česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Firma Baťa na Filipínách za 2. světové války

První česká investice na Filipínách má význam nejen pro historický popis českého exportu ale díky angažovanosti většiny zaměstnanců při obraně Filipín, kdy část z nich také padla, i značný přesah do současnosti. Našim hrdinům z druhé světové války proto věnujeme i tuto vzpomínku.

Firma Baťa již v roce 1934 expedovala obuv na Filipíny prostřednictvím společnosti Baťa Shoe Co.Ltd., Singapore a o další dodávce existuje i záznam z roku 1938-1939. Rozhodnutí společnosti Baťa založit výrobu na Filipínách padlo pravděpodobně v únoru 1941. Protože firma Baťa byla v té době již pod německou kontrolou, továrna na Filipínách byla pojmenována po svých vedoucích pracovnících Gerbec-Hrdina Co. Limited, Philippines a obchody byly pojmenovány jako G&H Shoes.

Z novinového článku z roku 1937 se dovídáme, že Baťova prodejní společnost pro Dálný východ měla původně sídlo v Singapuru a v předcházejících letech zřídila několik desítek prodejen v různých východočínských a dalších asijských velkoměstech, kde zaměstnávala jako obchodvedoucí nejen domorodce, ale také několik Čechoslováků.

Dosud není zcela jasné, v jakém rozsahu firma Baťa na Filipínách působila. Různé zdroje zmiňují nejméně 2 obchody a výrobu. V archivu MZA píše jeden z pracovníků firmy Ondruššek, že prodejnu v Manile měl do 14.3.1939, kdy ji předal p. Leblochovi, který přijel z Hongkongu. On pak převzal prodejnu, kterou otevřel na třídě Avenida Rizal na rohu s ulicí Carriedo. Na této adrese později také vznikla kancelář vedení firmy. Dne 15.3. 1939 tam přijel také pan Hrdina ze Singaporu. Z informací o válečné spolupráci mezi šéfem pobočky Gerbecem a správcem konzulátu Schmelkesem je také zřejmé, že další obchod existoval i na tehdy honosné manilské třídě Escolta.

 
Bata Shoes Escolta Manila
Výroba a obchody s botami firmy Baťa byl první českou investicí v Manile. Protože firma byla za války pod německou kontrolou, vystupovala v Manile jako společnost Gerbec & Hrdina podle svých představitelů. Názvem G&H Shoes byly označeny i obchody, viz i malý nápis vpravo dole na této fotografii (nad podloubím).

 

Již 8. prosince 1941 byl bombardován Pearl Harbour a ve stejný den i Manila. Pracovníci firmy byly za války velmi aktivní v protijaponském odboji, ve kterém spatřovali možnost, jak oplatit okupaci své země nacistickým Německem. Téměř všichni pracovníci firmy Baťa se spolu s Čechoslováky z okruhu českého konzulátu a krajanů přihlásili do americké armády. V Manile zůstal tehdejší ředitel pobočky a známý baťovec Ludvík Gerbec, který firmu nadále vedl a spolu s ním i starší zaměstnanec Alfred Fischgrund.

Působení firmy Baťa na Filipínách skončilo pravděpodobně kolem konce 2. světové války poté, co část zaměstnanců padla ve válce (Jaroslav Hrdina), nebo byla vysvobozena s těžce poškozeným zdravím (ředitel pobočky Ludvík Gerbec). Obuv značky Baťa byla poté pravděpodobně do země dovážena až do roku 1948 z Kanady. Přesnou informaci o ukončení výroby však dosud nemáme k dispozici.

Zaměstnanci firmy Baťa na Filipínách

Podle „Seznamu zaměstnanců v zahraničí" uloženého ve fondu Baťa v Moravském zemském archivu lze zjistit, že do filipínské Manily bylo zpočátku vysláno nejméně 7 baťovských zaměstnanců, kteří zde pravděpodobně pobývali těsně před vypuknutím a někteří i v průběhu druhé světové války. Jeden zaměstnanec sem dorazil v roce 1938, ostatní až v letech 1939. Další čeští pracovníci najížděli do firmy z USA pravděpodobně v souvislosti se zakládáním továrny v letech 1940-1941. Některá jména se podařilo zjistit Moravskému zemskému archivu, další uvádí ve svých vzpomínkách baťovec Karel Aster a potomci dalších pracovníků.

