english  norsk  česky 

rozšířené vyhledávání

Vzájemné vztahy

Etapa mezi první a druhou světovou válkou

Samostatné Norsko i Československo vznikly nedlouho po sobě (1905, 1918), každému z nich však dějinný vývoj dal do vínku odlišné předpoklady. Díky tradičním obchodním a námořním vazbám mělo Norsko na rozdíl od nově zrozeného Československa bližší vztah k důležitým mocnostem v Evropě a tím mělo snazší prostor pro své manévrování i ve světové politice. Československo stálo na prahu svého vzniku před nutností naučit se být samostatným státem, konsolidovat své hospodářství, navázat nové obchodní a kulturní styky s dalšími státy a získat své místo na mezinárodní scéně.

Odpověď Norska o uznání suverénního a nezávislého Československa dorazila v říjnu 1919. Československá strana reagovala přímou žádostí o akreditaci svého oficiálního zástupce u norského krále. V lednu 1921 obdržel první československý vyslanec souhlas (tzv. agrément) norské strany s výkonem své funkce v Norsku. První chargé d'affaires a. i. Norska pro Československo se sídlem ve Varšavě předal pověřovací listiny v r. 1926. Do konce 20. let otevřelo Československo vedle mise v Oslo též honorární konzuláty v Bergenu, Stavangeru a Trondheimu; Norsko zřídilo honorární konzuláty v Praze a v Brně. V listopadu 1929 uzavřely Československo a Norsko první smlouvu o zrušení vzájemné vízové povinnosti.

Po opadnutí hospodářské krize na začátku 30. let bylo hlavním úkolem vyslanectví a konzulátů napomáhat navazování nových obchodních kontaktů, ale také usilovat o realizaci stipendijní výměny studentů a žurnalistů. Velký osvětový význam z hlediska povědomí o Norsku mezi českými čtenáři získala kniha Karla Čapka „Cesta na sever“ (1936). Dění druhé poloviny 30. let pro oba státy i přes vzájemné sympatie a podobné vnímání reality předznamenávalo, že proti velmocím nemají mnoho nástrojů, jak nepříznivý stav zvrátit. Norsko bylo jednou ze zemí, které nesouhlasily s mnichovským diktátem.

V r. 1939 se prezident Edvard Beneš s čs. prozatímní vládou a o rok později též král Haakon VII. a norská vláda přesunuli do Londýna. Po vypuknutí války podobně jako v Čechách také norské obyvatelstvo mělo uloženo neklást odpor okupantům, aby nedocházelo ke zbytečným újmám na lidských životech. Když v květnu 1945 druhá světová válka skončila a státníci se vrátili z Londýna opět do svých zemí, z obou stran zaznívala vyjádření o nutnosti a potřebě zachovat přátelské vztahy mezi Československem a Norskem. V prosinci 1945 oba státy uzavřely měnovou dohodu brettonwoodského typu pro usnadnění vzájemného obchodu.
 



Styky napříč bloků Východ-Západ

O Marshallův plán hospodářské obnovy Evropy v r. 1947 projevily obě země velký zájem, na rozdíl od Norska se ho však československá vláda pod politickým tlakem z východu zřekla. Události února 1948 v Československu se v Norsku setkaly se značným odporem veřejnosti a byly zklamáním pro toho, kdo až doposud věřil v norskou i československou politiku mostu mezi západem a východem. O vývoji v Československu dostávali Norové informace také díky stovkám uprchlíků, kteří v Norsku nalezli útočiště. Spuštění železné opony nezabránila ani OSN, které tehdy předsedal bývalý norský ministr zahraničních věcí Trygve Lie.

Norsko v 50. letech neprojevovalo apatii vůči nově vytvořenému socialistickému bloku nijak výrazně, avšak ochlazení jeho vztahu k těmto zemím bylo patrné a vzájemným stykům dominovaly komerční styky. Největší podíl na čs. vývozu do Norska tradičně zaujímaly potraviny (hlavně cukr a chmel), dále suroviny (těžké chemikálie, ocel a ocelové výrobky), stroje a strojní zařízení (automobily, motocykly) a drobné spotřební zboží (keramika, bižuterie, textil, obuv). V opačném směru převažovaly rybí produkty a strategické suroviny (hliník a zinek). V roce 1957 se úspěšně realizovala první velká dodávka čs. energetických celků, turbín a generátorů pro nové vodní elektrárny v Norsku.

