Výzva k vyjádření zájmu o výrobu udržitelných leteckých biopaliv potrvá do konce června s cílem identifikovat investiční projekty do výrobních jednotek biopaliv druhé generace. Stát pak vybere projekty a zavede podpůrný mechanismus.

Letecká doprava se na celosvětových emisích oxidu uhličitého podílí 2,5 % a v případě, že se nic nezmění, by se tento podíl mohl v roce 2030 zvýšit na 3,5 %. Do roku 2025 se proto plánuje přidávat do leteckého petroleje 2 % biopaliva, do roku 2030 již 5 % a do roku 2050 dokonce 50 %. Do doby než by se případně vyráběla elektrická nebo vodíková letadla, je možnou cestou právě používání biopaliv. Zároveň se zlepšuje energetická účinnost nových letadel, jako je Airbus 350, která spotřebovávají o 25 % paliva méně.

Airbus již provedl 75 zkušebních letů s leteckým biopalivem při letech např. z Toulouse a Hamburku a brzy je provede i na dlouhých tratích z Tianjingu (Čína) a Mirabelu (Kanada). Od začátku letošního roku uvedl Airbus do provozu nové nákladní letadlo Beluga XL pro přepravu částí letadel mezi továrnami Airbusu, které již biopaliva také používá. Společnost Air France prohlásila, že od června 2020 budou již všechny lety ze San Francisca využívat biopalivo vyrobené z odpadních olejů a tuků. Biopalivo bude vyráběné firmou World Energy a distribuováno společností Shell.

Firmy Airbus, Air France, Safran, Total a Suez Environnement podepsaly v prosinci 2017 se státem „závazek zeleného růstu“ tykající se leteckého biopaliva s tím, že biopaliva budou certifikována podle leteckých a udržitelných standardů a nesmí způsobovat odlesňování nebo konkurovat zemědělským účelům. Bylo identifikováno pět zdrojů biopaliv, které bude možno používat do směsí leteckého paliva. Nejpokrokovějším procesem je hydrogenace použitého rostlinného oleje a živočišných tuků, ale také například přidávání olejů při rafinaci ropy, zplyňování biomasy, syntéza z odpadu při zpracování cukrové třtiny nebo destilace etanolu.

Francouzská rafinérská společnost Total Aviation, která zatím dováží biopalivo z Brazílie, plánuje vyprodukovat hydrogenací použitých rostlinných olejů a tuků až 100 000 tun biopaliv ročně za předpokladu vytvoření dodavatelského řetězce a dostatečné poptávky ze strany leteckých společností. Regulační opatření a finanční pobídky státu budou v tomto případě nezbytné, neboť letecké biopalivo je třikrát dražší než letecké palivo fosilního původu, které na rozdíl od pohonných hmot pro silniční vozidla není zdaněno.

Pro české firmy může být uvedený plán příležitostí k rozvoji výroby a dodávkám zařízení na výrobu biopaliv do Francie.

Adriana Rocher, ekonomický specialista, Velvyslanectví České republiky v Paříži