Keňské zemědělství se musí vypořádat se třemi negativními dopady. Vedle dopadů, kterým farmáři čelí v rámci epidemie Covid-19, se musí keňské zemědělství vypořádat ještě se dvěma dalšími negativními vlivy, kterými jsou invaze sarančat a následky záplav. 

Tyto tři šoky měly devastující efekt na ekonomiku, jejichž zmírnění nyní vyžaduje kombinaci peněžních a fiskálních stimulů, aby bylo možné získat zpět pracovní příležitosti pro více než 1,7 mil. obyvatel. Nejen v makroekonomickém vyjádření se jedná o zásadní šok, který rovněž dokumentuje, do jaké míry je stále keňská ekonomika závislá na zemědělství. Vláda musela revidovat vyhlídky země v případě růstu HDP v roce 2020 z 6,1 % na pouhých 2,5 % z velké části právě vinou negativního vývoje v zemědělství. V roce 2019 vykázala Keňa ekonomický růst 5,4 %.

Odvětví zemědělství přispívá v průměru 22 % k tvorbě HDP, přičemž nejméně 56 % celkové pracovní síly je zaměstnáno právě v zemědělství. Zemědělství je také zodpovědné za většinu exportu země; zemědělské komodity tvoří 65 % keňského exportu. Přes klíčovou roli zemědělství pro keňskou ekonomiku však prochází sektor dlouhodobou krizí, což je vidět i na vývoji přidané hodnoty zemědělství, která v současnosti nedosahuje ani hodnoty roku 2006. 

Příčin tohoto stavu je celá řada. Přestože 83 % rozlohy Keni představují pouštní a polopouštní oblasti, pouze 2 % orné půdy je zavlažováno. Toto číslo je nízké i na poměry v subsaharské Africe. V subsaharské Africe je v průměru zavlažováno 6 % půdy, v Asii je dnes zavlažováno již 37 % rozlohy. Nízké používání zavlažování znamená, že keňské zemědělství je plně závislé na srážkách a je tak velice zranitelné vůči klimatickým změnám. 

Zemědělství je zároveň dlouhodobě podfinancováno. Pouze 4 % komerčních bankovních půjček je poskytováno pro sektor zemědělství, přestože většina Keňanů je zaměstnána právě v zemědělství nebo v odvětvích se zemědělstvím přímo souvisejícími. 

Podfinancování odvětví se tak promítá i do úrovně mechanizace, která je stále velice nízká, a to jak v živočišné, tak v rostlinné výrobě. Pouze 50 % zemědělské rozlohy je obděláváno s využitím mechanizace. Zbylá část je obdělávána buď pouze lidskou silou (20 %) nebo tažnými zvířaty (30 %). 

Kombinace negativních faktorů se pak odráží do nízké produktivity a vysokých výrobních nákladů, což nevyhnutelně vede k nízké ziskovosti většiny zemědělských farem.

Finanční prostředky, které by měla keňská vláda v následujícím období poskytnout keňskému zemědělství, by tak měly alespoň částečně řešit nepříznivý vývoj v zemědělství. České firmy v oblasti zemědělských technologií by tak mohly být partnerem, které keňské zemědělství nezbytně potřebuje, má-li být negativní vývoj odvětví v budoucnosti alespoň zastaven.

 

M. Minčev
obchodní rada
Velvyslanectví ČR v Nairobi