O stáž jsem žádala prostřednictvím e-mailové komunikace s ambasádou, přičemž rozhodnutí o mém přijetí mi bylo doručeno přibližně půldruhého měsíce před zahájením stáže. Do Osla jsem odjížděla připravená na cokoliv, ale také poměrně nervózní, jak tomu obvykle bývá, když se člověk chystá do neznáma. Už ale první setkání s velvyslancem a ostatními přítomnými zaměstnanci mě ujistilo o tom, že se v tomto kolektivu budu cítit dobře a najdu v něm oporu při možných obtížích.

V prvních dnech jsem se seznamovala s pracovním prostředím, kolegy a náplní práce, která se ukázala být zajímavější, než v co jsem doufala. Ve velké míře šlo o práci s počítačem v kanceláři, ale využívala jsem i možnosti účastnit se různých konferencí a jiných událostí. S potěšením jsem také zjistila, že budou důkladně využity mé jazykové schopnosti v oblasti angličtiny a norštiny, ať už při psaní či překládání nejrůznějších článků na web ambasády nebo při vytváření výtahů a zpráv z novinových a internetových zdrojů, týkajících se opět celé řady témat (od nově předložených návrhů na změnu zákonů po aktuální společenské jevy a problémy). Témata měla vždy podstatnou informační hodnotu jak pro Českou republiku, tak pro krajany žijící v Norsku, a tím pádem i pro mě osobně. Subjektivně vnímám, že za měsíc práce na ambasádě jsem se o této zemi dozvěděla skoro tolik, jako za dva a půl roku studia na univerzitě, ale toto je samozřejmě třeba brát s rezervou už jen proto, že mé studium se primárně zaměřuje na jiné věci. V každém případě ale stáž nebyla přínosná pouze z hlediska zkušeností s fungováním diplomatických misí ministerstva zahraničí, ale i z hlediska lepšího proniknutí do norské společnosti.

Jak jsem psala výše, podstatným důvodem mojí celkové spokojenosti se stáží byla ochota, vstřícnost a přátelskost kolektivu na ambasádě, která se neomezovala jen na pracovní dobu, ale pokračovala nejednou i po ní v rámci různých výletů a procházek po městě, které nabízí jak pestrý kulturní život, tak i nesčetné možnosti pobytu v přírodě. Spolu s různorodostí mých pracovních úkolů tak i tyto dobré vztahy výrazně přispěly k tomu, že stáž na ambasádě v Oslo nastavila laťku pro srovnávání s mými budoucími pracovními pozicemi velmi vysoko. Tímto bych chtěla za dobu zde strávenou upřímně poděkovat panu velvyslanci Jaroslavu Knotovi, dále paní Lence Trkalové a dalším, kteří mi z mého – bohužel krátkého – pobytu pomohli vytvořit nezapomenutelný zážitek. Stejně tak musím zmínit poděkování i mým vyučujícím na univerzitě, s jejichž laskavým svolením jsem do Osla mohla odjet, aniž bych musela opakovat aktuální předměty.

Stáž na ambasádě v Oslo mohu s nejlepším svědomím doporučit komukoliv, kdo má živý zájem o současné Norsko, mezinárodní vztahy a fungování české diplomacie a přeje si zároveň získat cenné pracovní i osobní zkušenosti.