Krajané v Mexiku
V Mexiku žije podle odhadů přes 500 krajanů. První Češi se dostali do Mexika před více než 300 lety jako jezuitští misionáři. V roce 1678 odjel do Mexika jezuita Šimon Borohradský původem z Polné, absolvent olomoucké univerzity. Proslavil se tam stavbou vodního díla, jež zachránilo hlavní město Mexico City před každoročními ničivými záplavami. Mezi divokými mexickými Indiány působili např. jezuita Adam Gilg-Jílek z Rýmařova, Jiří Hostinský z Klobouk či Josef Neumann z Prahy a mnozí další.
Historie
V Mexiku žije podle odhadů přes 500 krajanů. První Češi se dostali do Mexika před více než 300 lety jako jezuitští misionáři. V roce 1678 odjel do Mexika jezuita Šimon Borohradský původem z Polné, absolvent olomoucké univerzity. Proslavil se tam stavbou vodního díla, jež zachránilo hlavní město Mexico City před každoročními ničivými záplavami. Mezi divokými mexickými Indiány působili např. jezuita Adam Gilg-Jílek z Rýmařova, Jiří Hostinský z Klobouk či Josef Neumann z Prahy a mnozí další, po nichž tu zůstaly stopy.
Jinou proslulou skupinou byli botanikové. Jedním z prvních byl Tadeáš Haenke, jehož mexické sbírky jsou v Národním muzeu v Praze, nebo kustod téhož muzea Joseph August Corda. Nejslavnější byl však pobyt Benedikta Roezla, který se významně zasloužil o rozvoj mexické rostlinářské výroby pro textilní průmysl a za mexické revoluce dokonce bránil přístav Santecomapán před vyloděním francouzského vojska. Jedna z hlavních tříd v tomto městě nese dodnes jeho jméno. Pro město Mexico City vypracoval později projekt městských sadů, jež se staly základem zelené architektury města.
Nejvíce Čechů, a to asi tisícovka, se dostalo do Mexika s vojenskou výpravou Maxmiliána Habsburského proti mexické revoluci. Po Maxmiliánově popravě v roce 1867 se většina krajanů vrátila domů, mnozí se však přidali na stranu revoluce. V Mexiku po nich zůstaly zlidovělé české písně i některé hmotné doklady.
Do Mexika se dostali i mnozí čeští cestovatelé a světoběžníci. Patřil k nim "pražský hrabě" Frederick de Waldeck, který proslul vydáním první opravdové knihy o mayské archeologii vůbec, doplněné jeho vlastními kresbami památek. Války o Texas se na straně USA účastnil světoběžník Čeněk Paclt, v zemi pobýval malíř Bohuslav Kroupa. Ve dvacátém století byly nejznámější výpravy Vojtěcha Friče, který v Mexiku sbíral kaktusy obsahující neznámé alkaloidy a psal o jejich narkotických účincích. Patrně tak inspiroval vandalské výpravy českých "turistů", zatčených v roce 1996 v Mexiku za nezákonný sběr chráněnýcxh kaktusů.
Za války pobýval v Mexiku "zuřivý reportér" Egon Ervín Kisch, jehož kniha Objevy v Mexiku dodnes nepostrádá na zajímavosti. Už méně se to dá říci o knize reportáží Mexiko je v Americe, jejímž autorem byl spisovatel Norbert Frýd. K mimořádně dobrým znalcům Mexika patří u nás vědci - odborníci na indiánskou problematiku, zvláště Václav Šolc (např. Indiánským Mexikem) nebo Miloslav Stingl (např. Tajemství indiánských pyramid). K nejnovějším styčným bodům našich dějin patří např. přejmenování mexického městečka San Jerónimo na Lidice. V mexickém Muzeu antropologie nechybí zmínka o českém antropologovi a amerikanistovi A. Hrdličkovi. Podobně v tamním Muzeu kultur je expozice naší republiky. V paměti dosud máme též Olympijské hry z roku 1968, na nichž naše sportovní výprava získala mimořádné úspěchy.
