ILO rovněž poskytuje technickou pomoc v oblasti sociální politiky, administrativy a školení pracovní síly; podporuje spolupráci organizací a zemědělský průmysl; sestavuje statistiky práce a provádí výzkum sociálních problémů na úrovni mezinárodní soutěže, nezaměstnanosti a podzaměstnanosti, vztahu práce a průmyslu, technologické změny (včetně automatizace) a pomáhá chránit práva mezinárodních migrantů.

Deklarace ILO o základních principech a právech v práci, přijatá na 86. Mezinárodní konferenci práce v r. 1998, vyhlásila soubor osmi nejdůležitějších úmluv ze čtyř základních oblastí tzv.: Základní pracovní standardy.

• Úmluva č. 87 z r. 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se
• Úmluva č. 98 z r. 1949 o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat
• Úmluva č. 29 z r. 1930 o nucené práci
• Úmluva č. 105 z r. 1957 o odstranění nucené práce
• Úmluva č. 138 z r. 1973 o minimálním věku
• Úmluva č. 182 z r. 1999 o nejhorších formách dětské práce
• Úmluva č. 100 z r. 1951 o rovnosti v odměňování
• Úmluva č. 111 z r. 1958 o diskriminaci v zaměstnání a povolání

ILO je jedinečná svou tripartitní strukturou. 185 členských států je zastoupeno nejen delegáty svých vlád, ale také delegáty reprezentujících zaměstnavatele a zaměstnance. V roce 1969 získala za svou činnost Nobelovu cenu za mír.