česky  english 

rozšířené vyhledávání

Mezinárodní režimy kontroly exportu a účast ČR

Mezinárodní kontrolní režimy (MKR) zahrnují pět mezinárodních uskupení sdružujících přibližně čtyřicet převážně průmyslově vyspělých států světa. Jsou to Wassenaarské ujednání (Wassenaar Arrangement, WA), Australská skupina (Australia Group, AG), Kontrolní režim raketových technologií (Missile Technology Control Regime, MTCR), Skupina jaderných dodavatelů (Nuclear Suppliers Group, NSG) a Zanggerův výbor (Zangger Committe, ZC). Činnost Kontrolního režimu raketových technologií svými aktivitami podporuje Mezinárodní (neboli Haagský) kodex proti šíření balistických raket (Hague Code of Conduct Against Ballistic Missile Proliferation, HCoC). Česká republika je členem všech pěti režimů i HCoC.

Cílem těchto režimů je eliminovat bezpečnostní rizika vyplývající zejména z možného šíření zbraní hromadného šíření (ZHN)  a zboží  dvojího použití, z nadměrného hromadění konvenčních zbraní  v jednotlivých zemích či regionech, a ze zneužití zbraní (včetně ZHN) pro teroristické účely. Základem činnosti MKR je vytvoření přísného vývozního režimu podle společných zásad a procedurálních pravidel, zpracovaných do národních legislativ a celních opatření. MKR jsou zaměřeny proti šíření jaderných zbraní (Skupina jaderných dodavatelů a Zanggerův výbor), chemických a biologických zbraní (Australská skupina), řízených střel a jejich raketových nosičů ZHN (Kontrolní režim raketových technologií) a hromadění konvenčních zbraní (Wassenaarské ujednání). 

Činnost většiny mezinárodních kontrolních režimů cílí především na důsledné plnění závazků účastnických zemí vyplývajících z právně závazných mezinárodních smluv OSN týkajících se zákazu a/nebo nešíření ZHN. V tomto smyslu mezinárodní kontrolní režimy efektivně doplňují a posilují systém OSN.

Činnost mezinárodních kontrolních režimů významně ovlivnilo přijetí rezoluce RB OSN č. 1540 (2004) k nešíření zbraní hromadného ničení. Všechny kontrolní režimy tuto rezoluci plně podpořily a k implementaci jejích opatření zintenzivnily diskuse zejména o kontrole tranzitu, překládky, překupnictví a o pomoci neúčastnickým zemím MKR při naplňování požadavků rezoluce. V jednotlivých MKR neustále pokračují práce technických expertů a expertních skupin na aktualizaci seznamů kontrolovaných položek. Četnými kontakty s nečlenskými státy mezinárodní kontrolní režimy rovněž usilují o posílení kontroly exportu v těchto zemích.

Na Vídeň je vázána činnost Wassenaarského ujednání, Skupiny jaderných dodavatelů, Zanggerova výboru a Haagského kodexu proti šíření balistických raket:

1)     Wassenaarské ujednání (Wassenaar Arrangement; WA)

WA bylo založeno v r. 1996 a ČR patří mezi zakládající státy. Je to jediný kontrolní režim, který se zaměřuje na kontrolu pohybu konvenčních zbraní a souvisejících položek dvojího užití, a má ze všech kontrolních režimů nejširší předmět své činnosti. Ten je definován 1) seznamem vojenského materiálu (pokrývající konvenční vojenský materiál) a 2) seznamem zboží dvojího užití technologií (jenž pokrývá položky, které nejsou zahrnuty do kontrolních listů ostatních kontrolních režimů). Podstatou činnosti WA je mezinárodní výměna informací o obecných aspektech mezinárodního obchodu se strategickým zbožím, mezi něž patří globální trendy obchodu se zbraněmi, bezpečnostní situace v určitých regionech, případně nákupní aktivity, projekty či firmy vzbuzující podezření z nelegálních transakcí apod., a dále specifická výměna informací o konkrétních převodech vyjmenovaných položek či zamítnutých licencích vůči zemím mimo WA. Ujednání sdružuje účastnické státy (42) - významné výrobce a exportéry zbraní za účelem posilování transparentnosti a zvyšování odpovědnosti v mezinárodním obchodu s uvedenými položkami s cílem předcházet destabilizujícímu hromadění konvenčních zbraní a vyloučit situace, kdy by se zbraně nebo sledované položky dostaly do rukou nepovolaných subjektů.