Po českém prezidentovi Tomáši Garriguovi Masarykovi, který měl úzké kontakty s tehdejším mexickým prezidentem Lázaro Cárdenasem, je pojmenována jedna z nejkrásnějších tříd mexického hlavního města. Masarykova třída je jednou z nejvýznamnějších tříd v hlavním městě Mexika. Toto pojmenování získala v červnu 1936. Do té doby se jmenovala Calzada de los Morales. V roce 1990, u příležitosti 140. výročí narození TGM, byla na Masarykově třídě slavnostně odhalena pamětní deska. Další deska byla odhalena v roce 1999 s pojmenováním nového Masarykova náměstí. Socha TGM byla odhalena na čestném místě Masarykovy třídy k 150. výročí narození prvního čs. prezidenta v roce 2000. Velvyslanectví odhalilo v hlavním městě i Masarykovu bustu v obchodním středisku Plaza Masaryk.
V Mexiku nedošlo k zásadnímu rozdělení Čechů a Slováků, takže se scházejí ke společným akcím. Iniciativa Čechů je však zřetelná. Patří k nim mexičtí potomjci původních českých osadníků možná ještě z dob Maxmiliánova vojenského tažení, kteří si na své předky již téměř nepamatují. Četní jsou potomci meziválečných českých emigrantů, i poválečné "únorové" emigrace. Jelikož později Mexiko neudělovalo politický azyl občanům socialistických zemí, mohly sem legáldně přijít jen osoby, které se provdaly za Mexičana či Mexičanku.
Organizování místní české a slovenské menšiny začalo až po změně politické situace ve staré vlasti po roce 1989. Byla založena Asociace Čechů a Slováků T.G. Masaryk, jejíž název má symbolizovat moderně pojaté vlastenectví i jeho citové a morální hodnoty.
Ivo Barteček: Z latinskoamerických reportáží Egona Erwina Kische: Čehy a Mexiko
E.E.Kisch napsal: "V Mexiku jsem se setkal s mnohými mými kolegy - spisovateli ze všech zemí - z emigrovavších spisovatelů mezinárodního věhlasu nalezla téměř jedna čtvrtina azyl v Mexiku."
Do Mexika odjel v říjnu 1940 (a žil tam do roku 1946) po neúspěšném jednání se severoamerickými úřadya po marné snaze zasáhnout do antifašistického západu z Evropy bližší Velké Británie. Vedle kladného postoje mexické vlády k politické imigraci, včetně levicově smýšlejících intelektuálů, existovalo v zemi antifašistické publikum.
Léta strávená v Mexiku můžeme pokládat za vyvrcholení Kischovy celoživotní literární a společenské angažovanosti. Zasloužil se o spoluoživení práce československé kolonie v Mexiku a nemálo vykonal pro samostnou popularizaci Československa.
"Můj otec a má matka se narodili v Praze, žili tam, zemřeli a jsou tu pochováni. Nikdy je nenapadlo, že jeden z jejich synů bude odříkávat modlitby za mrtvé ve skupině Indiánů, ve stínu Pachuckých hor. Mí rodiče, kteří strávili život v Praze, v Melantrichové, v domě "U dvou zlatých medvídků", netušili, že jejich synové budou jednou vyhnáni z tohoto domu, jeden do Mexika, druhý do Indie a Číny (MUDr. Bedřich Kisch - pozn. IB), a dva, kteří nemohli utéci před hitlerovským terorem, do neznámých míst nepředstavitelných hrůz, do smrti."
Objevy v Mexiku patří k autorovým nejlepším dílům.
