français  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Dva pohledy na československo - francouzské vztahy

Dovolujeme si upozornit na dvě zajímavé publikace – jedna z nich vyšla nedávno, druhá se objevila na pultech odborných knihkupectví sice již před šesti lety, ale povědomost o její existenci je obecně velmi nízká. Obě se zabývají vztahy mezi Francií a Československem.

Nikolaj Savický, historik umění (mj. autor knihy „Degas nelegendární“), v červnu 2011 vydal v nakladatelství Academia  knihu „Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900-1939“. Kniha popisuje v politických a kulturních souvislostech peripetie vzniku velmi kvalitní sbírky děl moderních francouzských umělců v Národní galerii v Praze. Nákup reprezentativní kolekce francouzského umění Československou republikou proběhl v roce 1923 v návaznosti na výstavu v Obecním domě, která se uskutečnila z iniciativy Spolku výtvarných umělců Mánes. Československá vláda na tento nákup uvolnila pět miliónů korun (pro srovnání: za tuto částku mohla vláda v roce 1923 nakoupit bezmála dvacet nových stíhacích letadel nebo více než 64 nejluxusnějších automobilů Laurin & Klement). Jak poutavou formou poukazuje autor publikace, rozhodující roli v tomto i dalších akvizicích nehrály jen vynikající politické vztahy mezi Francií a Československem, ale také skutečnost, že „od roku 1907 se francouzské moderní umění stalo v Čechách základním měřítkem pro posuzování veškeré nové domácí tvroby, a to v takové míře, která nebyla myslitelná v Berlíně, Vídni, Mnichově, Varšavě či Budapešti“.

Druhá publikace je sice v podstatě sbírkou úřední korespondence a oficiálních dokumentů, ale nelze říci, že by čtenáře nudila. Naopak. Kniha od historiků Jana Němečka, Heleny Nováčkové, Ivana Štovíčka a Jana Kuklíka „Československo-francouzské vztahy v diplomatických jednáních 1940-1945“, vydaná v roce 2005 nakladatelstvím Karolinum, je napínavým a dobrodružným ponořením do tragických i vítězných chvil v historii našich dvou zemí. Kniha ukazuje, jak důležitou roli – vedle vojenských akcí - sehrávala v průběhu druhé světové války diplomacie. Pokud Vás pevně do křesla neusadí již zprávy konzula Vochoče zasílané z Marseille, pak jistě hrozí odkládání spánku v případě četby dokumentů a zápisů z jednání, týkajících se likvidace Mnichova. Je úsměvné číst o tom, jak v dubnu 1943 popisoval Churchill („dosud trochu nemocí zdrbnut“) Janu Masarykovi svůj vztah k De Gaullovi („De Gaulle už mi vypil moc krve“), je dojemné dozvědět se podrobnosti ze zprávy o postavení Čechoslováků a československé věci ve Francii na počátku roku 1943 a je pikantní sledovat doslovně zaznamenanou debatu mezi Masarykem, Stránským, Ripkou, Šrámkem a Faierabendem (mj.) o použití slov lid, národ a stát na mimořádné schůzi ministerské rady v Londýně v září 1942. Celkem 334 dokumentů v češtině i částečně ve francouzštině předchází stručný, leč informačně ucelený popis československo-francouzských vztahů v uvedeném období. Posledním dokumentem knihy je dopis Generála de Gaulla ministrovi Janu Masarykovi z května 1945, jehož poslední věta nese jistý étos až do dnešních dnů: „Jamais, je le crois, notre étroite amitié n’a été plus nécessaire à l’Europe comme à nous-mêmes. Elle ne sera que le prolongement du Passé dans l’Avenir.“

Jan Czerný