Bankovní rada kanadské centrální banky stojí před největším rozhodnutím od června 2020, kdy se jejího vedení ujal nový guvernér Tiff Macklem, a to kdy a o kolik zvýšit základní úrokovou sazbu.

Bank of Canada v prosinci uvedla, že neplánuje zvýšení základní úrokové sazby minimálně do dubna. Oproti prosincovým prognózám ale poslední dostupná data ukazují na výrazné oživení kanadského trhu práce, rekordní růst cen nemovitostí a prudký nárůst inflace a mezd. Zvýšení úrokových sazeb se proto zdálo potřebným a logickým krokem a většina expertů očekávala, že centrální banka v rámci svého prvního letošního prohlášení o úrokových sazbách zvýšení oznámí.

Přes všechny současné tlaky na zchlazení inflace a navzdory přehřátému realitnímu trhu se centrální banka nicméně rozhodla, svou základní úrokovou sazbu zatím nezvyšovat. Hlavním důvodem pro odložení zvýšení sazeb je očekáváná nižší spotřeba v prvním čtvrtletí roku způsobená další vlnou pandemie. Guvernér dal na středeční tiskové konferenci nicméně jasně najevo, že oživení kanadské ekonomiky dospělo do fáze, kdy není potřeba držet základní sazbu na efektivní nízké úrovni a že sazby musí růst, aby se rostoucí inflace utlumila. O zvýšení sazby, resp. o dalších svých krocích bude centrální banka informovat na začátku března.

Někteří experti vnímají toto rozhodnutí s ohledem především na rostoucí inflaci a problémy realitního trhu za politický přešlap, jiní považují prozatímní varování centrální banky za rozumný tah. Bude proto zajímavé sledovat, jak se situace bude dále vyvíjet, a zda se inflace nevymkne centrální bance z kontroly.

Kromě nutnosti zvýšit sazby vedou experti debaty i nad dopady tohoto kroku. Mnozí v této souvislosti upozorňují na zranitelnost zadlužených kanadských domácností. Dlouhodobým problémem kanadské ekonomiky je totiž realitní trh, který pandemie ještě prohloubila. Zatímco vyšší úrokové sazby by pravděpodobně trh s bydlením konečně alespoň mírně ochladily, zdražily by refinancování levných hypoték či hypoték s variabilní sazbou. Argumentem pro méně agresivní přístup je pak přeci jenom mírnější inflace v Kanadě v porovnání s jinými zeměmi a také skutečnost, že se ekonomika ještě nevrátila na své předpandemické maximum, přičemž není zatím jasné, jaký bude mít na ekonomiku dopad varianta omikron.

Důvodů rostoucí inflace je v Kanadě podobně jako v jiných zemích více. Kritici současné vlády včetně vládní opozice mají v otázce zdůvodnění rostoucí inflace více méně jasno. Konzervativci poukazují na uvolnění obrovského množství nových peněz (tj. 550 miliard dolarů) během pandemie, které zvýšilo deficit a poskytlo nadměrné množství hotovosti mnohým kanadským domácnostem. Poukazují také na štědrou prosincovou fiskální aktualizaci nových vládních výdajů ve výši 71 miliard dolarů k již slíbeným 48,5 miliardám. Je však jasné, že vedle vládních výdajů proti dopadům koronavirové pandemie jsou zřejmými důvody i neúplné obnovení výrobních a dodavatelských řetězců způsobující převis poptávky a růst cen, špatné počasí nebo holt snaha obchodníků o dohánění ztrát z předchozích dvou let. 

Měnová politika je nedílnou součástí hospodářské politiky země a úrokové sazby jejím hlavním nástrojem. Kromě již výše zmíněných dopadů vyvolá zvýšení sazeb tlak na zdražení úvěrů a nákladů na financování firem působících na kanadském trhu. Zvýšení úrokových sazeb se může projevit také v posílení dolaru vůči ostatním měnám, což povede k poklesu cen dováženého zboží. Vyšší sazby mají rovněž tendenci přitahovat zahraniční investice. Je zřejmé, že problematika měnové politiky a pohybu úrokových sazeb může být relevantní i pro zahraniční subjekty včetně těch českých.

Jan Kubačka, ekonomický diplomat
Velvyslanectví ČR v Ottawě