Dne 8. března 1939 označil na shromáždění nacistických špiček situaci v Praze za „nesnesitelnou“ a oznámil, že do 15. března musí být české země obsazeny. Mnichovskou zradou zmrzačená republika neměla po odstoupení pohraničí v případném konfliktu s Německem žádnou šanci. Československá armáda byla pod tlakem Berlína redukována v únoru 1939 na pouhých 70 000 mužů a většinu svých sil umístila na Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde hrozilo nebezpečí od beckovského Polska a horthyovského Maďarska. Když Slovensko na Hitlerovu radu vyhlásilo 14. března nezávislost, dostaly události rychlý spád. V noci ze 14. na 15. března 1939 přijal Adolf Hitler v Berlíně nemocného prezidenta Emila Háchu, aby mu oznámil své rozhodnutí vojensky obsadit zbytek českých zemí. Vyhrůžkami jej donutil ke kapitulaci a v ranních hodinách začala německá armáda obsazovat Čechy a Moravu. 

Prošel lágry nacistů i komunistů… 

Karel Martinek (* 19. 12. 1910) jako poručík pěchoty byl 14. března 1939 jedním ze dvou důstojníků III. praporu pěšího pluku 8 „Slezského“, kteří řídili boj své jednotky s nastupujícími okupanty. Po rozpuštění čs. armády organizoval přechody českých vlastenců do zahraničí. Později se napojil na partyzány ze skupiny Lvice. Jejich nejznámější akcí byla destrukce na železniční trati v Lískovci v září 1943, ale o rok později byl zatčen a skončil v koncentračním táboře Flossenbürg. Po osvobození nastoupil opět k armádě, ale v březnu 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 letům vězení! Podmínečně byl propuštěn v roce 1956. S podlomeným zdravím musel vykonávat těžká dělnická povolání, Po dlouhé zákeřné nemoci zemřel 26. února 1975.