english  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Joy Adamsonová jako mecenáška

Úspěch jejích knih, jejichž oblíbenost odstartoval "Příběh lvice Elsy," stejně jako následná filmová zpracování jejích děl, udělaly z Joy velmi bohatou ženu. Joy se však rozhodla, že bude i nadále vést skromný způsob života v africké buši se svými zvířecími svěřenci, a rozhodla se, že výtěžky z prodeje knih i filmových práv věnuje na ochranu přírody.

V roce 1969 založila nadaci "Elsa Conservation Trust", která dodnes sídlí ve Velké Británii. V průběhu následujících třiceti let věnovala její nadace miliony dolarů na ochranu přírody. Například v Keni, kde žila, věnovala prostředky na založení národních parků a rezervací Meru, Samburu, Shaba, Kora a Hell´s Gate. Joy odkázala nadaci také svůj dům na břehu jezera Naivaša, který dnes funguje jako její muzeum a kde bylo zřízeno výukové středisko zaměřené na ochranu přírody.

V Keni sponzorovala další zajímavý projekt zaměřený na boj s pytláky. Poskytla prostředky na to, aby se strážci zvěře naučili létat malými letadly, a mohli tak lépe kontrolovat nepřístupná území Keni.

Joy Adamsonová však začala podporovat ekologické projekty po celém světě. Absolovovala celosvětové přednáškové turné, během kterého se věnovala nejen propagaci knih, ale také zakládání poboček své nadace. Například v Kanadě je dodnes velmi aktivní pobočka její nadace, která se jmenuje "Elsa Wild Animal Appeal of Canada." Tato pobočka, založená v roce 1972, výrazně přispěla k záchraně ohrožených zvířat žijících v Kanadě. Velmi aktivní jsou také pobočky v Japonsku nebo USA. Na své dobročinné aktivity vzpomíná Joy Adamsonová ve svém životopise Volání divočiny:

"Byla jsem upozorněna, že budu musit zaplatit vysoké daně ze svých honorářů, a proto jsem se rozhodla, že věnuju všechny peníze nějaké dobročinné organizaci a že tím zároveň pomůžu v boji za záchranu divokých zvířat. Začínal to být celosvětový problém a bylo třeba dospět k nějakému kategorickému řešení, jinak hrozilo nebezpečí, že divoká zvířata vyhynou."

Neuvěřitelný dopad, který měl Elsin příběh na čtenáře všech věků a národností, mě přivedl na myšlenku, že k nám byla seslána v klíčovém momentě, abychom si začali vážit světa, který jsme už skoro ztratili, světa, v němž jsme součástí přírody a žijeme v harmonii s ostatními živými bytostmi. Když si lidi četli o Else, uvědomili si, jak prázdný by byl jejich život bez zvířat, jak dovedou být roztomilá, když jim necháme jejich vlastní přirozenost a nezacházíme s nimi jako s hloupými, tupými, podřízenými bytostmi. Elsa si bleskově získávala srdce čtenářů po celém světě, a soudím, podle dopisů jejích čtenářů, které mi přicházely, že změnila filozofii a životní dráhu mnoha čtenářů, kteří najednou ocenili pravé hodnoty života. Mezitím vykořisťování a vybíjení divokých zvířat pokračovala. Abych nějak pomohla vylepšit situaci, založila jsem v roce 1969 Elsa Wild Animal Appeal, výzvu Elsy na ochranu divoké přírody, Elsinu nadaci. Rada ručitelů v Londýně kontrolovala příjmy. Pomáhal jí také výbor založený v Keni, který měl upřesňovat prioritu."


  • Na fotografii dům a nyní muzeum Joy Adamsonové

© Zuzana Beranová, 2004