по-русски  česky 

rozšířené vyhledávání

Nejaktivnější členové

In memoriam

 

            Nejstarším členem Společnosti byl Vladimír Dmitrijevič Savickij (1922 - 2009). V letech  1940 – 1946 se zúčastnil druhé světové války, byl vyznamenán řády a medailemi. Po válce absolvoval filologickou fakultu Leningradské univerzity (nyní – Sankt Peterburská státní univerzita) a od té doby se věnoval vědeckým studiím, popularizaci a překladům české a slovenské literatury do RJ. Autor bibliografické studie o Petru Jilemnickém, řady článků, úvodních statí, medailónků a  recenzí o mnohých českých a slovenských prozaicích (A. Jirásek, J. Hašek, K. Čapek, Z. Nejedlý, J. Fučík, J. Holý, J. Jesenský aj.) a o představitelích ruské literatury v Čechách a na Slovensku (Gogol, Čechov, Šolochov), o české a slovenské dramatice a divadle. Přeložil do RJ české a slovenské prozaiky (E. Base, J. Hašek, K. Světlá) a dramatiky (A. Jirásek, bratři Mrštíkové, F. Tetauer, J. Holý, J. Stodola aj.). Propagátor dramatické tvorby Pavla Kohouta. V průběhu let se postupně vyvíjely osobní vztahy V. D. Savického s mnoha českými a slovenskými spisovateli až v řadě případů přerostly v přátelství. Kvůli tomu, že se i nadále přátelil s autory, kteří po roce 1968 upadli do nemilosti a vzhledem ke svým zásadním postojům a názorům na období „normalizace“ se stal obětí udavačství a byl donucen se téměř vzdát překladatelské a literárně vědecké činnosti (aby nikomu nezpůsobil nepříjemnosti, občasně se využíval krycího jména). Zaměřil se na svou vlastní prozaickou a dramatickou tvorbu, jejíž výsledkem jsou  prozaické knihy Jeden pohled, Vrstevníkovy zápisky, Rozhodný krok, divadelní hry Zavírací hodina, Prasátko na staré zdi. Kniha Vrstevníkovy zápisky symbolicky začíná a končí vyprávěním o chůvě V. D. Savického, původem Češce. V roce 2008 byl vydán autobiografický román V. Savického „Vzpomínky na 20. století“.

            Od února 1995 až do 2001 byl předsedou Společnosti Oleg Michajlovič Malevič (1928-2013), v roce 2001 byl zvolen čestným předsedou. V roce 1953 absolvoval oddělení bohemistiky filologické fakulty Leningradské univerzity, poté učil ruštinu a ruskou literaturu ve starších třídách na středních školách města. V letech 1958 – 1961 absolvoval postgraduální studium na katedře slovanské filologie Univerzity, pak po roční stáži na Karlově Univerzitě obhájil kandidátskou disertaci na téma Raná tvorba Karla Čapka. Překládal do RJ česká a slovenská díla, byl věhlasným odborníkem na českou a slovenskou literaturu. Bylo vydáno cca 200 jeho překladů (I. Olbracht. T.g. Masaryk, K. Čapek, J. Čapek, O. Březina, P, Kohout ad.) a také cca 300 literárních vědeckých prácí. Mezi nejvýznamnější vědecko literární studie O. Maleviče patří např.: Karel Čapek (1968, 1989), Vladislav Vančura (1973), Bratři Čapkové (1999), Osobitosti české literatury (2009, v ČJ). V  roce 1992 byl vyznamenán medailí Josefa Hlávky Československé Akademie věd, v roce 1998 získal cenu Bohemika (spolu se svou manželkou V. A. Kamenskou), v roce 2002 vyznamenán medailí Josefa Dobrovského České Akademie věd, v roce 2009 vyznamenán památnou medailí MK ČR za velký přínos na rozvoji česko-ruských kulturních vztahů, v roce 2011 – nejvyšší cenou MZV ČR Gratis Agit. V roce 1998 byl O. M. Malevičovi udělen titul čestného doktora Karlovy univerzity. Byl čestným členem Společnosti bratří Čapků v Praze a společností F. X. Šaldy, O. Březiny, F. Kafky.

