Sovětský tisk a rozhlas 17. ledna 1942 oznámil Čechům a Slovákům v Sovětském svazu možnost vstupu do čs. jednotky. Již 5. února 1942 přijelo z internace z Oranek do Buzuluku v počtu 88 mužů, veteránů Českého a slovenského legionu z Polska, kteří utvořili jádro velitelského kádru budoucí jednotky a 12. února zde vznikl 1. československý polní prapor.

Největší hodnotu měla tato skutečnost především pro čs. občany, zejména uprchlíky z Podkarpatské Rusi, kteří živořili v stalinských lágrech na Sibiři. Osvobození z nich se však tehdy bohužel dožila jen menší část uvězněných.

Díky aktivitě náčelníka čs. vojenské mise v Moskvě, plukovníka Heliodora Píky, Sovětský svaz propustil z táborů Gulagu 2700 občanů Československa. Pro špatný zdravotní stav po prodělaných útrapách byli zařazeni nejprve k záložním jednotkám: 1. československý samostatný polní prapor v SSSR měl na konci roku 1942 v Buzuluku 969 vojáků, záložní pluk a rezervní rota 1969 vojáků.

 

Heliodor Píka (3. 7. 1897 – 21. 6. 1949)
Pocházel ze Štítiny u Opavy. Za první světové války zběhl z rakousko-uherské armády a vstoupil do československé brigády v Rusku, odkud v roce 1917 odejel k čs. jednotkám do Francie. Po válce postupně působil jako instruktor vojenské akademie, pobočník náčelníka Hlavního štábu a vojenský přidělenec v Rumunsku a Turecku.

Za druhé světové války odešel do zahraničního odboje a od roku 1941 byl náčelníkem československé vojenské mise v SSSR. Svým úsilím vyprostit krajany z hrůz stalinské internace zachránil tisíce lidských životů, ale stal se také nepohodlným svědkem zločinů komunismu.

V roce 1945 byl povýšen do hodnosti divizního generála, po komunistickém převratu v roce 1948 byl zatčen a po zinscenovaném procesu v roce 1949 popraven.