Od železniční zastávky Valjuki jej čekal jedenáctidenní pěší pochod na frontu, na vzdálenost 350 kilometrů. Do Charkova dorazili českoslovenští vojáci 1. března 1943. Již v noci na 2. března 1943 byl prapor odeslán z Charkova na záložní obranné postavení na řece Mža, jižně od města. Pravé křídlo praporu v Mirgorodu obsadila 3. rota, levé křídlo v Arťuchovce obsadila 2. rota a vysunuté postavení uprostřed sestavy, v obci Sokolovo na jižním břehu řeky Mža, obsadila zesílená 1. rota, pod velením nadporučíka Otakara Jaroše, posílená jednou četou 2. roty.  

Protivníkem československých vojáků 1. polního praporu byla německá bojová skupina 6. tankové divize, která 8. března 1943 zahájila systematický útok na Sokolovo. Soustředěnému náporu byť zeslabené tankové divize nemohla zesílená 1. rota čelit delší dobu. Přesto obec Němci obsadili až po úporných bojích dům od domu. Nadporučík Otakar Jaroš, padl okolo páté hodiny odpolední v centru Sokolova. Večer a v noci se zbytky čs. obránců Sokolova stáhly na severní břeh Mži. Počátek tání, po kterém se řeka Mža stala od 8. března 1943 nepřekonatelnou protitankovou překážkou, uchránil 1. polní prapor od naprostého zničení.  

Ještě 9. března 1943 na Sokolovo zaútočily 2. a 3. rota, ovšem proti několikanásobně německé převaze neměly šanci a musely ustoupit za Mžu. O osudu bitvy o Charkov však již bylo rozhodnuto. Několik kilometrů dále na západ získal Tankový sbor SS přechody přes Mžu a 14. března 1943 vstoupil do Charkova. Československý 1. polní prapor musel před hrozícím obklíčením 13. března 1943 ustoupit do týlu, za řeku Severní Doněc do obce Veseloje, kde byl umístěn k nutnému odpočinku.  

Za obranu Sokolova byl poručík Otakar Jaroš, velitel zesílené 1. roty československého 1. polního praporu,  posmrtně povýšen do hodnosti kapitána, a jako první cizinec za druhé světové války obdržel in memoriam titul Hrdina SSSR. 

 

Otakar Jaroš (1. 8. 1912 – 8. 3. 1943) 

Otakar Jaroš patřil k nejvýznamnějším osobnostem čs. zahraničního odboje a jeho jméno bylo známé ihned po osvobození republiky. Již v listopadu 1945 byl jednomu z útvarů spojovacího vojska udělen čestný název Spojovací pluk 1. hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše, jeho jméno nesly mnohé další útvary, vojenská učiliště, kasárna apod. 

Již během války byl zkreslován charakter čs. domácího a zahraničního odboje. Jedinou vůdčí silou měla být komunistická strana a mnozí čelní představitelé odboje byli líčeni jako zapálení komunisté nebo její aktivní sympatizanti. Komunistická propaganda zneužila také památku Otakara Jaroše. Otakar Jaroš však byl zastáncem ideálů první republiky. Významně se podílel na výcviku naší jednotky v Buzuluku, ostře však vystupoval proti politizaci jednotky.