Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) je významnou organizací kooperativní bezpečnosti, součástí euro-atlantické bezpečnostní architektury a regionálním bezpečnostním ujednáním dle hlavy VIII Charty OSN. Členskou základnu OBSE tvoří 56 států z Evropy, Kavkazu, Střední Asie a Severní Ameriky, které spolupracují se středomořskými a asijskými partnery. Lze ji proto oprávněně označit za největší existující regionální bezpečnostní organizaci.

OBSE je primárním nástrojem pro včasné varování, prevenci konfliktů, zvládání krizí a postkonfliktní rekonstrukci a rehabilitaci. V průběhu své existence se vyvinula ve fórum pro politický dialog, který se zaměřuje na otázky bezpečnosti a stability nejen z politicko-bezpečnostní stránky, ale také z pohledu lidskoprávního a ekonomicko-environmentálního. OBSE se zabývá se celou řadou bezpečnostních otázek, vč. kontroly zbraní a preventivní diplomacie, vytváření a prosazování opatření na budování důvěry a bezpečnosti, dále se věnuje lidským právům, pozorování voleb a ekonomické a environmentální bezpečností. Prostřednictvím svých polních misí a dalších institucí poskytuje OBSE řadě zemí zj. na Balkáně, Kavkaze a ve Střední Asii podporu při budování a rozvoji demokracie a právního státu.

Historie

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) byla tvořena systémem mezinárodních jednání a smluv, které měly za cíl zajisitit mír a prohloubit spolupráci mezi evropskými státy. Roku 1966 státy Varšavské smlouvy iniciovaly úsilí o svolání KBSE. První ze série jednání byla přípravná konference v Helsinkách v listopadu 1972, které se účastnili diplomatičtí zastupitelé. Následná konference ministrů zahraničních věcí v Helsinkách byla uskutečněna v červenci 1973 a odstartovala vlastní proces jednání, byla stanovena pevná pravidla pro proces KBSE. Od září do června 1975 následovala konference expertů v Ženevě.

V období od července 1975 probíhala jednání o podobě Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Tento dokument byl 1. srpna 1975 v Helsinkách podepsán nejvyššími představiteli 33 evropských států, Kanady a USA, čímž skončila nejdůležitější fáze procesu KBSE.

Proces KBSE pokračoval následnými schůzkami v Bělehradě (4.října 1977 - 8. března 1978), v Madridě (11. listopadu 1980 - 9. září 1983) a ve Vídni (4. listopadu 1986 - 19. ledna 1989).

Celý systém konferencí KBSE a výsledek procesu jednání znamenal posílení stability v Evropě rozdělené geopoliticky na západní a východní blok. KBSE jako taková znamenala významný mezník ve vývoji tudené války, a to nejen v Evropě a ve Středozemním moři. Vliv KBSE zasáhl i do vnitropolitické situace zúčastněných států, v Československu byla produktem odezvy KBSE např. Charta 77.

V souvislosti s kolapsem komunistických režimů ve státech východního bloku byla patrná potřeba změn i v rámci KBSE. Dne 21. listopadu 1990 byla podepsána Pařížská smlouva, která započala s proměnou KBSE, která byla ukončena dne 1. ledna 1995 transformací KBSE na Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Negociační a rozhodovací orgány

OBSE má řadu orgánů, které projednávají otázky společného zájmu účastnických států a přijímají rozhodnutí, která jsou politicky závazná pro účastnické státy Organizace. Rozhodnutí jsou přijímána konsensem (nehlasuje se), tj. za absence jakýchkoli námitek ze strany kteréhokoli účastnického státu OBSE. Tento princip reflektuje kooperativní přístup Organizace k bezpečnosti a také fakt, že všechny účastnické státy OBSE mají rovné postavení.

Summit: je periodická schůzka hlav států nebo předsedů vlád účastnických států OBSE. Přijímá rozhodnutí na nejvyšší politické úrovni, ustanovuje principy a poskytuje základní orientaci a směřování činnosti Organizace. Od svého založení v roce 1975 (tehdy ještě nazývána Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě - KBSE) se do současné doby konalo celkem 6 summitů KBSE/OBSE (Helsinki 1975, Paříž 1990, Helsinki 1992, Budapešť 1994, Lisabon 1996, Istanbul 1999).

Ministerská rada (MR): je druhým nevyšším rozhodovacím orgánem, jehož členy jsou ministři zahraničních věcí účastnických států OBSE. Schází se jednou ročně, zpravidla na konci kalendářního roku (odpovídá konci ročního mandátu předsedající země). V roce, kdy se koná summit OBSE, se MR obvykle neschází. MR projednává relevantní otázky OBSE, reviduje a hodnotí její aktivity a přijímá příslušná rozhodnutí.

Vysoká rada (VR): byla zřízena jako přípravný, implementační a rozhodovací orgán pro účely setkávání politických ředitelů Ministerstev zahraničních věcí k přípravné práci a implementaci rozhodnutí MR. Od roku 1997 postupně přecházela stále větší část její práce na Stálou radu, až byla VR rozhodnutím MR v roce 2006 zcela zrušena. V současnosti se političtí ředitelé účastnických států scházejí např. v rámci tzv. Posílené Stálé rady, zpravidla 1x ročně či podle potřeby.