V pobočce firmy Baťa na Filipínách tak působili přinejmenším tito pracovníci:

  • Aster, Karel - nákupce a obchodvedoucí. Koncem roku 1941 přešel do služeb americké armády. Vězněn Japonci na Filipínách, Tchajwanu a v Japonsku, kde se dočkal konce války. V roce 1961 se oženil s vdovou po vedoucím pobočky Ludvíku Gerbecovi. Jedná se o posledního dosud žijícího zaměstnance někdejší firmy Baťa na Filipínách.
  • Dančák, Karel - nar. 6. 5. 1920, u firmy od 1. 8. 1934 jako dělník, obuvník. Odjel 22. 8. 1937 do pobočky Baťa v Belcamp, USA jako instruktor obuvnických. V roce 1940 odcestoval na Filipíny. Koncem roku 1941 přešel do služeb americké armády. Vězněn v táboře v Kananatuanu, poté ve vězení Bilibid. Vysvobozen v roce 1945. Přestěhoval se do USA, kde pracoval ve firmě Baťa v Belcamp.
  • Fila - instruktor obuvnických
  • Fischgrund, Alfred - nar. 1. 10.1908, u firmy pracoval od 19. 9. 1927 jako kontrolor, prodavač. Odjel na Filipíny 19. 1. 1939 jako kontrolor, prodavač. Válku přežil v Manile.
  • Gerbec, Ludvík nar. 5. 6. 1912, u firmy od 12. 7. 1927, před odjezdem pracoval jako vedoucí kalkulačního oddělení v nizozemském Bestu. Dne 20. 7. 1939 odcestoval do pobočka firmy Baťa v Belcamp, USA, jako vedoucí společnosti. V roce 1940 spolu s manželkou Janou odcestoval na Filipíny. Byl vedoucím společnosti Baťa na Filipínách, resp. po něm pojmenované firmy Gerbec&Hrdina. Zůstal v Manile (tj. nepřešel do americké armády), byl však zatčen za podporu odboje, vězněn Japonci ve vězení Fort Santiago a Bilibid Prison. Věznění přežil s vážně poškozeným zdravím. Zemřel 31. 1. 1960 v USA.
  • Hermann, Bedřich (zvaný Fred) nar. 25. 1. 1916, u firmy od 21. 7. 1939, jako prodavač. Na Filipíny odjel 21. 12. 1939 jako prodavač. Koncem roku 1941 přešel do služeb americké armády. Za akci, při které spolu s dalšími Čechy pro podvyživenou armádu získali pod japonskou palbou rýžový mlýn, obdržel nejvyšší civilní ocenění USA - Medal of Freedom. Později byl zajat a vězněn ve vězení Bilibid. Pro špatný zdravotní stav netransportován do Japonska.
  • Hrdina, Jaroslav - nar. 19. 7. 1905, u firmy od 30. 11. 1931, jako rayionista. Odjel na Filipíny 27. 9. 1938 jako vedoucí prodejny, firma byla pojmenována po něm a Ludvíku Gerbecovi (Gerbec& Hrdina). Koncem roku 1941 přešel do služeb amerického ministerstva obrany. Přežil bombardování lodi Oryoku Maru, zahynul krátce poté na japonské lodi Enoura Maru v tchajwanském přístavu dne 9.1. 1945. Obdržel filipínská vyznamenání za obranu a za osvobození. Jeho paní se přestěhovala do USA.
  • Kovář, F. - vedoucí výroby s manželkou a 2 dětmi;
  • Křížová - šicí instruktorka;
  • Lebloch, Oldřich - (nar. 20. 1. 1914), u firmy od 8. 10. 1928, jako rayionista. Na Filipíny odjel 2. 1. 1939 jako vedoucí prodejny. Později měl odjet do indického Batanagaru.
  • Ondruššek Pavel (nar. 10. 3. 1908) u firmy od 28. 2. 1934, jako prodejce pneu. Odjel 12. 5. 1938 do Manily jako vedoucí prodejny. Výpověď dostal 30. 4. 1939.
  • Vařák, Josef (9.5.1917-9.1.1945) - u firmy od 4. 8. 1936 jako strojník. Odjel 1. 8. 1938 do Belcamp pracovat jako údržbář, instruktor. Koncem roku 1941 přešel do služeb americké armády. Přežil bombardování lodi Oryoku Maru, zahynul krátce poté na japonské lodi Enoura Maru v tchajwanském přístavu dne 9.1. 1945. Obdržel filipínská vyznamenání za obranu a za osvobození.
  • Volný Antonín (9.1.1896-9.1.1945) diplomat z Velvyslanectví ČSR v Tokiu. Koncem roku 1941 přešel v Manile spolu s dalšími baťovci do služeb americké armády. Během války pracoval pro americkou rozvědku na Filipínách, která využívala jeho znalosti japonštiny. Zajat. Byl znám svou aktivní pomocí dalším spoluvězněným. Přežil bombardování lodi Oryoku Maru, zahynul krátce poté na japonské lodi Enoura Maru v tchajwanském přístavu v den jeho narozenin 9.1. 1945. Obdržel filipínská vyznamenání za obranu a za osvobození.
  • Zajíc - instruktor obuvnických;
  • Zapletalová, Josefa pracovala ve firmě od 31. 7. 1904, jako dělnice v obuvnické dílně. Odjela 18. 8. 1939 do Belcamp jako šicí instruktorka. Vdala se za Josefa Vařáka a po jeho smrti ve válce za amerického vojáka. Spolu s dcerou se odstěhovala do USA.

