Stáž na ambasádě jsem si začal domlouvat na přelomu února a března, kdy bylo vypsáno výběrové řízení pro stážisty na Velvyslanectví. Norsko pro mne bylo jasnou volbou hlavně z důvodu mého zájmu o skandinávské země a jejich politiku. Několik dní po odeslání životopisu, motivačního dopisu a několika formulářů jsem absolvoval telefonický pohovor s velvyslancem, na základě kterého mi byla později stáž potvrzena.

Na ambasádě se mi dostalo velmi vřelého a přátelského přijetí, za což jsem celému kolektivu Velvyslanectví velmi vděčný. Během stáže jsem se nejvíce zapojoval do činnosti konzulárního a kulturního úseku – pomáhal jsem s drobnou administrativou a vyřizováním dotazů lidí, kteří se obrátili na konzulární úsek, psal jsem a překládal texty na webové stránky Velvyslanectví, zapojil jsem se do organizace voleb a kulturních akcí. V neposlední řadě jsem se účastnil několika brífinků a konferencí.

Stáž pro mne byla velkým přínosem zejména proto, že jsem mohl alespoň částečně nahlédnout do prostředí mezinárodních vztahů a v praxi si tak ověřit teoretické znalosti nabyté na univerzitě. Zároveň jsem při pobytu v zahraničí měl možnost poznat řadu zajímavých a inspirativních lidí, což je velkou hodnotou samo o sobě.

Nevýhodou stáží ve státní sféře (netýká se to jen MZV) je, že jsou neplacené – což je problém zejména u stáží v zahraničí. Částečně se mi tento problém podařilo vyřešit skrze stipendium Erasmus+, které se na zahraniční stáže vztahuje a pomohlo mi alespoň z části pokrýt vysoké finanční náklady s pobytem v Norsku spojené. Rád bych proto budoucím studujícím stážistům doporučil, aby se o možnosti získat stipendium před vycestováním informovali na své univerzitě.