Stálá rada (SR): je pravidelný politický konzultační a rozhodovací orgán projednávající všechny otázky související s OBSE. Je zodpovědný za každodenní běžnou agendu OBSE. Jejími členy jsou stálí představitelé účastnických států OBSE (diplomaté v hodnosti velvyslance). Schází se zpravidla 1x týdně (či častěji dle potřeby) v kongresovém centru paláce Hofburg ve Vídni.

Fórum pro bezpečnost a spolupráci (FBS): je jednací, konzultační a rozhodovací orgán zastoupený stálými představiteli účastnických států OBSE. FBS se zaměřuje především na následující oblasti: a) jednání o kontrole zbrojení, odzbrojení a budování důvěry a bezpečnosti, b) spolupráci v otázkách bezpečnosti, c) další snižování rizik konfliktů a d) implementaci dohodnutých opatření. Schází se 1x týdně v kongresovém centru paláce Hofburg.

Operační struktura a instituce OBSE

I. Úřadující předseda OBSE (CiO)

Úlohu CiO přebírá ministr zahraničních věcí dané předsednické země. Jeho úkolem je koordinace rozhodovacího procesu Organizace a veškerých jejích aktuálních aktivit. Je tudíž zodpovědný za vytváření agendy a organizování činnosti jednacích a rozhodovacích orgánů OBSE. Z titulu své funkce předsedá schůzkám MR.

CiO funguje na bázi rotačního principu a mění se jednou ročně. Rozhodnutí o přidělení funkce předsednické země přijímá na základě konsensu MR, a to zpravidla dva roky před převzetím předsednické role.

ČR plnila úlohu předsednické země OBSE v roce 1992, tehdy ještě jako Česká a Slovenská Federativní Republika.

Seznam úřadujících předsedů:

2009: Dora Bakoyannis (Řecko)

2008: Alexander Stubb (Finsko)

2007:Miguel Ángel Moratinos Cuyaubé (Španělsko)

2006: Karel De Gucht (Belgie)

2005: Dimitrij Rupel (Slovinsko)

2004: Solomon Passy (Bulharsko)

2003: Jaap de Hoop Scheffer, později Bernard Rudolf Bot (Nizozemsko)

2002: Jaime Gama, později Antonio Martins da Cruz (Portugalsko)

2001: Mircea Dan Geoana (Rumunsko)

2000: Wolfgang Schüssel, později Benita Ferrero-Waldner (Rakousko)

1999: Knut Vollebaek (Norsko)

1998: Bronislaw Geremek (Polsko)

1997: Niels Helveg Petersen (Dánsko)

1996: Flavio Cotti (Švýcarsko)

1995: Lászlo Kovacs (Maďarsko)

1994: Beniamino Andreatta, později Antonio Martino (Itálie)

1993: Margaretha af Ugglas (Švédsko)

1992: Jiří Dienstbier, později Josef Moravčík (Československo)

1991: Hans-Dietrich Genscher (Německo)

II. Sekretariát a Instituce OBSE

Stálý sekretariát Organizace včetně jejího generálního tajemníka sídlí ve Vídni.

Podrobné informace o struktuře Sekretariátu a o jednotlivých Institucích naleznete na internetové stránce OBSE (http://www.osce.org/about/13509.html).

III. Polní aktivity OBSE (http://www.osce.org/about/13510.html)

Polní aktivity (polní mise) OBSE představují hlavní nástroj pro dlouhodobou prevenci konfliktů, zvládání krizí a postkonfliktní obnovu v jejím regionu. Mandáty, personální a materiální vybavení a aktivity jednotlivých misí se liší podle stávajících požadavků a podmínek hostitelské země.

V současné době mise a jiné polní aktivity OBSE fungují v následujících zemích: Albánii, Arménii, Ázerbajdžánu, Bělorusku, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Gruzii, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Srbsku, v Kosovu, Černé Hoře, bývalé Jugoslávské republice Makedonii, Moldavsku, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a na Ukrajině.

Vedle polních aktivit využívá OBSE dalších instrumentů, jako např. zjišťovací a zpravodajské mise, nebo osobní či zvláštní představitele CiO.

IV. Rozpočet OBSE

Pravidelné aktivity OBSE a jejích institucí jsou hrazeny z příspěvků účastnických států do jednotného rozpočtu Organizace ( Unified Budget) podle příspěvkových škál. Vzhledem ke svému zaměření plyne největší část rozpočtu na činnost misí a polních aktivit OBSE.

S tím, jak OBSE v posledních 10 letech rozvíjela své operační aktivity, vrostl rozpočet z cca 21 mil. € v roce 1994 na přibližně 170 mil. € v roce 2006. Výše rozpočtu Organizace je v posledních 4 letech udržována na přibližně stejné úrovni, přičemž Organizace usiluje cestou dlouhodobého reformního procesu jak o zvýšení hospodárnosti, tak o zvýšení výkonnosti a efektivity své práce.