english  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Joy Adamsonová jako malířka

Cesta malířky Joy Adamsonové zakončená mistrovskými díly, jako jsou botanické kresby nebo portréty příslušníků keňských kmenů, byla dlouhá a komplikovaná. Co je však nejdůležitější - na jejím konci Joy uspěla.

První malířské zkušenosti získala Joy Adamsonová od své matky. Později, v třicátých letech, si na kratších kurzech ve Vídni vylepšovala techniku, avšak tehdy ještě netušila, že jí malování vynese světovou proslulost.

Do techniky botanických kreseb ji zasvětil její druhý manžel Peter Bally, který ji brával s sebou na botanické expedice. Nemohl čerstvé novomanželce věnovat tolik pozornosti, kolik žádala, a proto se snažil přijít na aktivitu, která by nepokojnou Joy zabavila. Sám byl zkušeným ilustrátorem botanických atlasů a tak se rozhodl, že Joy naučí kreslit květiny. První kresbu lilie Joy v rozčilení roztrhla a zahodila, protože se jí zdála velmi nedokonalá. Peter ji však zvedl a šetrně slepil, načež Joy ujistil, že má ve svém úsilí pokračovat, neboť jednou z ní bude velká malířka. Měl pravdu. V období od roku 1938 do roku 1943 Joy dokončila 700 botanických kreseb, za které mimo jiné získala v Londýně Grenfellovu zlatou medaili. Část kreseb byla vystavena, část použita jako ilustrace celkem sedmi knih, které byly vydány pouze v zahraničí a dodnes se využívají.

V oblasti botanických kreseb dosáhla Joy Adamsonová skutečného mistrovství. Její kresby splňují nejen náročné technické požadavky spojené s přesným zobrazením rostlin, ale současně se stávají uměleckým dílem. Joy pochopila sílu tropického světla a dokázala uplatnit jeho odraz v sytosti barev.

V roce 1946 se Joy zapsala do kurzu zaměřeného na malování portrétů, který probíhal v Londýně na Slade School. Jakoby tehdy Joy tušila, že portréty se po několik dalších let stanou její životní náplní.

V roce 1949 získala Joy zakázku od britské koloniální vlády, která spočívala ve zhotovení portrétů příslušníků všech keňských kmenů. Britská koloniální vláda se oprávněně obávala zániku tradiční kultury, a proto chtěla rychle mizející hodnoty zdokumentovat. Nemohla úkol zadat nikomu lepšímu, než byla Joy.

První kresby Joy Adamsonové však byly koloniálními úředníky zamítnuty, neboť neměly potřebnou kvalitu. Malířce například činilo potíže zobrazit tmavou pleť Afričanů. Kdokoliv jiný by to vzdal, ne však Joy. Ta věnovala projektu všechnu svou energii. Nedbala na útrapy spojené s vedrem nebo nemocemi, živila se hlavně banány a vařenými vejci, aby se nezdržovala přípravou jídel a jídlem samotným. Neustále se zlepšovala, a tak většina jejích kreseb se postupně stávala uměleckými výtvory. Joy současně při kreslení sesbírala řadu etnografických údajů, které jsou vedle portrétů velice ceněným pramenem o africké kultuře, neboť řada kmenů dnes již zanikla. Její modely však musely vystát celou řadu otázek."Jak byl zhotoven Váš nádherný účes? Proč se Vašich vlasů mohou dotýkat pouze muži? K čemu slouží amulet, který máte zavěšený na krku?, a podobně. "

Joy nakonec v první polovině padesátých let dokončila 600 portrétů obyvatel Keni.

Portréty dnes tvoří základ stálé expozice Keňského národního muzea, kromě toho je část originálů vystavena v sídle keňského prezidenta. Kresby i etnografické údaje byly vydány také knižně pod názvem "The Peoples of Kenya."

© Zuzana Beranová, 2004