Kanadský ropný průmysl v současné době prochází významnou transformací a restrukturalizací (přechod z „globálního“ modelu na „specializovaný“). V posledních měsících bylo prodáno přes 24 mld. CAD kanadských ropných aktiv, a to především kvůli poklesu globálních cen ropy, které začaly už v roce 2014, vysokým provozním nákladům a omezenému přístupu na trh (limitovaný dosah potrubní přepravy komodit). Dalším z výzev tohoto odvětví jsou uhlíková daň, která by měla vejít v platnost koncem tohoto roku a emisní stropy ropných písků.

Kanadský ropný průmysl je těžce závislý na zahraničních investicích, které se rapidně snížily v posledních letech, nutno ale podotknout, že odchod investorů z kanadského trhu je pouze reakce na globální transformaci ropného průmyslu, kdy se ropné společnosti přiklánějí k trendu zaměření se na menší počet ropných polí, a těžit více z aplikování speciální technologie těžby namísto hledání nových zaoceánských ropných nalezišť.

Výrazný úbytek investorů v Kanadě a jejich zaměření na jiné trhy, v kontextu především na USA, je také spojen s prezidentem D. Trumpem a jeho přísliby k transformaci USA na mocného vývozce energie. Dokonce i kanadské společnosti se čím dál tím více zaměřují na investice v USA (Enbridge, Inc. a TransCanada Corporation), avšak v současné době nejsou náznaky, že by některý z dvaceti plánovaných projektů byl v blízké době realizován (např. expanze Trans Mountain Pipeline, či stavba kanadského zařízení na vývoz zkapalněného zemního plynu - LNG). Zastavení růstu emisí skleníkových plynů z ropných písků v provincii Alberta a zavedení uhlíkové daně začátkem příštího roku (na území Alberty se nachází až 97 % celkových kanadských ropných rezerv), federální tlak na zastavení dlouhodobých daňových úlev pro ropné firmy, které vrtají nové studny, nedostatek environmentálních pravidel a regulací v USA, který umožňuje ropným producentům konkurenční výhodu, s tím vším se v současné době potýká kanadský ropný průmysl a předpokládá se, že tento stav ještě neurčitou dobu potrvá.

Trans Mountain Pipeline

Původní Trans Mountine Pipeline byla postavena v roce 1953 a je plně funkční do současnosti. Nový projekt o prodloužení tohoto ropovodu byl schválen v loni a dokončen by měl být podle plánu koncem roku 2019 (zda a kdy bude ropovod dokončen je také úzce spojeno s obměnou kanadské vlády během příštích voleb). Ropovod povede mezi Edmontonem (Alberta) a Burnaby (Britská Kolumbie) a jeho délka dosáhne 1 150 km. Dvojitým ropovodem se tak zvýší kapacita ze současných 300 tis. barelů za den na 890 tis. a předpokládané náklady budou činit 7,4 mld. CAD, bude sloužit pro přepravu rafinovaných produktů, syntetických ropných olejů a lehkých a těžkých surových olejů. Těžit z rozšíření ropovodu bude samozřejmě i federální a provinční vláda, kterým se tímto projektem zvýší výnosy o 46,7 mld. CAD z dodatečných daní a licenčních poplatků, zároveň projekt vytvoří až 52 tis. nových pracovních pozic. V současné době téměř všechna vyprodukovaná ropa putuje na americký středozápad a to za nižší cenu než, která se uplatňuje na světových trzích a právě díky projektu bude možno dodávat ropu na mezinárodní trh.

Ropa

Kanada je na čtvrtém místě v produkci ropy se zhruba 5 % (3,9 mil. barelů/den) celkové světové produkce (po USA, Saudské Arábii a Rusku). Celkové zásoby ropy dosahují 1,7 mld. barelů a tím zaujímá 3. místo po Venezuele a Saudské Arábii. Až 97 % rezerv představují ropné písky. Nejvíce ropy produkuje provincie Alberta (80 %), Saskatchewan (12,6 %) a Newfoundland a Labrador (4,4 %). Současná kapacita ropovodů v Kanadě umožňuje pohyb 3,9 mil barelů denně. Největším světovým ropovodním systémem je Enbridge, Inc. (www.enbridge.com), který slouží kanadskému a americkému trhu s odhadovanou kapacitou 2,6 mil. barelů denně, zásobuje tyto trhy surovou ropou a petrochemickými produkty. Kinder Morgan, Inc. (www.kindermorgan.com) největší ropovodní společnost, zároveň největší severoamerický ropovod pro rafinované suroviny s kapacitou 300 tis. barelů denně. Těžba ropy se také setkává s mnoha výzvami ohledně vlivů na životní prostředí, a to hlavně při spotřebě čisté vody při dolování ropy, 3 – 4 barely vody jsou zapotřebí k vyprodukování jednoho barelu bitumenu, ale producenti na ropných píscích se čím dál tím více snaží recyklovat a v současné době se daří recyklovat až 85 % použité vody. Drilování ropy se také podílí 9,3 % na kanadských emisích skleníkových plynů. Tento podíl se však každým rokem snižuje díky stále novým šetrnějším technologiím.