Za zpracování rešerše pro Velvyslanectví ČR děkujeme panu řediteli Mgr. Davidovi Valůškovi a Renatě Řehové z Moravského zemského archivu ve Zlíně. Oceníme případné další informace o těchto osobnostech na adrese manila@embassy.mzv.cz

Vzpomínky Karla Astera

Působení firmy Baťa a jejích zaměstnanců na Filipínách přibližuje Karel Aster, který zachytil své vzpomínky z let 1941-1945. K. Aster (*1920) nastoupil do Zlína k firmě Baťa r. 1935. V únoru 1939 byl vyslán do USA, kde pracoval v New Yorku a pak v baťovské továrně v Belcampu. Odtud byl v únoru 1941 „poslán s malou skupinou pod vedením Ludvíka Gerbece založit továrnu a prodejny na Filipínách. Tam jsem pracoval až do začátku války jako nákupce a obchodvedoucí". V obsáhlém dopisu z 10. 11. 1945 pak K. Aster podrobně popisuje své osudy z válečného období od prosince 1941 do srpna 1945.

Když vypukla válka s Japonskem v roce 1941 všichni Češi jsme se dobrovolně přihlásili a 30. prosince, když Japonci byli před branami Manily, byli jsme povoláni a jeli jsme na Bataan – jižní cíp ostrova Luzon... Tam se stáhlo USA vojsko před obrovskými přesilami Japonců... Čechů nás na Bataan jelo 14 a z toh  bylo 5 baťovců… V mojí skupině byli samí baťovci – A. Volný, bývalý tajemník čsl. velvyslanectví v Tokiu…, Jar. Hrdina, spolupracovník fy. Gerbec a Hrdina v Manile, J. Varák, strojník z naší továrny, Karel Dančák, vedoucí spodkového oddělení a já.“

Aster pokračuje, že v dubnu 1942 se spolu s Hrdinou, Varákem a Dančákem dostali na ostrov Corregidor, kde 5. 5. po porážce Američanů padli do japonského zajetí. Byli přepraveni do Manily a pak do tábora Kananatuanu. V říjnu 1942 zde bylo 12 Čechů (předtím jeden zemřel a druhému se podařilo uniknout); Volný uměl japonsky a pracoval jako překladatel.

 
Karel Aster, poslední přeživší účastník Pochodu smrti z filipínského Bataanu

V lednu 1943 s Asterem v táboře pracovali Varák, Hrdina a Hirš – „Mimo to nám Gerbec, který zůstal v Manile a jako ostatní Češi v Manile nebyl internován, nám posílali různými tajnými cestami peníze.

V srpnu 1943 byl Aster spolu s Leo Hermannem a Otto Hiršem převeden do Las Pinas u Manily na stavbu letiště. Odtud byl počátkem října 1944 spolu s asi 2000 zajatci odvezen lodí (plavba trvala 39 dní) – přes Hong Kong – na Tchajvan, do tábora Shirakawa. Odtud byl koncem ledna 1945 převezen lodí Brazil Maru do Japonska na ostrov Kjúšú do uhelných dolů (březen 1945) nedaleko Nagasaki. 22. srpna 1945 se tu dočkal osvobození.

Přes Okinawu byl převezen 28. září 1945 do Manily a asi po týdnu byl propuštěn z vojenské služby. – „Jel jsem do Manily a z našich lidí jsem našel jen jednoho – Fischgrunda… Je to starý baťovec. Od něj jsem se dověděl, že Gerbec s rodinou jel do Ameriky a lidé z továrny také odjeli, že jsou v USA… Z těch, co s námi šli do Bataanu, se také někteří vrátili. Morávek, Dančák a H. Lenk byli vysvobozeni na Filipínách a mimo Lenka již také jeli do USA. Schmelkes, který s námi šel na Bataan po pádu utekl, žil chvíli v Manile na svobodě. Později, když se Japonci o něm dověděli, unikl do džungle, cestoval z ostrovu na ostrov až na Mindanao, přidal se k jedné jednotce guerillas a byl později povýšen na poručíka. Také již odjel do Ameriky. Fuchs, Volný, Vařák, Hrdina, F. Lenk, L. Hermann a Bžoch byli zabiti při transportu do Japonska… S firmou mám spojení a bude pro mne místo…“

Z Asterova svědectví lze vyrozumět, že vedoucím baťovského podniku v Manile byl Gerbec, jenž v Manile pobýval od r. 1941 asi do r. 1945. Manila byla na konci války bombardována Američany a během bojů s Japonci byla jedním z nejzničenějších měst světa, podobně jako například Rotterdam či Drážďany. Město téměř zmizelo z povrchu země.

Vzpomínky Karla Astera pro ZÚ ČR v Manile připravil Dr. Zdeněk Pokluda, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.

Zpracoval: Jan Vytopil