Otec Joy Adamsonové byl císařsko-královským inženýr Victor Gessner (1881 - 1930), vyznáním katolík. Pocházel z Opavy, kde se narodil v nepříliš výrazné rodině jako syn správce cukrovaru Heinricha Gessnera a Hedviky, rozené Wiese.

Manželství, ze kterého se narodily tři dcery, mimo jiné i Joy, však nebylo šťastné. Po rozvodu se Victor Gessner znovu oženil a postavil si dům v centru Opavy. Zemřel však v Praze. Nestihl narození svého syna, který přišel na svět krátce po jeho smrti. Syn však v době mládí spáchal sebevraždu.

Joy Adamsonová vzpomíná na svého otce:
"Můj otec Victor Gessner byl civilní zaměstnanec u vojáků, za první světové války plukovník, který velel motorizované jednotce. Milovala jsem ho a uctívala, ale zároveň jsem se ho bála. Často nám vyprávěl příběhy z přírody - o chování mravenců a jiných malých živočichů. Někdy byl velmi láskyplný, ale jindy zcela bez příčiny si nás přestal všímat, trápil nás nebo trestal až trochu sadisticky." Joy Adamsonová: Volání divočiny

Matka Joy Adamsonové naopak pocházela z významné a výrazné rodiny Weisshuhnů, kteří patřili k úspěšným a dobrodružným podnikatelům. Matka Joy Adamsonové, která se jmenovala Friederika Gertruda Greipel, se narodila v roce 1888 v rodinné vile v osadě " Stoupy" jako dcera Josefa Greipela a Friederiky, rozené Weisshuhnové. Matka byla evangelička. Osada, kde se matka narodila, již dnes neexistuje, neboť byla v šedesátých letech zatopena Kružberskou přehradou, nicméně její rodný dům tam pořád stojí a je využíván pro soukromou rekreaci. Matka Joy Adamsonové odešla po rozvodu v roce 1922 do Vídně, kde se znovu vdala.

Joy Adamsonová vzpomíná na svou matku:
Daleko bližší mi byla maminka, krásná, nadaná a okouzlující. Byla jsem na ni pyšná, připadala mi jako bohyně. Měla příjemný soprán, pěkně malovala a byla duší každé společnosti. Mám k ní jedinou výhradu - velmi často jsme byli ponecháni péči chůvy a později vychovatelky. Přestože jsem matku zbožňovala, mou důvěrnicí byla kuchařka Milli, ke které jsem utíkala pro útěchu i soucit. Měla se mnou nekonečnou trpělivost. Byla vděčným obecenstvem, když jsem tančila nebo producírovala se zahalená do maminčiných šál pod uměleckým jménem Bobrika Jenjar." Joy Adamsonová: Volání divočiny

I malá Joy Adamsonová si všimla rozdílů mezi rodinami, z nichž pocházeli její otec i matka:

"Byla jsem ještě malá, ale už tehdy jsem rozeznala, že rodina mé matky - Weisshuhnovi - byli skvělejší než rodina mého otce - Gessnerovi. Bratranci Weisshuhnové mívali na dortech šlehačku, kdežto u nás se dával jen sníh z bílků. Taky se mi bratranci smáli, že mám podrážky na botách přitlučené hřebíky, aby déle vydržely. To bylo něco, o čem se u nich nikdy vůbec neuvažovalo. A v největších rozpacích jsem byla, když se mě bratranec Petr zeptal, jestli bych nebyla radši Weisshuhnová jako on." Joy Adamsonová: Volání divočiny

© Zuzana Beranová, 2004