V údobí uvolnění 60. let rostl zájem Norů o nový politický směr Československa. V r. 1966 obě země povýšily své styky na úroveň velvyslanectví. Do protestních akcí čs. emigrantů proti událostem srpna 1968 se hojně zapojila norská veřejnost v čele s králem Olavem V. V r. 1969 se nicméně podařilo podepsat první pětiletou obchodní dohodu: od tohoto aktu až dodnes lze sledovat příznivou atmosféru vzájemných vztahů, které rámuje oboustranně výhodná obchodní výměna.

Pravidelná setkání čs. a norských ministrů v první polovině 70. let napomohla k částečnému rozvoji politických vztahů. V r. 1973 byla podepsána další dlouhodobá obchodní smlouva mezi Československem a Norskem: původně měla platit pouze do r. 1978, byla však pravidelně obnovována a platila i v 80. letech. Při sjednávání této dohody se čs. strana snažila o co největší liberalizaci vzájemného obchodu a usnadnění přístupu zboží na norský trh. Postupně bylo liberalizováno zhruba 95 % objemu výměny. Nejlepším vývozním artiklem 70. let byly traktory Zetor, dále slaboproudé a elektrotechnické součástky, chemická a potravinářská zařízení, lopatky pro spalovací turbíny a vodní turbíny.

Během 70. a 80. let navštívila Norsko řada exilových a perzekvovaných umělců (Pavel Kohout, Milan Kundera), norská divadla inscenovala hry Václava Havla a zájmu norských čtenářů se těšily překlady poezie Jaroslava Seiferta. Z oficiální kultury této éry zaznamenal největší úspěch v Norsku český film. Pohádka „Tři oříšky pro popelku“ v režii Václava Vorlíčka zahajuje norské vánoční televizní vysílání od r. 1975 dodnes.
 



Pád železné opony a vznik České republiky

Pád železné opony a návrat demokratického systému v Československu po listopadu 1989 znamenal i pozitivní obrat ve vztazích k Norsku. Plně mohly být obnoveny přátelské vztahy z poválečného období, na počátku 90. let však bylo nezbytné nejprve zvýšit vzájemné povědomí občanů obou zemí. V červenci 1990 vlády uzavřely dohodu o zrušení vízové povinnosti. Obě země se tak definitivně zpřístupnily zájmům turistů i obchodníků. V r. 1991 byla podepsána dohoda o vzájemné ochraně a podpoře investic.

Vznik České republiky v lednu 1993 potvrdil kontinuitu vzájemných diplomatických vztahů. Norsko je v ČR zastupováno prostřednictvím velvyslanectví v Praze, ČR má v Norsku velvyslanectví v Oslo a honorární konzuláty v Bergenu, Sjøveganu a Trondheimu.

Během několika málo let od vzniku ČR se uskutečnila řada vrcholových návštěv a byla doplněna smluvní základna. Král Harald V. s chotí uskutečnil státní návštěvu ČR v březnu 1997, prezident Václav Klaus v květnu 2005 recipročně navštívil Norsko. Dvoustranná úmluva z r. 1995 o spolupráci v obranných záležitostech garantovala aktivní asistenci Norska v přístupovém procesu ČR k Severoatlantické alianci (NATO), jenž se úspěšně završil v r. 1999. Spojenectví obou zemí v NATO dnes tvoří pevnou základnu vzájemných vztahů. V r. 1997 se otevřela nová kapitola obchodní spolupráce: dvacetiletý kontrakt na dovoz norského zemního plynu se stal důležitým, ba strategickým prvkem zajištění energetické bezpečnosti ČR.
 



