Karel Aster se narodil 15. 5. 1920 v Šumperku na Moravě. V roce 1922 se jeho rodina odstěhovala na Mělník, kde vyrostl a chodil do školy až do čtvrté třídy reálného gymnasia. Poté studoval rok anglicky v Anglickém ústavu v Praze.

• Český odboj na Filipínách
• Češi v historii - životopisy českých osobností na Filipínách, včetně českého odboje
• Předválečné aktivity firmy Baťa na Filipínách
• Předválečný konzulát ČSR v Manile

Baťa
Do Baťovy firmy ve Zlíně byl přijat na podzim roku 1935. V továrně začal pracovat v obuvnické škole a posléze v reklamním a výstavním oddělení, jehož nejdůležitějším projektem té doby byla příprava Baťových exponátů na Světové výstavy v San Francisku, Kalifornii a v New Yorku v roce 1939, kam nakonec odcestoval. V době jeho pobytu v USA byl Československo okupováno Německem a firma Baťa Astera nakonec poslala pracovat na přípravě nové továrny Baťa do Belcamp v Marylandu. Zde měl na starosti vyčlenění a distribuci tisice strojů, které byly vyexpedovany ze Zlína do USA pro eventualní tovarny v USA, Kanadě Jižní Americe a na Filipínách.

Filipíny
V únoru roku 1941 byl s malou skupinou pod vedením Ludvíka Gerbece vyslán založit továrnu a prodejny na Filipinách. Zde pracoval až do začátku války jako nákupce a obchodvedoucí. Den po japonském bombardování Pearl Harbouru (7.12.1941) byly napadeny i Filipíny (8.12.1941) a Aster jako dobrovolník spolu s dalšími 13 Čechoslováky nabídl ve věku 21 let své služby americké armádě.

V obsáhlém dopisu z 10. 11. 1945 Karel Aster podrobně popisuje své osudy z válečného období od prosince 1941 do srpna 1945.

„Když vypukla válka s Japonskem v roce 1941 všichni Češi jsme se dobrovolně přihlásili a 30. prosince, když Japonci byli před branami Manily, byli jsme povoláni a jeli jsme na Bataan – jižní cíp ostrova Luzon... Tam se stáhlo USA vojsko před obrovskými přesilami Japonců... Čechů nás na Bataan jelo 14 a z toh  bylo 5 baťovců… V mojí skupině byli samí baťovci – A. Volný, bývalý tajemník čsl. velvyslanectví v Tokiu…, Jar. Hrdina, spolupracovník fy. Gerbec a Hrdina v Manile, J. Vařák, strojník z naší továrny, Karel Dančák, vedoucí spodkového oddělení a já.“

Čechoslováci měli samozřejmě i druhou možnost - jako občané "spojeneckého" protektorátu mohli zůstat v Manile a bojů se neúčastnit. I Američané je ostatně varovali, s tím, že pád vojsk USA je otázkou času a mohou být tedy legálně zastřeleni jako zrádci. Japoncům se již během měsíce podařilo dobýt Manilu, kam vstoupili počátkem ledna 1942 a zatlačit MacArthurovy jednotky až na poloostrov Bataan.

Po několika měsících bojů se Japoncům dne 9. dubna 1942 vzdalo přibližně 76 000 amerických a filipínských vojáků. Část Čechů se byla nucena účastnit nechvalně známého Bataanského pochodu smrti, za který byli japonští velitelé po válce popraveni. Část Čechů včetně Astera se však nebyla ochotna vzdát a z obklíčeného vojska po kapitulaci uprchla. Na pobřeží se jim podařilo zprovoznit rozbitou loď a pod japonským ostřelováním odpluli v dubnu 1942 na ostrov Corregidor, aby pokračovali v podpoře Američanů a Filipínců. Zde dne 5. května 1942 také po definitivní porážce Američanů padli padli do japonského zajetí.

