Lidský kapitál

Důležité je vědět!

Podle OECD patří ČR v investicích do vzdělání a vědy k podprůměru

Je nutné se změn v důsledku globalizace bát nebo je lepší do nich investovat? Investuje ČR dostatečně do vědy a výzkumu - základů "znalostní ekonomiky"? V roce 2004 to činilo 1,27 procent HDP. Bohužel tomu tak není nejen ve srovnání se Švédskem (3,95 procent) nebo s Finskem (3,51 procent), ale už ani s Čínou (1,34 procent) - (viz Hluboko pod průměrem). Jde pouze o jedno z mnoha srovnání vycházejících z rozsáhlých zdrojů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), které v knize Human Capital: How what you know shapes your life (Lidský kapitál: Jak to, co víte, utváří váš život.) využívá Brian Keeley.

Tato kniha je první z nové řady OECD Insights, která prezentuje kvalitní data určená především pro odborníky novým způsobem - ve formě čtivé knihy pro širokou veřejnost.

Ukončeme úvod otázkou, která je také v knize zodpovězena. Kolik minut cvičení týdně navíc absolvuje žena za každý rok strávený ve škole? Dvě nebo sedmnáct? Správná odpověď je ta druhá a upozorňuje na fakt, že lidský kapitál, z velké části utvářený vzděláním a výchovou, přináší nejen vyšší příjmy, jak dnes už většina lidí aspoň tuší, ale také lepší zdraví - vzdělaní lidé v průměru méně kouří a vyznávají zdravější životní styl, delší život a hodnotnější sociální vazby (tedy sociální kapitál).

Hodnota lidí a jejich znalostí.

Informace a znalosti byly vždy důležité, ale rozdíl v jejich množství, rychlosti využívání a ceně je evidentní. Stačí uvést dva příklady. Ještě v roce 1850 používal Paul Julius Reuter pro zasílání zpráv z Bruselu do Cách poštovní holuby. V roce 1865 John J. Reuter již bohatl na šíření informací transatlantickým kabelem - například o zavraždění prezidenta USA Abrahama Lincolna. V roce 1998 založili dva studenti Stanfordovy univerzity firmu Google, jejíž obrat v roce 2006 činil 10,6 miliard dolarů, zisk měla přes tři miliardy dolarů a její tržní hodnota je odhadována na více než 175 miliard dolarů (pro srovnání dnešní hodnota agentury Reuters je asi 30 miliard dolarů a v roce 2006 vytvořila zisk 256 milionů liber). Tento příklad jasně dokumentuje, že hodnota znalostí velmi vzrostla a její podstata je zcela odlišná od jiných druhů kapitálu. Jakmile znalosti začnou přinášet zisk, lze je rozšiřovat snadněji a levněji, z čehož vyplývá lukrativní návratnost.

Začít co nejdříve.

Lidský kapitál OECD definuje jako znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti, jež zjednodušují tvorbu osobních, společenských a ekonomických hodnot a blahobytu. Samozřejmě, že přímý vliv lidského kapitálu na ekonomický růst není jednoduché změřit. Statistiky OECD však ukazují, že průměrné prodloužení doby studia o jeden rok přináší dlouhodobý růst HDP v rozsahu čtyři až šest procent.

Laureát Nobelovy ceny za ekonomii James Heckman dokazuje, že návratnost investic do vzdělávání je nejvyšší v předškolním věku. Proč? Za prvé, čím dříve se vzděláváme, tím více máme času na získání příslušných výnosů. Za druhé, vzdělávání předškolních dětí usnadňuje další studium, což zvyšuje jejich lidský kapitál, a tedy pozdější zisky. Dalším příkladem může být jedna studie z USA, která dokazuje, že zvláštní péče o děti do pěti let ze znevýhodněných sociálních skupin snížila jejich míru kriminality během dospívání až o 70 procent.

V aplikaci znalostí zaostáváme.

Studenti i školy se mění, otázkou je, zda dostatečně. Pro úspěšný život nestačí mít jen znalosti (například cizího jazyka), což stále tvoří základ výuky na většině českých škol, ale také dovednosti (ovládání počítače) a zejména správný přístup (dobré využívání času a porozumění jiným lidem a cizím kulturám), abychom mohli poslat dobrý e-mail do jiné země.

Problémy s výsledky českého systému dokládají i nejnovější údaje z programu PISA, jedné z nejslavnějších "marketingových značek" OECD. Zatímco jsou čeští studenti ve věku patnácti až šestnácti let mírně nadprůměrní v matematice, při zkoumaní "literárních" schopností se již dostávají pod průměr OECD. Při řešení vědeckých problémů se sice v letech 2000 až 2006 mírně zlepšili a jsou nyní na celkovém 15. místě a nad průměrem OECD, přesto pořád značně zaostávají za nejlépe hodnocenými zeměmi - Finskem, Kanadou, Estonskem, Japonskem a dalšími [i1] .

