česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Hrdina Jaroslav - válečný dobrovolník a vedoucí pracovník firmy Baťa v Manile

(Archivní článek, platnost skončena 06.05.2015.)

S ohledem na okupaci Československa byla firma v Manile v době války přejmenována na Gerbec & Hrdina po dvou svých vedoucích pracovnících. Zatímco Ludvík Gerbec patřil k vyššímu managementu firmy, Jaroslav Hrdina byl do Manily původně vyslán jako vedoucí prodejny. Po přepadení Československa se stal dobrovolníkem v americké armádě USAFFE.

Zpracoval: Jan Vytopil

Jaroslav Hrdina se narodil 19. 7. 1905. Dne 30. listopadu 1931 nastoupil ke zlínské firmě Baťa jako rayionista.

Firma ho následně vyslala zakládat nový podnik na Filipínách, kam odcestoval dne 27. září 1938. V Manile měl pracovat jako vedoucí prodejny společnosti, která se v době války byla nucena zaregistrovat pod jménem Gerbec & Hrdina (G&H Shoes).

Přestože Jaroslav Hrdina mohl zůstat v Manile a jako další občané protektorátu se vyhnout internaci, nastoupil koncem roku 1941 dobrovolně do služeb americké armády USAFFE. Skupina nejdříve působila na poloostrově Bataan. Ze vzpomínek Karla Astera vyplývá, že v dubnu 1942, po kapitulaci vojsk na pevnině za dramatických okolností uprchli spolu s Hrdinou, Vařákem a Dančákem. Společně se pod palbou přeplavili do pevnosti na ostrov Corregidor, kde pokračovali v akcích s Američany. Zde také dne 5. května 1942 po porážce americké armády nakonec padli do japonského zajetí.

Japonské zajetí

Zajatí Češi byli spolu s Američany a Filípínci přepraveni do Manily, zúčastnili se i japonského "Vítězného pochodu" Manilou a pak byli dopraveni do tábora Cabanatuan. V říjnu 1942 zde bylo z původních 14 celkem 12 Čechů. Pavel Fuchs předtím zahynul během Bataanského pochodu smrti. Druhému z nich, Norbertu Schmelkesovi, se z pochodu podařilo uprchnout, a později pokračoval v partizánském boji. V lednu 1943 s Asterem v táboře pracovali Vařák, Hrdina a Hirsch – „Mimo to Gerbec, který zůstal v Manile a jako ostatní Češi v Manile nebyl internován, nám posílali různými tajnými cestami peníze.“

Hellships

Koncem války bylo rozhodnuto o převozu zdravějších vězňů na nucené práce do Japonska na tzv. hell ships, v otřesných podmínách na japonských transportních lodích. Jeho loď Oryoku Maru byla bombardována Američany, toto první bombardování však Jaroslav Hrdina přežil. Zahynul až krátce poté na japonské lodi Enoura Maru v tchajwanském přístavu Takao dne 9.1. 1945 spolu s dalšími více než 300 vězňi včetně celkem 4 Čechů. Na japonském seznamu mrtvých figurují jako Bzoch #403, Hrdina #404, Varak #405 a Volney #406.

Ostatky obětí byly původně uloženy v masovém hrobě nedaleko Kaohsiungu na Tchajwanu. Po válce byly ostatky převezeny do centra v Šanghaji a následně na Havaj. Ostatky Jaroslava Hrdiny tak s největší pravděpodobností leží v některém z dvaceti hromadných hrobů více než třista obětí bombardování Enoura Maru na vojenském hřbitově na Havaji.

Jeho paní se přestěhovala do USA, kde dosud žije jeho dcera Irena, vnučka Tamara a pravnuk McAlister.

Jaroslav Hrdina obdržel filipínská vyznamenání za obranu a za osvobození.