utíkali před represí nově se formujících diktatur. Na počátku španělské občanské války tak země poskytla azyl řadě Španělů, včetně samotného španělského krále Alfonse XIII., který určitý čas pobýval v českých lázních Sedmihorky. Přibližně 2 000 československých interbrigadistů se naopak zúčastnilo bojů s povstaleckými jednotkami generála Franca přímo ve Španělsku.  

Po druhé světové válce se Československo stalo místem exilu španělských levicových politiků. Mezi exulanty byl i ministr zemědělství republikánské a později exilové vlády a vysoký funkcionář Komunistické strany Španělska Vicente Uribe či republikánští generálové Juan Modesto a  Antonio Cordón García. Poslední zmíněný pak díky svému působení na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze významně přispěl k rozvoji hispanistiky v Československu. Na rozdíl od řecké emigrace se však španělští exulanti v Československu většinou trvale neusadili a v druhé polovině 50. let a v následující dekádě se vrátili buď do Francie, odkud obvykle přišli, nebo pokračovali dál do latinskoamerických zemí.

Do poválečného období spadá i výstava, která se konala v roce 1946 v Praze z iniciativy československého velvyslance v Paříži Adolfa Hoffmeistera. Jednalo se o akci, která měla zásadní význam pro rozvoj českého a slovenského výtvarného umění a v jejímž rámci byli představeni španělští představitelé moderní světové malby, jako Pablo Picasso, Óscar Domínguez, Antoni Clavé a další. Většina z nich se vernisáže zúčastnila osobně a byla rovněž přijata prezidentem Edvardem Benešem. Šlo vesměs o republikánské exulanty, kteří žili ve Francii a odmítali kontakty s frankistickým Španělskem.

Plnohodnotně se vzájemné vztahy začaly rozvíjet až po ukončení studené války a pádu komunistického režimu. V současné době obě země sdílejí hodnoty demokratického zřízení, právního státu a důsledné obrany lidských práv. Významně spolupracují v politické, ekonomické, kulturní a akademické sféře. Důkazem toho je viditelná a oceňovaná přítomnost pobočky Českého centra v Madridu a pobočky Cervantesova institutu v Praze, ale i existence česko-španělských gymnázií v České republice, rozvoj hispanistických studií na mnoha českých vysokých školách stejně jako fungování českých lektorátů na španělských univerzitách. Rozvíjí se i spolupráce na poli inovací a technologického rozvoje, jejímž výsledkem je např. vynález prvního boranového laseru na světě, který by v budoucnu mohl umožnit výrobu ekologičtějších a cenově výhodnějších laserů.

Vzájemné vztahy v dnešní době pomáhá rozvíjet i cestovní ruch. Češi s oblibou vyhledávají španělská přímořská letoviska, a naopak Španělé stále více volí Prahu a další česká města jako cíl svých cest za poznáním a odpočinkem.

Diplomatické vztahy

Diplomatické styky mezi oběma zeměmi byly navázány 19. 6. 1919. S nástupem II. světové války byly v roce 1939 přerušeny. Dne 16. 11. 1970 bylo podepsáno ujednání o zřízení konzulárních a obchodních zastoupení.  Na úrovni velvyslanectví pak byly diplomatické styky obnoveny  9. 2. 1977. Plného rozkvětu se však dočkaly až po ukončení studené války a pádu komunistického režimu.

Již v roce 1990 přijel do Španělska na oficiální návštěvu československý prezident Václav Havel. Španělsko uznalo ČR k 1. 1. 1993. V roce 1995 se uskutečnila návštěva španělského krále Juana Carlose I. a královny Sofíe v Praze.

Václav Havel v roce 1997 získal nejvýznamnější španělské ocenění udělované zahraničním osobnostem s výjimečným kulturním, akademickým či politickým profilem, Cenu prince asturského. Princ Filip přijel ještě jako následník trůnu na první oficiální návštěvu Prahy v květnu 2001 a v roce 2004 pozval manžele Havlovy na svou svatbu s Letizií Ortiz.

Václav Havel měl ke Španělsku, jeho kulturnímu a lidskému bohatství a rozmanitosti vřelý vztah, v letech 1997, 1999, 2001 a 2002 pobýval na pozvání krále Juana Carlose a královny Sofíe ve Španělsku na soukromých ozdravných pobytech, což vytvářelo neformální příležitosti k četným přátelským setkáním s královským párem.

V roce 2004 přijel na státní návštěvu Španělska i druhý prezident ČR Václav Klaus.

V roce 2005 otevřel tehdejší královský princ a dnešní král Filip VI. s manželkou Letizií v Praze pobočku Cervantesova institutu.

Seznam velvyslanců

Seznam vedoucích zastupitelských úřadů České republiky a Československa ve Španělsku od navázání diplomatických styků v roce 1919. V letech 1939-1977 byly diplomatické styky mezi oběma zeměmi přerušeny.

Velvyslanci České republiky ve Španělsku od roku 1993

Libor Sečka od srpna 2023
Ivan Jančárek  2018 - 2023
Kateřina Lukešová                                         2013 - 2018
Karel Beran                                                    2009 - 2013
Martin Košatka                                              2004 - 2009
Martin Povejšil 2000 - 2004
Miloš Lexa                                                     1996 - 2000
Pavlína Řezníčková                                       1993 - 1995

 

Českoslovenští velvyslanci ve Španělsku  1977-1993

Pavlína Řezníčková 1990 - 1993
Jaromír Klabník                                             1989 - 1990
Milan Školout                                                1983 - 1988
Zdeněk Pisk  1977 - 1983

 

Vedoucí zastupitelských úřadů Československa ve Španělsku 1919-1939      

Michal Hanák, CDA a. i. 1938 - 1939
Zdeněk Němeček, CDA a. i.  1938
Robert Flieder, vyslanec                           1935 - 1938
Zdeněk Formánek, CDA a. i 1933 - 1935
Vlastimil Kybal, vyslanec                         1927 - 1933
Adolf Berka, CDA a. i. 1925 - 1927
Miloš Kobr, vyslanec                                     1921 - 1925

přílohy

Ivan Jančárek 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Kateřina Lukešová 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Karel Beran 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Martin Košatka 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Martin Povejšil 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Miloš Lexa 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Pavlína Řezníčková 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Pavlína Řezníčková 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Zdeněk Němeček 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Robert Flieder 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Zdeněk Formánek 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Vlastimil Kybal 12 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019

Miloš Kobr 11 KB DOCX (FILE_TYPE_DOCX) 22.8.2019