français  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Mezinárodní organizace Frankofonie (OIF)

Mezinárodní organizace Frankofonie je institucí, jejíž členové (státy nebo zúčastněné vlády), spojuje francouzský jazyk a společné hodnoty (jako například kulturní rozmanitost, mír, demokratická vláda, upevňování právního státu, ochrana životního prostředí).

Mezinárodní organizace Frankofonie (l'Organisation Internationale de la francophonie, OIF) vznikla v roce 1970 na základě smlouvy z Niamey (Niger), jež signatáře zavazuje k politickým jednáním a mnohostranné spolupráci k zajištění aktivní solidarity ve prospěch obyvatel členských států a vlád. Signatáři jsou rovněž zavázáni respektovat kulturní a jazykové rozmanitosti členů a podporovat francouzský jazyk, mír a udržitelný rozvoj.

„ Frankofonní Svět “ v roce 2017 čítá 84 zemí a vlád (54 řádných členů, 4 přidružení a 26 pozorovatelů) většinou z bývalých francouzských kolonií či protektorátů, tedy více než 890 milionů lidí na pěti kontinentech. Francouzština je oficiálním jazykem, jediným či s vícero jazyky, ve 32 členských státech a vlád zemí OIF. Každoročně se po celém světě 20. březen slaví jako „Mezinárodní den Frankofonie“.

Od roku 2015 je generální tajmenící Frankofonie paní Michaëlle Jean, bývalá Generální guvernérka Kanady.

OIF se sestává ze správní rady a čtyř operátorů Frankofonie: agentury frankofonní univerzity (AUF), mezinárodního televizního kanálu TV5, Mezinárodní asociace frankofonních starostů (AIMF) a z Univerzity Senghor.

Summit hlav států a vlád frankofonních zemí většinou nazývaný „ Summit Frankofonie“ se schází každé dva roky. Poslední se konal v listopadu 2014 v Dakaru (Senegal), ten následující se bude konat v roce 2016 na Madagaskaru. Ministerské konference Frankofonie (les Conférences ministérielles de la Francophonie, CMF) se uskutečňují každoročně a od roku 2005 se také konají dvojí specializovaná setkání ministrů:

1) CONFEMEN, Conférence des ministres de l´Education des pays ayant le français en partage,

2) CONFEJES, Conférence des ministres de la jeunesse et des sports des pays ayant le français en partage.

A finálně, setkání stálé Rady Frankofonie (le Conseil permanent de la Francophonie, CPF) se uskutečňují čtyřikrát do roka.

Do systému Frankofonie je též přidruženo Parlamentní shromáždění Frankofonie (l'Assemblée parlementaire de la Francophonie), které si klade za cíl posilování demokratických institucí v zemích Frankofonie.

Cíle

Hlavní cíle Mezinárodní Organizace Frankofonie jsou zapsány v Chartě, jež byla přijata v roce 1997 na summitu hlav států a vlád v Hanoji (Vietnam) a revidovaná na ministerské konferenci v roce 2005 v Antananarivo (Madagaskar):

  • rozvoj demokracie;
  • prevence, pomoc a řešení konfliktů;
  • podpora právního státu a lidských práv;
  • prohlubování dialogu mezi kulturami a civilizacemi;
  • spojování lidí na základě vzájemného porozumění;
  • posilování solidarity prostřednictvím mnohostranné spolupráce,podpora růstu ekonomik členů;
  • podpora vzdělávání a odborné přípravy.

Úkoly

Úkoly zemí Frankofonie jsou definovány ve strategickém rámci pro období 2015 až 2022 přijatém na Summitu hlav států a vlád v roce 2014 v Dakaru:

  • podporovat francouzský jazyk a kulturní a jazykovou rozmanitost;
  • prosazovat mír, demokracii a lidská práva;
  • podporovat školství, výzkum, odborné a vysokoškolské vzdělávání;
  • rozvíjet spolupráci v oblasti udržitelného rozvoje.

Zvláštní pozornost je také věnována mládeži a ženám, stejně jako přístupu k informačním technologiím a komunikaci.

Členské země v abecedním pořadí a s datem přistoupení: Albánie (1999), Andorra (2004), Arménie (2008), Belgie (1970), Benin (1970), Bulharsko (1991), Burkina Faso (1970), Burundi (1970), Kambodža (1991), Kamerun (1975), Kanada (1970), Kanada-Nový Brunšvik (1977), Kanada-Quebec (1971), CapeVerde (1996), Středoafrická republika (1973), francouzská komunita v Belgii (1980), Komory (1977), Kongo (1981), demokratická republika Kongo (1977), Pobřeží slonoviny (1970), Džibuti (1977), Dominikánská republika (1979), Egypt (1983), Bývalá jugoslávská republika Makedonie (2001), Francie (1970), Gabon (1970), Řecko (2004), Guinea (1981), Guinea-Bissau (1979), Rovníková Guinea (1989), Haiti (1970), Laos (1972), Libanon(1973), Lucembursko (1970), Madagaskar (1970), Mali (1970), Maroko (1981), Mauritius (1970), Mauretánie (1980), Moldavsko (1996), Monako (1970), Niger (1970), Rumunsko (1991), Rwanda (1970), Svatá Lucie (1981), Svatý Tomáš a Princův ostrov (1999), Senegal (1970), Seychely (1976), Švýcarsko (1996), Čad (1970), Togo (1970), Tunisko (1970), Vanuatu (1979), Vietnam (1970);

Přidružené země a území v abecedním pořadí a s datem přistoupení: Katar (2012), Kypr (2006), Ghana (2006), Nová Kaledonie (2016);

Pozorovatelské země s datem přistoupení: Polsko (1997), Česká republika (1999), Litva (1999), Slovinsko (1999), Slovensko (2002), Gruzie (2004), Chorvatsko (2004), Maďarsko (2004), Rakousko (2004), Mosambik (2006), Srbsko (2006), Ukrajina (2006), Lotyšsko (2008), Thajsko (2008), Bosna a Hercegovina (2010), Dominikánská republika (2010), Spojené arabské emiráty (2010), Estonsko (2010), Černá Hora (2010), Uruguay (2012); Kosovo (2014), Kostarika (2014), Mexico (2014), Černá Hora (2016), Jižní Korea (2016), Kanada-Ontario (2016);

OIF a Česká republika

Česká republika byla přijata do Mezinárodní Organizace Frankofonie na summitu v Moncton 1. října 1999 jako pozorovatelská země. Rozvoj spolupráce České republiky s frankofonními zeměmi se od tohoto okamžiku prohlubuje, mezi členskými státy jsou silné kulturní, politické i ekonomické vazby dokazující význam dynamiky i specifičnosti členství v Organizaci.

Pro více informací: http://www.francophonie.org/