Budapešť souhlasila, přestože její generální štáb nebyl na akci připraven a musel improvizovat. Útok začal u Mukačeva již 14. března v ranních hodinách s plánovaným využitím dopadu připravovaného vyhlášení samostatného Slovenska. 

Jednotky části československé 12. divize na polovičních mírových stavech a jí podřízené dva pohraniční prapory Stráže obrany státu, pod velením bývalého ruského legionáře generála Olega Svátka, se však nedaly zaskočit a maďarské přesile se postavily na houževnatý odpor! Zcela izolovány se po čtyři dny houževnatě bránily proti mnohonásobné přesile a v boji o čest, kdy byli němečtí okupanti již dávno v Praze, se Svátkovi muži probojovali na Slovensko a do Rumunska. Tyto dnes již zapomenuté boje jsou však stále důkazem o kvalitě výcviku a vysoké morálce československých vojáků v letech 1938–1939. 

 

 

Hrdina SSSR ze stalinského gulagu 

Když maďarští horthyovci okupovali Podkarpatskou Rus a nastolili zde tvrdý autoritativní režim, tisíce mladých Rusínů hledalo naivně řešení v útěku do Sovětského svazu. Zde však byli jako „špioni“ odesíláni na Sibiř do pracovních táborů, kde jich značná část zemřela. 

Mezi uvězněnými byl i mladičký Štěpán Vajda (* 17. 1. 1922 Dulovo – † 6. 4. 1945 Tworków), který byl v srpnu 1940 odsouzen na 3 roky nucených prací na Sibiři. Až v lednu 1943 mohl opustit tábor a vstoupit do čs. zahraniční armády. Jako tankista se zúčastnil osvobození Kyjeva v osádce Hrdiny SSSR Josefa Buršíka. Konce války se však Vajda nedožil, zabil jej v Ostravské operaci německý snajpr. Za předchozí bojové úspěchy obdržel bývalý vězeň z gulagu in memoriam titul Hrdiny Sovětského svazu, Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu a Leninův řád.