Zemní plyn

Těžba zemního plynu je primárně regulována provinčně/teritoriálně, federální pravomoc pak drží rada The National Energy Board (NEB, www.neb-one.gc.ca), která dohlíží na obchod a mezinárodní plynovody. V rámci těžby zemního plynu také figuruje několik asociací, např. Canadian Association of Oilwell Drilling Contractors, Canadian Association of Petroleum Producers nebo Canadian Gas Association. Kanada je na pátém místě ve světovém měřítku produkce. V roce 2015 bylo vytěženo 9,8 mld. m³/d (5 % světové produkce). Největší zásoby zemního plynu se nacházejí v provinciích Alberta (72 %) a Britská Kolumbie (24 %) a až 51 % této suroviny se exportuje mimo Kanadu. USA a Kanada jsou v rámci těžby zemního plynu úzce spjaty a v současné době jde veškerý vývoz právě do USA (97% USA importu zemního plynu je z Kanady), v roce 2015 dosáhla hodnota kanadského vývozu této suroviny 7,2 mld. CAD. Cena zemního plynu od roku 2005 klesá, v roce 2005 byla cena za 5,54 CAD/GJ, v prvním čtvrtletí roku 2016 byla cena 1,36 CAD/GJ (ceny se prudce zvedly např. v roce 2014, kdy byl trh zasažen tzv. Polar Vortexem – kdy teploty klesly hluboce pod nulu a spotřeba zemního plynu se výrazně zvýšila, čímž se zároveň snížily jeho zásoby). V současné době funguje v Kanadě 26 vývozních zařízení, které jsou umístěny především v Britské Kolumbii (WCC LNG, Steelhead LNG, LNG Canada, nově o vývozní licenci žádá zařízení Watson Island LNG a Nisga'a LNG) a na východním pobřeží (Énergie Saguenay, A C LNG, Bear Head LNG).

Uhlí

Kanadský nejrozšířenější typ fosilního paliva, disponuje 6,6 mld. tun obnovitelných zásob uhlí (především antracitové, asfaltové, sub-bitumenové a lignitové uhlí). Trh s touto surovinou je kontrolován primárně na provinční úrovni, hlavním svazem je Coal Association of Canada. Uhlí je v Kanadě využíváno především na výrobu energie (Alberta a Saskatchewan) a na metalurgické aplikace. Kanadská produkce zaujímá dvanácté místo ve světovém měřítku v množství cca 62 Mt ročně (na prvním místě je Čína s 46 % světové produkce), ze kterého jde 30 Mt jen na vývoz. Kanada vyváží uhlí zejména do Japonska, Jižní Koreje a Číny, a to mimo jiné proto, že až 90 % kanadských uhelných ložisek se nachází v západních provinciích, kde se i nacházejí vývozní přístavy. USA jsou pak největším dovozcem uhlí na kanadských trh, a to až 75 % z celkového dovozu, toto uhlí je pak využíváno na výrobu oceli a elektřiny. Největším provinčním producentem je Alberta a Britská Kolumbie (43 %), následuje Saskatchewan (14 %).

Uran a jaderná energie

Kanada je po Kazachstánu největším producentem uranu na světě (8 % světových zásob, 13,3 kt v r. 2015), většina kanadského uranu je těžena na severu provincie Saskatchewan v regionu Athabasca Basin (www.athabascabasin.ca), který má největší zásoby uranu té nejvyšší kvality na světě (až 100x větší koncentrace než světový průměr). Až 49 % kanadského uranu se vyváží do Asie (31 %), do Severní a Latinské Ameriky a zbytek do Evropy, na samotný vývoz je určeno až 88 % celkové kanadské produkce. Zhruba 14 % celkové produkce pak zůstává na vnitřním trhu a využívá se především v reaktorech CANDU, které leží v provinciích Ontario a New Brunswick. Provinční/teritoriální vlády rozhodují o využití jaderné energie, zatímco vydávání licencí, rozvoj, regulace spadají pod federální orgány. V sektoru jaderné energie je činná Canadian Nuclear Association a Organization of Canadian Nuclear Industries. V současné době je v Kanadě 19 jaderných reaktorů fungujících na čtyřech jaderných elektrárnách, které v roce 2015 vyprodukovali až 16 % celkové elektřiny v celé Kanadě. Vodní energie je pak s 63 % nejvíce využívaným zdrojem elektrické energie.

Relace s ČR

Potenciál pro české dovozce existuje v rámci výstavby nebo údržby nových/stávajících ropovodů a plynovodů, dovoz těžké strojírenské techniky a materiálů. Ze statistických dat víme, že ČR vyváží do Kanady velké objemy materiálu pro výstavbu kolejových tratí, až 17% celkové hmotnosti energetických surovin se ročně přepraví právě s využitím železniční dopravy. Potenciál má i společný výzkum v oblasti jaderné energetiky mezi ČR a Kanadou.

Josef Dvořáček, Ekonomický diplomat Velvyslanectví ČR v Ottawě