Moderní vztahy pro 21. století

Na začátku 21. století zintenzívnil proces integrace ČR do evropských struktur (Evropská unie /EU/, Evropský hospodářský prostor /EHP/), jemuž Norsko jako člen EHP aktivně napomáhalo. V souvislosti se vstupem ČR do EU jsou obě země od r. 2005 součástí EHP a od r. 2007 součástí schengenského prostoru: k turistickým návštěvám Norska postačuje občanský průkaz. Od r. 2010 se plně a bez zvláštních formalit otevřel pracovní trh zájemcům z ČR o práci v Norsku na základě podmínek Dohody o EHP. Mezi ČR a Norskem bylo zprovozněno celoroční přímé letecké spojení.

Úspěšně pokračuje kulturní a studentská výměna, populární je studium norštiny na Univerzitě Karlově v Praze a Masarykově univerzitě v Brně. Bilaterální spolupráce se rozšířila o kontakty vysokých škol (Univerzita Karlova s Univerzitou v Oslo, ČVUT Praha a VŠCHT Praha s Vědecko-technologickou univerzitou v Trondheimu, Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava s Norským ústavem pro výzkum atmosféry v Kjelleru). Aktivity českých výzkumníků v Arktidě od r. 2014 posílily zprovozněním stálé polární stanice Jihočeské univerzity na Špicberkách. Partnerství navázala města Česká Lípa a Molde. Velvyslanectví poskytuje konzulární servis rostoucímu počtu krajanů dlouhodobě žijících v Norsku a finančně podporuje mj. jejich spolky (Česko-norské fórum).

K velkým událostem na poli sportovní diplomacie patřily zimní olympijské hry (1994) v Lillehammeru a hokejový šampionát v Oslo, Hamaru a Lillehammeru (1999), na kterém čeští hokejisté slavili vítězství. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci (2009) právě norští sportovci vydobyli nejvíce ocenění ze všech účastnických zemí (5 zlatých, 4 stříbrná, 3 bronzová). Ze zimních olympijských her mládeže v Lillehammeru (2016) si česká výprava odvezla 3 stříbrné a 2 bronzové medaile.

V současnosti k hlavním vývozním artiklům do Norska patří osobní auta Škoda a další vozidla pro dopravu osob, zařízení k automatizovanému zpracování dat, výrobky z oceli a železa, nábytek. Z Norska se do ČR nejvíce dodávají ryby a rybí výrobky, hliník a feroslitiny, léky, hnojiva. Norští investoři mají v ČR výraznou stopu (Hamé, Jotun, Vitana, kapitálové i realitní investice Vládního penzijního fondu Global, tzv. ropného fondu).

Významná část vzájemné spolupráce v 21. století se realizuje díky finanční podpoře Norska prostřednictvím Fondů EHP/Norských fondů. Z fondů se od r. 2004 poskytují granty na investiční a rozvojové projekty v prioritních oblastech, jako např. ochrana a obnova kulturního dědictví a životního prostředí, podpora soudnictví, malých a středních podniků, výzkumu a inovací, sociální inkluze aj. V aktuálním programovacím období na léta 2014 až 2021 obdrží ČR z Fondů EHP 95,5 mil. € a z Norských fondů 89,0 mil. €, od r. 2004 úhrnem pak 427,2 mil. €. Čeští partneři se podílejí na spolufinancování projektů v minimální výši 15 %. Národním kontaktním místem pro EHP a Norské fondy v ČR je Ministerstvo financí ČR.

Je podstatné, že Fondy EHP/Norské fondy nepředstavují pouze dotaci, ale komunikační prostředek k prohloubení jemných vztahů a vazeb mezi ČR a Norskem na pracovní úrovni: mezi státními orgány, firmami, podnikateli i nevládními organizacemi. Všichni tito aktéři se tak připojují k tradičnímu diplomatickému úsilí o zvyšování kréda ČR v Norsku a povědomí o Norsku v ČR.
 



Zdroj historických informací: HAJDUŠKOVÁ, Eva. Tradice a současnost diplomatických vztahů České republiky a Norska. Praha, 2008. Diplomová práce. VŠE, Fakulta mezinárodních vztahů.