Aktiv Společnosti

Od roku 2001 je předsedou Společnosti Sergej Ivanovič Andrejev, novinář s více než třicetiletou praxí. V roce 1969 absolvoval novinářskou fakultu Leningradské univerzity, pracoval v rozhlasových a TV stanicích; v letech 1984 – 1993 byl korespondentem Ústřední televize a rozhlasu SSSR (od 1991 – Ruska) v Praze. Často vystupoval v české televizi, zvláště v letech 1989 – 90. Jeho zásadní osobní pozice vůči změnám v ČSSR zahrála důležitou úlohu v hodnocení tehdejších událostí na sovětské TV. Po ukončení dlouhodobé služební cesty zastával funkce v televizi Sankt Peterburgu, pracoval jako šéfredaktor v řadě časopisů. Dnes přednáší na novinářské fakultě Sankt Peterburské státní univerzity. V průběhu těchto let připravil více než tisíc televizních i rozhlasových pořadů a tiskových zpráv o ČR.

            Ode dne založení Společnosti bří Čapků v Sankt Peterburgu je její členkou i Irina Makarovna Poročkina. Od roku 1953 pracuje na katedře slovanské filologie Sankt Peterburské státní univerzity. Má na kontě více než 60 článků o české kultuře, slavistice a současném životu v České republice. Největší ohlas v řadách odborníků vyvolala monografická studie L. N. Tolstoj a Slované. Díky její iniciativě se v roce 1997 konala v Rusku první celoruská konference věnovaná osobnosti T. G. Masaryka. Za zvláštní zmínku stojí překlady českých autorů do ruštiny (E. F. Burian, J Wolker, J. Hašek, M. Grigar, V. Dyk, V. Zamarovský, M. Kundera, S. K. Neumann, I. Olbracht, K. Poláček, M. Pujmanová, K. Světlá, K. Čapek, J. Škvorecký, atd.).  Spolu se svým manželem Igorem Vladimirovičem Novem (†2003) vystoupila iniciátorkou postavení pomníku T. G. Masaryka na nádvoří Sankt Peterburské státní univerzity, který byl odhalen dne 30. října 2003 při příležitosti 85. výročí založení Československa.

V roce 2003 v Sankt Peterburgu byl vydán sborník „Češi v Sankt Peterburgu: 1703 – 2003“, který byl připraven I. Poročkonovou a I. Inovem.V roce 2003 byla manželům I. Poročkinové a I. Inovovi udělena nejvyšší cena MZV ČR Gratias agit za jejich celoživotní vědeckou, vzdělávací a překladatelskou činnost v oblasti bohemistiky a zvláště za činnost, týkající se osobnosti TGM, jeho vztahu k Rusku.

            Jednou z dalších nejaktivnějších členek Společnosti je Natálie Kirillovna Žakova, docentka katedry slovanské filologie Sankt Peterburgské státní univerzity. Od roku 1969 působí na katedře jako profesorka češtiny a české literatury, přednáší studentům dějiny české literatury a teorii překladů krásné literatury. V 70. – 80. letech aktivně spolupracovala s Centrem studia česko-ruských literárních vztahů při Olomoucké univerzitě F. Palackého, které vedl prof. M. Zahrádka. Pracovala se svými studenty na článcích pro Malý naučný slovník česko-ruských literárních vztahů (díl Čeští spisovatelé v Rusku). Hlavním tématem vědecké činnosti N. Žakové jsou česko-ruské literární vztahy, vliv tvorby ruských klasiků – A. Puškina, M. Lermontova, F. Ťutčeva – na českou literaturu a kulturu, překlady ruské poezie v Čechách. Mezi uveřejněnými studiemi docentky Žakové jsou např.: Lermontov a česká literatura (1987), Teorie a praktika překladů: ruská poezie v českém znění (1988), Ťutčev a Slované (2002), Dějiny české literatury konce 18. – počátku 19. století (2003), Hálek a ruská literatura, Lermontovův Démon v Čechách, Tvorba K. Světlé, Nová verze Evžena Oněgina v českém jazyce aj.