"Kdykoli jsme přednášel za emigrace o Československu, četní mexičtí přátelé vyslovili podiv nad tím, jak nápadně stejné osudy v dějinách má jejich a naše země. A opravdu je tomu tak! V obou zemích totiž zničili kdysi Habsburkové odvěkou svobodu a nezávislost - v Mexiku právě sto let před Bílou horou. A právě sto let po odboji proti porobitelům v Mexiku začal náš odboj, takže u nás i v Mexiku trvala habsburská nadvláda právě tři sta let."
Své poznatky k historii česko-mexických vztahů shrnul Kisch ve stati Mexiko und Böhmen. Reportáž, která je po studiích Vlastimila Kybala jedním z prvých pokusů o osvětlení vzájemných relací, byla ve své německé verzi zveřejněna 1. ssrpna 1944 v periodiku Demokratische Post (México) a mexickému čtenáři zpřístupněna pod názvem Analogías y relaciones entre Mexico y Checoslovaquia ve vládním listu El National 22. října 1945.
"...na naleziště stříbra byly obě země nadmíru bohatké. Stříbrné mince z Jáchymova, nazývané v Čechách "jáchymovskými tolary", stručně "tolary" či "dolary", byly a jsou z části do dnešního dne měnou v Evropě, Africe a severní Americe, obdobně jako si mexické stříbrné peso podrobilo Dálný východ, především Čínu."
"Dobyvatelé, kteří se setkávali v mexických dolech s nejprimitivnějšími poměry, povolávali české a moravské horníky, aby modernizovali těžbu. Ještě v devatenáctém století se pozastavoval Alexander von Humboldt nad podobností báňských postupů Mexika a Čech. Humboldt, který poznal obě země,neustále srovnával mexickou kotlinu obklopenou pověstmi opředenými horami s českou zemí, která je rovněž zcela uzavřena obdobnou přírodní ochrannou hradbou."
S manželi Kischovými odjel v říjnu 1940 do Mexika také Andrké Simone. Byť mexická činnost André Simona byla vázána především na početnější a agilnější německou antifašistickou kolonii a německé publikum v zemi, vystupoval v průběhu svého mexického pobytu jako československý občan a nemálo vykonal pro popularizaci Československa a československého antifašistického exilu v Novém světě. André Simone se jako člen Československo-mexické asociace (Asociación checoslovaco-mexicana) podílel na ustavení a profilaci tiskového orgánu československé kolonie v Mexiku - El Checoslovaco en Mexico.
Aktivním vystupováním československého exilu v Mexiku v letech druhé světové války bylo dosaženo sepětí s mexickou veřejností a prostřednictvím československých antifašistů, reprezentovaných spoluobčany německé národnosti, především André Simonem, E.E. Kischem a Lenkou Reinerovou, se nepočetná československá kolonie zapojila do antifašistické aktivity exilu středoevropského či obecně evropského. Vedle popularizace Československa v Latinské Americe, o níž se v předválečné etapě výrazně zasloužil diplomat a historik Vlastimil Kybal (velvyslanec v Mexiku ve druhé polovině let třicátých), se tito intelektuálové zasloužili jak mezi Čechy, Slováky a Němci, tak mezi Mexičany-Latinoameričany o zprostředkování úplnějšího obrazu světového konfliktu.
Po skončení války usilovali exulanti o návrat do Evropy. André Simone odjíždí se svou ženou a manželi Kischovými v polovině února 1946 za spontánního zájmu mexických a středoevropských přátel. Po krátkých pobytech v New Yorku, Londýně a Frankfurtu nad Mohanem je Praha opětovně uvítala 21. března 1946.
Velvyslanec Spojených států mexických v Praze v polovině 80. loet, literát a publicista Sergio Pitol, nám svým románem El desfile del amor, vydaným roku 1984 v Barceloně, podává nejméně dvojí svědectví živoucího vztahu minulosti a přítomnosti, sepětí středoevropských a mexických osudů. Román, jenž byl autorem rozepsán v Praze koncem roku 1983, evokuje osudy středoevropského exilu v Mexiku.