Na učitelích záleží.

Z grafu (viz Až ve druhé skupině) vyplývá, že během vysokoškolského (terciárního) studia se to pravděpodobně o mnoho nezlepší, protože se ČR nachází ve skupině zemí s podprůměrnými výdaji. Výše výdajů má samozřejmě přímý vliv na průměrné platy učitelů a (nepřímo) také na jejich kvalitu. To přesvědčivě dokazuje další studie OECD z roku 2005 Teachers Matter: Attracting, Developing and Retaining Effective Teachers (Na učitelích záleží. Získání, rozvoj a udržení kvalitních učitelů). Statistiky dokazují, že právě kvalita učitelů a výuky je nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje studentské výsledky. Bohužel, nejen v ČR, ale ve většině zemí přitahují pedagogické fakulty žáky s horšími studijními výsledky. Na rozdíl od lékaře sice nemůže špatný učitel žáka usmrtit fyzicky, ale může ho podobně nenapravitelně poškodit psychicky, a to na celý život. OECD nabízí také "nejlepší praktiky", jak tyto nedostatky překonat. Například v uvedené studii nebo publikaci věnované takzvanému "formativnímu hodnocení", které slouží primárně žákovi, na rozdíl od "sumativního", jako je vysvědčení, jež slouží převážně někomu jinému.

Stavba "sociálního domu".

Se vzděláním je to podobné jako se stavbou domu. Má-li dobré základy, pak je velká šance, že bude kvalitní. Jsou-li špatné nebo žádné, pak se buď zřítí nebo dá velkou práci jej zrekonstruovat. Data OECD dokazují, že máte mnohem větší šanci získat další vzdělání nebo školení, pokud jste mladý a vzdělaný manažer, než jste-li starý pracovník bez středního vzdělání. Přestože zrovna tito lidé je nejvíce potřebují. Prostě "hlava XXII", kterou systémy a občané zemí OECD jen těžko překonávají.

OECD definuje sociální kapitál jako (sociální) "sítě, které sdílejí společné normy, hodnoty a porozumění a jež usnadňují spolupráci uvnitř skupin nebo mezi nimi". A některé teorie a data opět dokládají, že lidský a sociální kapitál se vzájemně podporují. Například tím, že do čím více škol chodíte, tím máte více známých a kamarádů. A naopak, čím více znáte vysokoškolsky vzdělaných lidí, případně profesorů, tím je pravděpodobnější, že se na vybranou školu dostanete a úspěšně vystudujete.

Několik ukazatelů.

Z dat OECD můžeme použít dva příklady, které částečně dokumentují vývoj a postavení ČR v postkomunistickém období. V letech 1991-2004 byl průměrný růst HDP v ČR 2,1 procenta, což ji řadilo do poslední desítky zemí OECD. Průměr OECD byl 2,5 procenta. Slovensko dosáhlo růstu 4,2, Jižní Korea 5,4, Irsko 7 a Čína dokonce 9,8 procent. Na druhé straně, na Světovém statistickém fóru OECD v červnu 2007 se mimo jiné diskutovalo "měření štěstí" - v jedné z databází se ČR umístila na děleném 40.-43. místě. V hodnocení Rozvojového programu Organizace spojených národů (Human Development Index) z roku 2006, který se uznává o trochu více, pak na 30. místě (za Kyprem a před Barbadosem).

Dvě možnosti pro ČR.

Zdá se, že máme dvě možnosti. Buď se můžeme utěšovat, že štěstí, "lidský rozvoj" a "lidský kapitál" se nedají změřit a že, co se týká výsledků PISA a růstu HDP, jsme na tom docela dobře - zejména v poslední době. Nebo připustit, že je něco špatně a zkusit se vydat cestou Irska, Finska nebo Jižní Koreje (a " nejlepších praktik" a doporučení OECD). Domnívám se, že kniha Briana Keeleyho může k takovému rozhodnutí posloužit a zároveň být dobrým vodítkem k dalším zdrojům znalostí - prostřednictvím buď bohatého seznamu literatury (nejen z OECD) nebo "statlinků" - dynamických odkazů na použité datové zdroje.

Graf 1:

Hluboko pod průměrem

Celkové výdaje na vědu a výzkum, jako procento HDP, 2005 nebo dřívější (Factbook 2007 © OECD)

Graf 2:

Až ve druhé skupině

Roční výdaje na vysokoškolského studenta ve vztahu k HDP per capita (v USD podle parity kupní síly), 2003 (Education at a Glance 2006 © OECD)

Roman Holý, pracovník Stálé mise České republiky při OECD v Paříži