            Andrej Petrovič Ďjačenko (nar. 1956) – historik a znalec výtvarného umění, publicista, překladatel. Autor několika knih, mezi nimiž jsou např. Na zdraví Puškina (1999), Alfons Mucha a Rusko (2000) a více než tří set článků věnovaných výtvarnému umění a literatuře. Od konce 80. let se ve svých vědeckých studiích zaměřil na české výtvarné umění a literaturu. Napsal eseje o tvorbě J. Trnky, F. Kupky, O. Kokošky a dalších českých výtvarnících. V roce 1994 připravil řadu ičlánků věnovaných českému animovanému filmu a ilustracím. Je autorem více než  deseti statí a esejů o A. Muchovi, v roce 1997 z vlastní iniciativy uspořádal výstavu Alfons Mucha a moderna v petěrburském Muzeu dějin tisku (obdobná výstava proběhla v létě 2010). Řada studií a článků A. Ďjačenka je přeložena do angličtiny, němčiny, finštiny, ukrajinštiny a francouzštiny. Na zasedáních Společnosti vystoupil s referáty Alfons Mucha a moderna, Čeští výtvarníci a  Vídeňské secese, Druhá světová válka ve tvorbě O. Kokošky, Český expresionismus, Dílo Mikuláše Alše. Vyznamenám pamětním řádem Berlínského ústavu pro informatiku a zlatou medailí výstavy Velký Ural – 2003.

            Jaroslav Karlovič Kulhavý se narodil v české obci Bohemka na Ukrajině. V roce 1957 absolvoval Leningradskou vysokou školu železničního inženýrství, od roku 1973 – docent  na VŠŽ. Na jeho podnět byla v roce 1997 na Vitěbském nádraží v Sankt Peterburgu (býv. Carskoselské, první v Rusku) instalována pamětní deska  inženýru A. Gerstnerovi (etnický Němec, který studoval a žil v Praze), jenž postavil v Rusku první železnici ze Sankt Peterburgu do Carského sela.

            Ludmila Dmitrijevna Paškovskaja, Lidia Jakovlevna Budaragina – tlumočnice a průvodkyně. Doprovázela tisíce turistů z Česka a Slovenska po celém Rusku. Po spádu cestovního ruchu z Čech na začátku 90. let minulého století znovu působí jako průvodkyně a doprovází  skupiny českých turistů po Sankt Peterburgu a jeho předměstích.

Jurij Rostislavovič Kanskij (děd – Josef Kanský, původem Čech, který se přestěhoval do carského Ruska v roce 1869), lingvista, odborník na anglický jazyk. Život jeho rodiny je těsně spjat s Českem. Bratr jeho děda se učil na Karlově univerzitě a během studia se seznámil s rodinou budoucího prvního prezidenta Československa T. G. Masaryka. Za své návštěvy Moskvy v r. 1917 bydlel TGM v domě rodiny Kanských. Přátelské vztahy spojovaly Kanských i s dětmi TGM – Alicí a Janem.

            Nejzajímavější referáty členů Společnosti jsou publikovány v ročenkách "Praha – Sankt Peterburg", které se vydávají od roku 1997. Hlavní redaktorkou všech ročenek je Olga Vladimírovna Akbulatova, vydavatelka a překladatelka. Absolventka oddělení bohemistiky Moskevské státní univerzity. V roce 2001 založila nakladatelství Glóbus, které je zaměřeno na vydání českých a slovenských literárních děl v RJ, stejně jako jiných knih a studií pro popularizaci české a slovenské kultury (A. Bajaja, M. Hejkalová, M. Švandrlík atd.).

Dalšími aktivními členy Společnosti jsou Oleg Zabelin (lingvista, tlumočník), Viktor Lusnikov (překladatel), Oxana Lichačeva (poetka, překladatelka), Svetlana Marčukova (filozofka, zabývá se dílem Jana Amose Komenského), Izolda Mezenina (knihovnice) a další.

            Od prvních dnů činnosti Společnosti se všech jejích akcí aktivně účastní studenti katedry slovanské filologie Sankt Peterburské státní univerzity. Studenti navštěvují zasedání nejen jako posluchači, též seznamují členy Společnosti se svými referáty, účastní se diskusí a kulatých stolů.

            Členové Společnosti se aktivně účastní vědeckých konferencí, výstav, kulatých stolů, knižních veletrhů a jiných osvětových akcí v Rusku a zahraničí. Společnost pravidelně uspořádá své vlastní akce, které navštěvují všichni zájemci o českou kulturu (např Český film v soudobé evropské kinematografii, Tolstoj a Masaryk, Tvorba Emmy Destinové, Alfons Mucha a moderna, Státní české symboly od Přemyslovců do dnešní doby, vědeckou konferenci Masaryk a Rusko atd.).