2)     Skupina jaderných dodavatelů (Nuclear Suppliers Group, NSG)

NSG byla založena r. 1974 (v reakci na indický jaderný test) a je nesmluvním ujednáním, které usiluje o posílení kontroly nešíření jaderných zbraní, zakotvené ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Všechny účastnické státy, včetně České republiky, uplatňují společné zásady (NSG Guidelines), jejichž cílem je zajistit, aby obchod v jaderné oblasti pro mírové účely nepřispíval k proliferaci jaderných materiálů a technologií a jejich zneužití ve vojenských jaderných programech. K tomuto účelu byly vytvořeny seznamy kontrolovaných položek,  jejichž aktualizované znění pravidelně publikuje Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA). Snaha o posilování významu NSG souvisí mj. s hrozbou jaderného terorismu a s porušováním NPT některými státy. NSG úzce spolupracuje se Zanggerovým výborem, jehož předseda se spolu s Evropskou komisí účastní jednání NSG jako pozorovatel. V současné době má NSG 48 členských zemí a Evropská komise má status pozorovatele.

3)     Zanggerův výbor (Zangger Committe, ZC)

ZC (pojmenován podle jména prvního předsedy) je stejně jako NSG zaměřen na kontrolu exportu položek zneužitelných při výrobě jaderných zbraní. Byl založen státy vyrábějícími a exportujícími jaderné položky r. 1971 v souladu s čl. III, odst. 2 Smlouvy o nešíření (NPT), který požaduje aplikaci záruk Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) na jaderné exporty. ZC formou seznamu (tzv. Trigger List), jehož aktualizovanou verzi periodicky publikuje Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA), definuje uvedená zařízení a materiály s ohledem na jejich možné zneužití k získávání štěpného materiálu jako základní komponenty pro výrobu jaderných výbušných zařízení a na základě tohoto seznamu kontroluje jejich vývoz a další převody. Tento kontrolní režim je jediným ze stávajících režimů, jehož existence je uznávána rozvojovými zeměmi, protože  jeho právní základ je odvozený od  NPT. ZC napomáhá zamezení zneužití jaderných položek pro vojenské jaderné programy a přispívá tím k naplnění cílů nešíření. V současné době má Zanggerův výbor 39 členských zemí a Evropská komise má status pozorovatele.

4)     Haagský kodex nešíření balistických raket (Hague Code of Conduct Against Ballistic Missile Proliferation, HCoC)

HCoC vznikl v r. 2002 procesem mimo OSN podporovaným EU. ČR patří mezi jeho zakládající státy. Obdobně jako MTCR usiluje HCoC o omezení přístupu zemí k balistickým raketám schopným přepravovat zbraně hromadného ničení a k příslušným technologiím. Kodex nezakazuje mírové využívání vesmíru, balistické technologie ani rakety, ale vyzývá k zodpovědnosti při jejich výrobě, testování, používání a vývozu a k redukci počtu vlastněných raket. Státy mohou rovněž na základě dobrovolného rozhodnutí zvát na své raketové základny mezinárodní pozorovatele. Text Haagského kodexu i jeho aktivity jsou ve srovnání s MTCR volnější (HCoC např. na rozdíl od MTCR nestanoví žádné standardy národních kontrolních režimů signatářů). Má však daleko větší počet členů než MTCR. K prioritám činnosti HCoC patří vedle všeobecného přistoupení ke Kodexu rovněž prohlubování kontaktů s nečleny a zlepšování implementace HCoC. Státy HCoC se dobrovolně zavazují svým podpisem k aplikaci opatření na posilování důvěry, včetně poskytování notifikací o plánovaných startech balistických raket a kosmických těles (tzv. PLNs - Pre-Launch Notifications) a zkušebních letech, včetně každoročního národního hlášení o všech těchto aktivitách za uplynulý rok. Kontaktním místem pro Haagský kodex je rakouské ministerstvo zahraničních věcí. Jeho oficiální název je Immediate Central Contact – ICC. ICC informuje zpětně všechny členské země především o zaslaných výročních hlášeních členských zemí a také o notifikacích o plánovaných startech kosmických těles. Členství v Haagském kodexu je dobrovolné a otevřené pro všechny státy bez omezení. V současné době má 143 členských zemí, včetně České republiky.