Japonské zajetí
Byli přepraveni do Manily a pak do tábora Cabanatuan. V říjnu 1942 zde bylo 12 Čechů (předtím jeden zemřel a druhému se podařilo uniknout). V lednu 1943 s Asterem v táboře pracovali Vařák, Hrdina a Hirš – „Mimo to nám Gerbec, který zůstal v Manile a jako ostatní Češi v Manile nebyl internován, nám posílali různými tajnými cestami peníze.“

V srpnu 1943 byl Aster spolu s Leo Hermannem a Otto Hiršem převeden do Las Pinas u Manily na stavbu letiště. Odtud byl počátkem října 1944 spolu s asi 2000 zajatci odvezen lodí (plavba trvala 39 dní) – přes Hong Kong – na Tchajvan, do tábora Shirakawa. Většina Čechů zahynula na těchto lodích. Aster, spolu s Hirschem a Hermanem byli koncem ledna 1945 převezeni lodí Brazil Maru do Japonska na ostrov Kjúšú do uhelných dolů (březen 1945) nedaleko Nagasaki. Leo Hermann útrapy v dolech nepřežil, avšak Hirsch s Asterem se zde 22. srpna 1945 dočkali osvobození.

Přes Okinawu byl Aster převezen 28. září 1945 zpět do Manily a asi po týdnu byl propuštěn z vojenské služby. – „Jel jsem do Manily a z našich lidí jsem našel jen jednoho – Fischgrunda… Je to starý baťovec. Od něj jsem se dověděl, že Gerbec s rodinou jel do Ameriky a lidé z továrny také odjeli, že jsou v USA… Z těch, co s námi šli do Bataanu, se také někteří vrátili. Morávek, Dančák a H. Lenk byli vysvobozeni na Filipínách a mimo Lenka již také jeli do USA. Schmelkes, který s námi šel na Bataan po pádu utekl, žil chvíli v Manile na svobodě. Později, když se Japonci o něm dověděli, unikl do džungle, cestoval z ostrovu na ostrov až na Mindanao, přidal se k jedné jednotce guerillas a byl později povýšen na poručíka. Také již odjel do Ameriky. Fuchs, Volný, Vařák, Hrdina, F. Lenk, L. Hermann a Bžoch byli zabiti při transportu do Japonska… S firmou mám spojení a bude pro mne místo…“

Spojené státy
V roce 1961 si Karel Aster vzal v USA za ženu Janu Gerbecovou, vdovu po vedoucím pobočky firmy Baťa na Filipínách. Dosud žije na Floridě.

• Karel Aster a zajatecký tábor Fukuoka
• Rozhovor s Karlem Asterem
• Češi v historii Filipín

Na rozkaz filipínského ministra obrany obdržel Karel Aster filipínské Medaile vítězství a obrany (Medal of Victory, Medal of Defense).

---

Zde je doplňující text o Češích, publikovaný v americkém tisku u příležitosti udělení americké Medaile svobody Janu Bžochovi (a dalším 6 z nich).

US Medal of Freedom for the Czechs

The US Medal of Freedom was bestowed upon a group of seven Czechs who helped to extend the survival of the Philippine and US armies by risking their own life to bring a rice mill (or mills) to the starving troops as explained in 2005 in a US article:
 

Posthumous medal for Czech who helped U.S. in W.W. II More than 63 years ago, Jan Bzoch disregarded the odds, his own self-interest and human nature to do what he thought was right. The U.S. military finally was able to fully recognize what Bzoch did while fighting alongside U.S. forces in World War II. Bzoch and six other Czechoslovakian citizens who, while living in the Philippines in 1941, joined with U.S. forces to try to hold off the forthcoming Japanese invasion. Bzoch and his countrymen did this despite assurances it was only a matter of time before U.S. forces would succumb to the invading Japanese and the chance they could be legally shot as spies. Bzoch and his countrymen not only served during the more than three months of fighting, but they also apparently did everything they could to hold off the Japanese. At one point, Quinn said, Bzoch and the other Czechoslovakians spent more than 36 hours exposed to enemy fire while they dismantled a rice mill to take back to U.S. troops in desperate need of food. Eventually the U.S. forces surrendered and Bzoch was taken prisoner. He died Jan. 9, 1945, when the unmarked prison ship he was on was bombed and sunk on its way to Japan. On July 6, 1945, the Medal of Freedom was granted to the Czech volunteers, however, his family knew nothing about it until last summer (mercurynews.com 12 Jun 05)"